14 C 261/2021-35 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou, doručenou soudu dne 26. 3. 2021, žalobkyně uplatnila dvě postoupené pohledávky v částce celkem 31 862 Kč s příslušenstvím, vzniklé ze smluv o spotřebitelském úvěru, které žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], jejímž právním nástupcem je společnost téhož označení, [IČO] (dále jen„ původní věřitel“). 2. V prvním případě původní věřitel a žalovaná uzavřeli dne 4. 1. 2016 smlouvu o půjčce [číslo] na základě níž původní věřitel poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, kterou žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli částku 10 000 Kč a zaplatit úrok za dobu trvání smlouvy 1 400 Kč při roční sazbě 23,72 %, odměnu za administrativní činnost 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč, to vše v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, počínaje dnem 11. 1. 2016 a konče dnem 13. 2. 2017. Dále se žalovaná zavázala zaplatit poplatek za doplňkovou službu životního pojištění 290 Kč. Žalovaná své smluvní závazky nehradila řádně a včas, neboť do postoupení pohledávky žalobkyni zaplatila pouze 1 968 Kč, z toho na úrok 1 400 Kč, na poplatek za administrativní činnost 50,21 Kč, na poplatek za hotovostní inkaso splátek 482,79 Kč a na poplatek za životní pojištění 35 Kč Poslední platba proběhla 10. 5. 2018 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a zároveň oznámil postoupení pohledávky žalované dopisem ze dne 6. 12. 2019. Žalovaná ke dni postoupení dlužila jistinu úvěru 10 000 Kč, úrok 0 Kč, poplatek za administrativní činnost 1 949,79 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 3 517,21 Kč a poplatek za životní pojištění 255 Kč, celkem 15 722 Kč. Žalobkyně nárokuje zaplacení dlužné jistiny 10 000 Kč, poplatků 5 722 Kč, úroku 6 760,20 Kč (úrok z dlužné jistiny od 14. 2. 2017 do data postoupení pohledávky), úroku ve smluvní sazbě z částky dlužné jistiny ode dne následujícího po dni postoupení pohledávky, úroku z prodlení 2 278,60 Kč (úrok z prodlení v zákonné sazbě z dlužné jistiny od 21. 2. 2017 do data postoupení pohledávky) a úrok z prodlení v zákonné sazbě z částky dlužné jistiny ode dne následujícího po dni postoupení pohledávky. 3. Ve druhém případě původní věřitel a žalovaná uzavřeli dne 22. 10. 2015 smlouvu o půjčce [číslo] na základě níž původní věřitel poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, kterou žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli částku 12 000 Kč a zaplatit úrok za dobu trvání smlouvy 1 680 Kč při roční sazbě 23,72 %, odměnu za administrativní činnost 2 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek 4 800 Kč, to vše v 58 týdenních splátkách po 360 Kč, počínaje dnem 29. 10. 2015 a konče dnem 1. 12. 2016. Žalovaná své smluvní závazky nehradila řádně a včas, neboť do postoupení pohledávky žalobkyni zaplatila pouze 4 740 Kč, z toho na úrok 1 680 Kč, na poplatek za administrativní činnost 1 924,12 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 1 135,88 Kč Poslední platba proběhla 10. 5. 2018 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a zároveň oznámil postoupení pohledávky žalované dopisem ze dne 6. 12. 2019. Žalovaná ke dni postoupení dlužila jistinu úvěru 12 000 Kč, úrok 0 Kč, poplatek za administrativní činnost 475,88 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 3 664,12 Kč, celkem 16 400 Kč. Žalobkyně nárokuje zaplacení dlužné jistiny 12 000 Kč, poplatků 4 140 Kč, úroku 8 697,33 Kč (úrok z dlužné jistiny od 2. 12. 2016 do data postoupení pohledávky), úroku ve smluvní sazbě z částky dlužné jistiny ode dne následujícího po dni postoupení pohledávky, úroku z prodlení 2 932,88 Kč (úrok z prodlení v zákonné sazbě z dlužné jistiny od 9. 12. 2016 do data postoupení pohledávky) a úrok z prodlení v zákonné sazbě z částky dlužné jistiny ode dne následujícího po dni postoupení pohledávky. 4. