11 C 166/2021-46 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se žalobou podanou tomuto soudu dne 30. 9. 2021 domáhal po žalované zaplacení částky 23 394 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce uzavřel dne 2. 2. 2007 se žalovanou nájemní smlouvu č. 2006 [číslo], jejímž předmětem byl nájem bytu [číslo] který se nachází ve 3. nadzemním podlaží domu [adresa] na adrese [adresa žalované] o. 10. Dle čl. VIII bodu 8.1 předmětné smlouvy byl nájem bytu uzavřen na dobu neurčitou. Žalobce dal žalované výpověď z nájmu bytu s poukazem na ustanovení § 2291 občanského zákoníku, neboť žalovaná porušovala zvlášť závažným způsobem povinnosti plynoucí z nájemní smlouvy tím, že nezaplatila nájemné a zálohy na služby ve výši přesahující trojnásobek měsíčního nájemného a nákladů na služby a svou povinnost nesplnila ani po výzvě žalobce v dodatečně stanovené lhůtě. Nájem bytu tak skončil ke dni doručení výpovědi, a to k 27. 2. 2018. Povinnost vyklidit a vyklizený žalobci předat shora uvedený byt byla žalované uložena pravomocným a vykonatelným rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město č. j. [číslo jednací] ze dne 25. 3. 2019. Byt byl vyklizen exekučně dne 2. 10. 2020. Žalovaná nezaplatila nájemné a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu do skončení nájmu a od 28. 2. 2018 užívá předmětný byt bez právního důvodu, čímž jí vzniká bezdůvodné obohacení a právo žalobce na náhradu ujednaného nájemného (§ 2295 občanského zákoníku). Povinnost zaplatit žalobci dlužné nájemné, popřípadě náhradu v jeho výši za období říjen 2018 až srpen 2020 byla již žalované pravomocně soudem uložena v jiném řízení. V rámci této žaloby soud požadoval náhradu ve výši ujednaného nájemného za měsíc září 2020 ve výši 4 113 Kč, náhradu ve výši ujednaného nájemného za období od 1. 10. 2020 do 2. 10. 2020 a nedoplatek za vyúčtování služeb za rok 2019 ve výši 19 016 Kč. Celková dlužná částka tak činí 23 394 Kč a žalovaná ji žalobci neuhradila. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Žalobce ani žalovaná neměli námitek proti postupu soudu dle § 115a o.s.ř., a soud proto věc rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listin. 3. Na základě žalobcem předložených listin má soud zjištěná žalobní tvrzení žalobce uvedená výše v odůvodnění tohoto rozsudku. Žalobce nájemní vztah mezi účastníky doložil uzavřenou nájemní smlouvou, své vlastnické právo k bytu výpisem z katastru nemovitostí, ukončení nájemního vztahu výpovědí ze dne 15. 2. 2018 a rozsudkem tohoto soudu č.j. [číslo jednací] ze dne 25. 3. 2019, exekuční vyklizení bytu Vyrozuměním od soudního exekutora [anonymizováno] [obec], [exekutorský úřad], o provedení vyklizení ke dni 2. 10. 2020, výši dluhu výpisem k konta předpisů za období od 1. 1. 2018 do 13. 5. 2021 a Rozúčtováním služeb k předmětnému bytu za období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019, výši nájemného evidenčním listem. Žalobce žalovanou vyzýval k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 7. 4. 2021. Soud vycházel z žalobních tvrzení o tom, že žalovaná dlužnou částku neuhradila, když bylo na žalované, aby tvrdila a prokazovala případné úhrady na nárok žalobce, ale nestalo se tak. 4. Podle ustanovení § 2295 občanského zákoníku, pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. 5. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Na základě nájemní smlouvy vzniklo žalované nájemní právo ke shora uvedenému bytu, když nájem byl sjednán na dobu neurčitou. Žalobce během trvání nájemního vztahu dal žalované výpověď z nájmu bytu, na základě které nájemní vztah zanikl k 27. 2. 2018. Od 28. 2. 2018 žalovaná užívala předmětný byt bez právního důvodu až do 2. 10. 2020, kdy došlo k exekučnímu vyklizení bytu. Žalobci tak vzniklo právo na úhradu náhrady ve výši ujednaného nájemného v souladu s ustanovením § 2295 občanského zákoníku za období od 1. září 2020 až 2. října 2020 ve výši 4 113 Kč a 265 Kč a dále právo na náhradu bezdůvodného obohacení dle § 2991 občanského zákoníku odpovídající hodnotě služeb poskytovaných spolu s užíváním předmětného bytu za období roku 2019 vyúčtované částkou 23 394 Kč. Soud žalobě vyhověl i co do úroků z prodlení, neboť počátek prodlení i výše úroků z prodlení jsou v souladu s § 1970 občanského zákoníku a s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobce má právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Soud však žalobci přiznal toliko částku odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku ve výši 936 Kč a paušální náhradu hotových výdajů 600 Kč za dva úkony po 300 Kč dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález], které následně odkazuje i na nálezy Ústavního soudu ČR sp. zn. [ústavní nález], sp. zn. [ústavní nález] a sp. zn. [ústavní nález], včetně nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. [ústavní nález], neboť nebylo důvodu žalobci přiznat náhradu nákladů za právní zastoupení, když statutární města jsou dostatečně materiálně a personálně vybavena, aby byla schopna hájit svá práva i bez zastoupení advokátem. Soud podotýká, že i statutární město Plzeň má svůj odbor právní a legislativní. V daném případě nebyl prokázán opak, proto náklady statutárního města na zastoupení advokátem soud neshledal jako náklady účelně vynaložené a náklady řízení za právní zastoupení advokátem nepřiznal. 7. O veškerých lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.