14 C 296/2021-39 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou, doručenou soudu dne 31. 7. 2021, žalobkyně uplatnila dvě postoupené pohledávky v částce celkem 15 298,40 Kč s příslušenstvím, vzniklé ze smluv o půjčce, které žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], jejímž právním nástupcem je společnost téhož názvu, [IČO] (dále jen„ původní věřitel“). 2. V prvním případě původní věřitel a žalovaný uzavřeli dne 6. 2. 2014 smlouvu o půjčce [číslo] na základě níž původní věřitel poskytl žalovanému peněžní zápůjčku ve výši 10 000 Kč, kterou žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli zápůjčku 10 000 Kč a zaplatit úrok za dobu trvání smlouvy 1 400 Kč při roční sazbě 23,72 %, odměnu za administrativní činnost 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč, a to vše v 58 týdenních splátkách po 300 Kč počínaje dnem 13. 2. 2014, přičemž poslední splátka byla splatná dne 19. 3. 2015. Žalovaný své smluvní závazky nehradil řádně a včas, neboť do postoupení pohledávky žalobkyni zaplatil pouze 1 700 Kč, z toho na úrok 1 286,18 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 413,82 Kč Poslední platba proběhla 23. 2. 2016 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a zároveň oznámil postoupení pohledávky žalovanému dopisem ze dne 6. 12. 2019. Žalovaný ke dni postoupení dlužil jistinu zápůjčky 10 000 Kč, úrok za dobu řádného trvání smlouvy 113,82 Kč, poplatek za administrativní činnost 2 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 3 586,18 Kč, celkem 17 700 Kč. Žalobkyně nárokuje zaplacení jistiny zápůjčky 10 000 Kč, úrok za dobu do postoupení pohledávky 11 352,66 Kč a úrok z prodlení za dobu do postoupení pohledávky 3 837,17 Kč. 3. Ve druhém případě původní věřitel a žalovaný uzavřeli dne 5. 11. 2013 smlouvu o půjčce [číslo] na základě níž původní věřitel poskytl žalovanému peněžní zápůjčku ve výši 6 000 Kč, kterou žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli zápůjčku 6 000 Kč a zaplatit úrok za dobu trvání smlouvy 840 Kč při roční sazbě 23,72 %, odměnu za administrativní činnost 1 200 Kč a za hotovostní inkaso splátek 2 400 Kč, a to vše v 58 týdenních splátkách po 180 Kč počínaje dnem 12. 11. 2013, přičemž poslední splátka byla splatná dne 21. 12. 2014. Žalovaný své smluvní závazky nehradil řádně a včas, neboť do postoupení pohledávky žalobkyni zaplatil pouze 3 560 Kč, z toho na jistinu 701,60 Kč, na úrok 840 Kč, na poplatek za administrativní činnost 1 200 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 818,40 Kč Poslední platba proběhla 25. 2. 2014 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a zároveň oznámil postoupení pohledávky žalovanému dopisem ze dne 6. 12. 2019. Žalovaný ke dni postoupení dlužil jistinu zápůjčky 5 298,40 Kč, úrok za dobu řádného trvání smlouvy 0 Kč, poplatek za administrativní činnost 0 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 1 581,60 Kč, celkem 6 880 Kč. Žalobkyně nárokuje zaplacení jistiny zápůjčky 5 298,40 Kč, úrok za dobu do postoupení pohledávky 6 322,30 Kč a úrok z prodlení za dobu do postoupení pohledávky 2 137,35 Kč. 4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 5. Podle ust. § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání a z předložených listinných důkazů zjistil skutečnosti, které odpovídají shora uvedeným tvrzením žalobkyně. Ze smluv o půjčkách soud zjistil, že původní věřitel uzavřel s žalovaným postupně dvě smlouvy o zápůjčce shora uvedených parametrů. Z karty zákazníka ze dne 6. 2. 2014 a ze dne 5. 11. 2013 vyplývá, že žalovaný vždy v den uzavření smlouvy sdělil příjmy a výdaje své domácnosti, ovšem není doloženo, jakým způsobem byly tyto údaje ověřeny, a dále zda a jak byly ověřeny údaje o existenci výši jiných závazků. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, ve spojení s přílohou obsahující seznam postoupených pohledávek, došlo k postoupení předmětné pohledávky žalobkyni jako novému věřiteli. Původní věřitel oznámil postoupení pohledávky žalovanému dopisem ze dne 6. 