11 C 151/2021-39 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 31. 7. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 15 653,27 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným došlo dne 20. 6. 2019 k uzavření Smlouvy o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s touto zápůjčkou se žalovaný zavázal uhradit taktéž částku 7 180 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 600 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek 3 200 Kč a poplatky ve výši 240 Kč (za životní pojištění) a 540 Kč (za asistenční služby). To vše se zavázal uhradit formou 60 pravidelných týdenních splátek po 253 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 13. 8. 2020. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, poslední splátku uhradil dne 12. 9. 2019, za celou dobu trvání smlouvy až do postoupení žalobci uhradil žalovaný pouze částku 550 Kč. Právnímu předchůdci žalobce tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené celkové dlužné částky ve výši 19 630 Kč, z toho dlužná jistina činí 8 000 Kč, zbytek na dlužném poplatku. Mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovaným dále došlo dne 4. 4. 2019 k uzavření Smlouvy o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s touto zápůjčkou se žalovaný zavázal uhradit taktéž částku 7 180 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 600 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 3 200 Kč a poplatky ve výši 240 Kč a 540 Kč jako v předchozím případě. To vše se zavázal uhradit formou 60 pravidelných týdenních splátek po 253 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 28. 5. 2020. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, za celou dobu trvání smlouvy až do postoupení žalobci uhradil žalovaný pouze částku 4 850 Kč. Právnímu předchůdci žalobce tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené celkové dlužné částky ve výši 15 080 Kč, z toho dlužná jistina činí 7 653,27 Kč, zbytek na dlužném poplatku. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021 došlo k postoupení pohledávek žalobci, o čemž byl žalovaný písemně informován. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Žalobce ani žalovaný neměli námitek proti postupu soudu dle § 115a o.s.ř., a soud proto věc rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listin. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena dne 20. 6. 2019 a 4. 4. 2019 smlouva o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta hotovost ve výši 2x 8 000 Kč, vedle poskytnuté zápůjčky se žalovaný zavázal uhradit také shora uvedené poplatky ve výši 2x 7 180 Kč představující kapitalizované úroky, poplatek za administrativní činnost, hotovostní inkaso a další. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit vždy formou 60 pravidelných týdenních splátek po 253 Kč. Nedílnou součástí byly smluvní podmínky. Ve smlouvách byly sjednány sazby RPSN ve výši 243,35%. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobci, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 19. 2. 2021. Z tvrzení žalobce má soud za zjištěné, že žalovaný v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky uhradil celkem částku 550 Kč na první uvedenou smlouvu a 4.850 Kč na druhou. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval případnou další úhradu, ale nestalo se tak. Obvyklá RPSN dle Databáze časových řad ARAD publikovaných Českou národní bankou činila u korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v době uzavření předmětných smluv 8,67%, resp. 8,68%. 4. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na uvedené smlouvy je nutno pohlížet jako na neplatné. Žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši 2x 8 000 Kč hradit dále poplatky vždy ve výši 7 180 Kč. Je pravdou, že poplatek byl ve smlouvě o zápůjčce rozdělen na více částí, a to na úrok, administrativní činnost a poplatek za hotovostní inkaso splátek a další, současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobce je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, respektive spotřebitelských úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdce žalobce nikdy se žalovaným smlouvu neuzavřel. Dle názoru soudu se jedná pouze o rozčlenění tohoto poplatku tak, aby tento vypadal příznivěji, aniž by to však reflektovalo skutečné rozdělení poskytovaných služeb ze strany právního předchůdce žalobce. Z pohledu soudu se jedná pouze o ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatek v celkové výši 2x 7 180 Kč nemůže představovat nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. [spisová značka], kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro kterou by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Soud současně uvádí, že v tomto případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobce by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. [spisová značka]. 5. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobce právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 16 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaný uhradil celkem částku 5 400 Kč. Soud ze shora uvedených důvodů uložil žalovanému, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 10 600 Kč uhradil žalobci jako právnímu nástupci původního věřitele (§ 1879 a násl. občanského zákoníku). Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku a dle § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobce na vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky ze dne 19.2.2021, v němž byla stanovena 10 denní lhůta k plnění od doručení dopisu. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. 6. Žalobci, který měl ve věci částečný úspěch a částečný neúspěch, přiznal soud podle § 142a odst. 1 a § 142 odst. 2 o.s.ř. proti žalované náhradu nákladů v rozsahu 36%, kdy soud od procesního úspěchu žalobce odečetl jeho procesní neúspěch (32%). Žalobce měl nárok na nákladu představující odměnu advokáta podle § 14b odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby (převzetí a příprava, předžalobní upomínka, žaloba) po 300 Kč, tři režijní paušály po 100 Kč, dále 21 % DPH z těchto náhrad a k tomu soudní poplatek 800 Kč, celkem 2 252 Kč 36% z této částky činí 811 Kč Lhůta k plnění byla i zde stanovena jako obecná třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř.