21 C 100/2022-53 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 17 747,86 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi účastníky došlo dne [datum] k uzavření rámcové smlouvy [číslo] na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet] a žalovaný jej mohl začít plně využívat. Dne [datum] uzavřeli účastníci dodatek [číslo] jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 20 000 Kč. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného a téhož dne bylo žalovanému ze strany žalobkyně poskytnutí kontokorentu schváleno a zároveň mu bylo umožněno jeho čerpání na výše uvedeném bankovním účtu. Žalobkyně následně dne [datum] přistoupila k zesplatnění kontokorentu, a to pro závažné porušení smluvních povinností. O zesplatnění byl žalovaný informován dopisem – předžalobní výzvou ze dne [datum] Ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou ve výši 16 969,86 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu ve výši 820,63 Kč. Žalovaný následně ničeho nehradil. Součástí žalované částky je rovněž poplatek za měsíční výběr z bankomatů ve výši 100 Kč a dále poplatek za neomezené zasílání informačních SMS, oba naúčtovány dne [datum], a částka 653 Kč odpovídající dlužnému pojistnému, které si žalovaný s žalobcem sjednal dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na výzvu soudu ohledně možnosti rozhodnout bez nařízení jednání ve věci nereagovali, a soud proto v souladu s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) předpokládal jejich konkludentní souhlas. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě předložených listinných důkazů, a to Rámcové smlouvy [číslo] Dodatku [číslo] k Rámcové smlouvě, Obchodních podmínek [právnická osoba], Podmínek pro používání kontokorentu, Přehledu čerpání a splácení kontokorentu, Výpisu z běžného účtu a Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, vzal soud v daném případě za zjištěné, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena Rámcová smlouva [číslo] dne [datum] a následně dne [datum] uzavřeli účastníci [příjmení] [číslo] k Rámcové smlouvě, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr s možností přečerpání (kontokorent) až do výše 20 000 Kč na běžný účet žalovaného. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 18,90 % ročně a RPSN ve výši 20,62 % Součástí smlouvy byly [ulice] podmínky [právnická osoba], [právnická osoba] a Podmínky pro používání kontokorentu. Z doloženého přehledu čerpání a splácení kontokorentu, výpisu z běžného účtu ze dne [datum] a zesplatňujícího dopisu – předžalobní výzvy má soud za prokázané, že žalovaný kontokorent čerpal, ale následně ho průběžné nesplácel řádně a včas dle smluvních ujednání, čímž porušil smluvené obchodní podmínky a žalobkyně proto využila svého oprávnění a zesplatnila dluh ke dni [datum]. Z Přihlášení k pojištění ze dne [datum] a z Pojistných podmínek pak má soud za prokázané, že žalovaný přistoupil k pojištění pravidelných výdajů při pracovní neschopnosti a pro případ úmrtí a invalidity 3. stupně, kdy toto bylo sjednáno žalobkyní ve spolupráci s [právnická osoba], a zavázal se platit měsíční pojistné ve výši 270 Kč ve prospěch pojišťovny. Na základě zesplatňujícího dopisu, podacího archu a Obchodních podmínek [právnická osoba] má soud za prokázané, že žalobkyně vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky, avšak žalovaný na dluh následně ničeho neuhradil. 5. Podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník); smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1746 odst. 2 občanského zákoníku strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 7. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku; po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. 8. Po právním zhodnocení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Na základě výše uvedené smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému kontokorentní úvěr s možností čerpání až do výše 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal průběžně splácet poskytnutý kontokorent spolu se smluvním úrokem ve výši 18,90 % dle podmínek ve smlouvě a v souladu s obchodními podmínkami žalobkyně, a to včetně příslušných poplatků. Žalovaný porušil smluvní podmínky, když k datu měsíční splatnosti úroků neměl na účtu k dispozici zůstatek odpovídající alespoň výši úroků z kontokorentu napočítaných za předchozí měsíc, a žalobkyně proto v souladu s obch. podmínkami přistoupila k zesplatnění úvěru, o čemž žalovaného informovala dopisem, ve kterém ho současně vyzvala k úhradě dluhu. Ke dni zesplatnění činila nesplacená výše úvěru částku 16 969,86 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení se splněním svých peněžitých závazků z titulu cit. smlouvy o kontokorentu, vznikl žalobkyni vedle nároku na zaplacení dlužné částky i nárok na úhradu smluvního úroku v rozsahu omezení stanoveného v § 122 odst. 4 ve spojení s § 168 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a zákonného úroku z prodlení, a to ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku v rozhodném znění. Co se týče počátku běhu tohoto, vycházel soud z žalobních tvrzení, podle kterých žalobkyně poskytla žalovanému dodatečnou lhůtu k plnění, což je plně v její dispozici. Žalovaný dále podpisem Přihlášení k pojištění přistoupil k rámcové smlouvě uzavřené mezi žalobkyní a pojišťovnou [právnická osoba], čímž se zavázal platit měsíčně pojistné ve výši 270 Kč. Jelikož následně došlo ke dni [datum] v souladu s pojistnými podmínkami k zániku pojištění z důvodu prodlení žalovaného s úhradou pojistného, je žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném dlužné pojistné za měsíce květen a červen 2021 ve výši 270 Kč a ve výši 113 Kč za poměrnou část měsíce července 2021 (270 Kč/31), když podle ustanovení § 2782 odst. 1 občanského zákoníku má pojistník právo na pojistné za celou dobu trvání pojištění. Žaloba byla shledána důvodná, i co se týče požadovaných poplatků ve výši 100 Kč a 25 Kč, když tyto byly platně sjednány ve smlouvě s odkazem na Ceník žalobkyně. Proto soud žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, když žalovanému uložil povinnost zaplatit dlužnou částku včetně příslušenství ve lhůtě dle § 160 odst. 1, věta před středníkem o. s. ř. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (výzva k plnění, podání ve věci samé) neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.