12. 2019, který byl podle podacího lístku odeslán žalovanému dne 7. 1. 2020. Výzvou k plnění ze dne 7. 5. 2020 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení před podáním žaloby. Jiné důkazy nebyly navrženy. 6. Žalobkyně je věřitelem pohledávky na základě jejího postoupení dle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Mezi původními účastníky byly uzavřeny dvě smlouvy o zápůjčce ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). 7. Na vztah mezi původními účastníky dále dopadá zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). Podle ust. § 9 odst. 1 věty druhé z. s. ú., ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. 8. V daném případě žalobkyně netvrdila a neprokazovala, zda a jakým způsobem původní věřitel s odbornou péčí posoudil a ověřil úvěruschopnost žalovaného, v tom směru pouze tvrdila, že původní věřitel nahlédl do blíže neoznačených„ databází“, bylo-li to„ nezbytné“, a odkázala na kartu zákazníka, z ní však způsob zjištění a ověření údajů nevyplývá, krom údajného nahlédnutí do pracovní smlouvy, výplatní pásky a nájemní smlouvy. Protože splnění uvedené povinnosti původního věřitele se nepodařilo zjistit, musel soud dospět k závěru, že původní věřitel nedostál své zákonné povinnosti dle ust. § 9 odst. 1 věty druhé z. s. ú. v tehdy účinném znění, a tudíž jsou obě smlouvy absolutně neplatné. 9. Dále se soud z vlastní povinnosti zabýval úvahou, zda nejsou uvedené smlouvy absolutně neplatné i z jiného důvodu. Při tom soud přihlédl k částkám 10 000 Kč a 6 000 Kč, které byly žalovanému poskytnuty, a částkám 7 440 Kč a 4 440 Kč, které se žalovaný zavázal splatit jako úroky a poplatky v 58 týdenních splátkách. Ačkoli jsou uvedené nároky označeny jako poplatek, ve své podstatě se jedná o odměnu za půjčení peněz, tedy o úrok, který ovšem v součtu činí 74 % jistiny ročně. Smlouvy o zápůjčce za daných podmínek jsou absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy dle ust. § 588 o. z. Smlouva o zápůjčce může být ujednána jako bezúročná anebo lze sjednat úrok, ovšem úrok musí být přiměřený, což platí zejména ve spotřebitelských vztazích. Podle ustálené judikatury jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou sazbou, kterou obvykle uplatňují banky při poskytování úvěrů či půjček. Pokud úroková sazba takovou míru výrazně přesahuje, a to dokonce několikanásobně, nejedná se o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. Tak je tomu i v daném případě. Jestliže obvyklá úroková sazba bank v případě úvěrů na spotřebu dle časových řad ARAD evidovaných Českou národní bankou v období února 2014 činila 14,18 % ročně a v období listopadu 2013 činila 14,39 % ročně, pak sazba 74 % ročně představuje více jek pětinásobek obvyklé sazby, jde tedy o smluvní podmínky zjevně nemravné. 10. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smluv je nutno vztah mezi účastníky vypořádat podle pravidel o bezdůvodném obohacení dle ust. § 2991 o. z. Žalovaný tak má povinnost vrátit žalobkyni pouze částku, kterou přijal a dosud neplatil, což v prvním případě činí 8 300 Kč a ve druhém případě 2 440 Kč. Pouze v rozsahu těchto částek lze žalobě vyhovět, ve zbývajícím rozsahu jistiny včetně úroku soud žalobu zamítl. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný na výzvu ochuzeného, v tomto případě se jedná o oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. V tomto dopise byl žalovaný vyzván k úhradě do 10 dnů od data doručení. Dopis odeslaný 7. 1. 2020 lze považovat za doručený 10. 1. 2020 a lhůta 10 dnů tak uplynula 20. 1. 2020. Počínaje dnem 21. 1. 2020 se proto žalovaný dostal do prodlení a je tak povinen uhradit žalobkyni úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z., přičemž žalobou uplatněná sazba nepřesahuje sazbu určenou ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V tomto rozsahu soud návrhu na zaplacení úroku z prodlení vyhověl, ve zbývajícím rozsahu tento návrh jako nedůvodný zamítl. 11. Protože byla žalobkyně ve věci převážně ne