21 C 155/2022-34 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala přiznání částky ve výši 4 590 Kč spolu s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení, s odůvodněním, že žalovaný jako cestující použil dopravní prostředek městské dopravy provozované žalobkyní a na výzvu pověřené osoby se neprokázal platným, jízdním dokladem. Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit žalobkyni přirážku k jízdnému v částce á 1 500 Kč a jízdné v částce 30 Kč za každou ze tří jím realizovaných jízd. Žalovaný dlužnou částku dosud nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Podle ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, neboť s takovýmto postupem vyjádřili oba účastníci souhlas, a to žalobkyně přímo ve svém návrhu a žalovaný pak mlčky, když mu listiny byly doručovány v souladu s § 45 a násl. o. s. ř. na adresu zapsanou v Centrální evidenci obyvatel ČR. 4. Z listinných důkazů, které předložila žalobkyně, soud zjistil skutečnosti, které zcela korespondují s jejími skutkovými tvrzeními. Ze záznamů o provedené přepravní kontrole vyplývá, že žalovaný, jako cestující městské hromadné dopravy, se neprokázal platným jízdním dokladem podle § 37 odst. 4 písm. d) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, čímž mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni jízdné a přirážku k jízdnému, když jejich výše nepřesahuje zákonem stanovenou částku. Žalovaný takto dle doložených listinných důkazů cestoval dne [datum] v 14:36 hodin [anonymizováno] linky [anonymizováno], dále dne [datum] v 9:44 hodin autobusovou linkou [číslo] dne [datum] v 14:04 hodin na tramvajové lince [číslo]. Žalovaný neuhradil ve všech případech ani jízdné ani přirážku k jízdnému. Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem ze dne [datum] (předžalobní upomínka). V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný dlužnou částku žalobkyni zaplatil. 5. Soud s ohledem na výše zjištěné skutečnosti posoudil nárok žalobkyně s přihlédnutím k ustanovení § 2550 a násl. OZ jako důvodný, neboť žalovaný tím, že využil ke své přepravě dopravní prostředek žalobkyně, konkludentně uzavřel jednotlivé smlouvy o přepravě ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2550 a násl. OZ (celkem ve třech případech), jeho povinností je zaplatit jízdné upravené v přepravním řádu žalobkyně a dále za porušení své povinnosti i přirážku stanovenou v přepravním řádu žalobkyně, jež nepřevyšuje výši určenou v ust. § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. Vedle dlužné jistiny má žalobkyně nárok na zaplacení úroku z prodlení podle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“) ve výši určené dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě zcela vyhověl, přičemž lhůtu k plnění stanovil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako běžnou třídenní. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. a s § 151 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, náleží právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto pak tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a kvalifikovaná výzva k plnění) á 200 Kč dle ustanovení § 14b odst. 1, bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“) a náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) AT. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21% daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 189 Kč Celkem tedy žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. I tato uložená povinnost je splatná v zákonné třídenní lhůtě dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.