21 C 216/2022-41 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 8 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizováno] (dále jen právní předchůdce žalobkyně), uzavřel s žalovaným dnem [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému částku 8 000 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky právního předchůdce žalobkyně, kde žalovaný po uvedení svých osobních údajů odsouhlasil znění úvěrové smlouvy pomocí vlastního hesla. Dne [datum] byl úvěr žalovanému vyplacen na jím uvedený bankovní účet. Žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do [datum], nicméně tak ani přes upomínání neučinil a ke dni podání žaloby neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena z právního předchůdce žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila již v podané žalobě, žalovaný se na výzvu soudu ohledně tohoto postupu nevyjádřil, a soud proto předpokládal v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě předložených listinných důkazů a obsahu spisu. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Z rámcové smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], jednotlivé smlouvy o úvěru [číslo] z téhož dne a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně se touto smlouvou zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 8 000 Kč, jenž měl být splacen formou jedné splátky do 30 dnů s tím, že úroková sazba činila 0 % p. a. a RPSN 0%. Z výpisu z běžného účtu č. 2020 ze dne [datum], ve spojení se sdělením [právnická osoba] a. s. ze dne [datum] bylo zjištěno, že na bankovní účet žalovaného byla dne [datum] připsána částka ve výši 8 000 Kč. Z tvrzení žalobkyně, má soud za situace, kdy žalovaný netvrdil ani neprokazoval opak, prokázané, že na předmětný úvěr nebylo dosud plněno ničeho. Postoupení pohledávky z právního předchůdce žalobkyně vzal soud za prokázané ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne [datum], předžalobní upomínkou z téhož dne byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, kdy odeslání obou těchto dokumentů bylo prokázáno podacím lístkem. 5. Podle ustanovení § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 6. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Po zhodnocení dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky byly uzavřeny dvě smlouvy, v případě rámcové smlouvy o úvěru se jedná o tzv. smlouvu nepojmenovanou dle ustanovení § 1746 odst. 2 o. z., druhá smlouva je pak svým obsahem smlouvou o zápůjčce, nikoliv smlouvou o úvěru, byť je takto nazvaná. Podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. je totiž ujednání o úrocích, jakožto formy úplaty za poskytnuté peněžní prostředky. Jelikož smlouva, kterou strany dne [datum] uzavřely, žádné takovéto ujednání neobsahuje, resp. úrok byl sjednán ve výši 0 %, posoudil soudu tuto smlouvu jako smlouvu o zápůjčce. Žalovanému tedy byla na základě této smlouvy zapůjčena částka 8 000 Kč, a to formou bankovního převodu s tím, že žalovaný se zavázal tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit nejpozději do [datum], což ovšem neučinil a porušil tím své smluvní povinnosti. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni platně postoupena postupem podle ustanovení § 1879 o. z. Soud proto žalovanému uložil povinnost částku 8 000 Kč žalobkyni vrátit. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku ve lhůtě splatnosti, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze žalobkyní zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen a. t.) z tarifní hodnoty ve výši 8 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí věci, předžalobní výzva a návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč (součet úkonů a náhrad) ve výši 189 Kč. Pokud jde o aplikaci ustanovení § 14b a. t., pak soud poukazuje, že žalobkyně je inkasní agenturou, která podává opakovaně žaloby týkající se skutkově i právně shodných nároků, vyplývajících především ze smluv o úvěru. Jde zpravidla o jednoduché žaloby, kdy se skutková tvrzení opakují a vždy jde o stejný právní základ. O formulářovém charakteru žaloby svědčí i fakt, že žaloba obsahuje odstavec týkající se poplatku za poskytnutí úvěru, který v tomto konkrétním případě vůbec nebyl sjednán a žalobkyní ani nebyl vymáhán. 10. O lhůtách k plnění z tohoto rozsudku rozhodl soud dle ustanovení § 160 odst. 1, věta před středníkem o. s. ř., když tyto určil jako běžné třídenní.