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 5. Podle ust. § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání a z předložených listinných důkazů zjistil skutečnosti, které odpovídají shora uvedeným tvrzením žalobkyně. Ze smluv o půjčce soud zjistil, že původní věřitel uzavřel s žalovanou postupně dvě smlouvy, jejichž předmětem jsou peněžité zápůjčky shora uvedených parametrů. Z karty zákazníka vyplývá, že žalovaná vždy v den uzavření smlouvy sdělila příjmy a výdaje své domácnosti, ovšem není doloženo, jakým způsobem byly tyto údaje ověřeny, a dále zda a jak byly řádně zjištěny a ověřeny údaje o existenci a výši jiných závazků. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, ve spojení s přílohou obsahující seznam postoupených pohledávek, došlo k postoupení předmětných pohledávek žalobkyni jako novému věřiteli. Původní věřitel oznámil postoupení pohledávky žalované dopisem ze dne 6. 12. 2019, který byl podle podacího lístku odeslán žalovanému dne 7. 1. 2020. Výzvou k plnění ze dne 22. 2. 2021 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení před podáním žaloby. Jiné důkazy nebyly navrženy. 6. Žalobkyně je věřitelem pohledávky na základě jejího postoupení dle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Mezi původními účastníky byly uzavřeny dvě smlouvy o zápůjčce ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). 7. Na vztah mezi původními účastníky dále dopadá zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). Podle ust. § 9 odst. 1 věty druhé z. s. ú., ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. 8. V daném případě žalobkyně netvrdila a neprokazovala, zda a jakým způsobem původní věřitel s odbornou péčí posoudil a ověřil úvěruschopnost žalovaného, v tom směru pouze tvrdila, že původní věřitel nahlédl do blíže neoznačených„ databází“, bylo-li to„ nezbytné“, a odkázala na kartu zákazníka, z ní však způsob zjištění a ověření údajů nevyplývá, krom údajného nahlédnutí do výplatní pásky, dokladu SIPO, výměru podpory a nájemní smlouvy. Protože splnění uvedené povinnosti původního věřitele se nepodařilo zjistit, musel soud dospět k závěru, že původní věřitel nedostál své zákonné povinnosti dle ust. § 9 odst. 1 věty druhé z. s. ú. v tehdy účinném znění, a tudíž jsou obě smlouvy absolutně neplatné. 9. Dále se soud z vlastní povinnosti zabýval úvahou, zda nejsou uvedené smlouvy absolutně neplatné i z jiného důvodu. Při tom soud přihlédl k částkám 10 000 Kč a 12 000 Kč, které byly žalované poskytnuty, a částkám 7 400 Kč a 8 880 Kč, které se žalovaná zavázala splatit jako úroky a poplatky v 58 týdenních splátkách. Ačkoli jsou uvedené nároky označeny jako poplatek, ve své podstatě se jedná o odměnu za půjčení peněz, tedy o úrok, který ovšem v součtu činí 74 % jistiny ročně. Smlouvy o zápůjčce za daných podmínek jsou absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy dle ust. § 588 o. z. Smlouva o zápůjčce může být ujednána jako bezúročná anebo lze sjednat úrok, ovšem úrok musí být přiměřený, což platí zejména ve spotřebitelských vztazích. Podle ustálené judikatury jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou sazbou, kterou obvykle uplatňují banky při poskytování úvěrů či půjček. Pokud úroková sazba takovou míru výrazně přesahuje, a to dokonce několikanásobně, nejedná se o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. Tak je tomu i v daném případě. Jestliže obvyklá úroková sazba bank v případě úvěrů na spotřebu dle časových řad ARAD evidovaných Českou národní bankou v období ledna 2016 činila 11,75 % ročně a v období října 2015 činila 12,22 % ročně, pak sazba 74 % ročně představuje šestinásobek obvyklé sazby, jde tedy o smluvní podmínky zjevně nemravné. 10. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smluv je nutno vztah mezi účastníky vypořádat podle pravidel o bezdůvodném obohacení dle ust. § 2991 o. z. Žalovaná tak má povinnost vrátit žalobkyni pouze částku, kterou přijala a dosud nesplatila. Porovnáním částky přijaté a částky splacené je zřejmé, že v prvním případě zbývá žalované uhradit žalobkyni 8 032 Kč a ve druhém případě 7 260 Kč. Pouze v