24 C 288/2021-40 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku [částka] s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] se žalobkyní smlouvu o kontokorentním úvěru [číslo] přičemž před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr. K uzavření smlouvy došlo za použití prostředků elektronické komunikace na dálku. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr (kontokorent) se stanoveným limitem ve výši [částka], který byl na základě dodatku [číslo] navýšen na částku [částka]. Žalovaný se zavázal hradit úroky z kontokorentního úvěru ve výši 18,90 % ročně, nepřekročit limit čerpání kontokorentního úvěru a celou výši kontokorentu splatit nejpozději do 1 roku ode dne, kdy začal úvěr čerpat. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy porušil, když překročil rámec limitu kontokorentu, a takto splatné pohledávky přes opakované výzvy neuhradil. Žalovaný byl v konečném zůstatku až [částka], tj. [částka] nad limitem kontokorentu. Jelikož žalovaný porušil své smluvní povinnosti, využila žalobkyně svého práva ze smlouvy, ukončila možnost čerpání kontokorentu, převedla pohledávku na úvěrový účet nepovolených debetních zůstatků a prohlásila celou dlužnou pohledávku za splatnou ke dni [datum]. Žalovaný byl o těchto skutečnostech informován dopisem ze dne [datum]. Po zesplatnění žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, a to ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně ze dne [datum]. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila ve svém podání ze dne [datum], žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, a soud proto předpokládal jeho konkludentní souhlas dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které zcela korespondují s tvrzeními obsaženými v žalobě. Tyto skutečnosti vyplývají ze smlouvy o kontokorentním úvěru, z dodatku k této, z výzev k úhradě dluhu, sazebníku poplatků [právnická osoba], výpisů z účtu žalovaného, transakční historie, všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba] a předžalobní výzvy včetně podacího archu. Bylo případně na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval opak, ale nestalo se tak. 4. Dle ust. § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Dle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. 6. Dle ust. § 1802 o. z., mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. 7. Po právním hodnocení ze shora uvedeného zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Mezi žalovaným a žalobkyní byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a následujících o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně své povinnosti z uzavřené smlouvy řádně plnila, když umožnila žalovanému opakovaně čerpat úvěr do stanoveného limitu, žalovaný však své povinnosti porušil, když jednak překročil sjednaný limit kontokorentu, a jednak poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel, čímž se dostal do nepovoleného debetu. Povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit smluvený úrok ve sjednané lhůtě vyplývá z ustanovení § 2395 o. z. Žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním stran vypověděla smlouvu o kontokorentním úvěru a zároveň převedla svoji pohledávku na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. Žalovaný pak byl povinen žalobkyni vrátit jak jistinu, tak smluvní úroky a úroky z prodlení, když žalobkyně požaduje oba od [datum] ve snížené výši na základě jejího dispozičního oprávnění. Tím, že žalovaný neplnil řádně a včas a dostal se do prodlení, má žalobkyně v souladu s ustanovením § 1970 o. z. právo vedle plnění i na přiznání zákonného úroku z prodlení, který v žalobě požaduje ve výši 7,25 % ročně, tedy v souladu s ustanovením § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Soud tak žalobě v plném rozsahu vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen a. t.) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí věci, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. 9. O lhůtách k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když tyto určil jako běžné třídenní.