25 C 115/2022-41 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 150 000 Kč spolu s úrokem ve výši 5 % ročně. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela se žalovaným smlouvu o půjčce, na jejímž základě mu poskytla půjčku ve výš 150 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do [datum]. Žalovaný sjednaný termín nedodržel a přestal se žalobkyní komunikovat. Žalobkyně dodatečně upravila žalobu v tom směru, že úrok požaduje od [datum], soud usnesením ze dne [datum] připustil změnu žaloby. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s ustanovením § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na adresu uvedenou v Centrální evidenci obyvatel ČR a na další soudem zjištěné adresy. Dle ustanovení § 115a o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě listinných důkazů předložených žalobkyní. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Účastníci dne [datum] uzavřeli smlouvu označenou jako smlouvu o bezúročné půjčce, v níž se žalovaná zavázala žalovanému přenechat finanční prostředky ve výši 150 000 Kč, jež se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit spolu se sjednaným úrokem 5 % ročně nejpozději do [datum] (označená smlouva). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný svůj závazek vůči žalobkyni splnil. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že mezi účastníky řízení byla platně v písemné formě uzavřena ve smyslu ustanovení § 2390 a násl. o.z. smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně žalovanému přenechala sjednanou částku 150 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 5 % ročně ve lhůtě do [datum]. Z tvrzení žalobkyně, proti nimž žalovaný žádným způsobem nebrojil, vyplynulo, že žalovaný svůj závazek nesplnil a žalobkyni ničeho neuhradil. Protože v řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný svůj závazek vůči žalobkyni splnil, přičemž nárok žalobkyně ani jeho výši nesporoval, soud vyhodnotil, že žaloba je důvodná a žalovanému výrokem I. tohoto rozsudku uložil povinnost k úhradě zapůjčeného obnosu včetně sjednaného úroku, když přihlédl jak k výše citovanému § 2390 o.z., tak k § 2392 odst. 1 o.z., dle něhož lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Pro posouzení, zda došlo ke sjednání úročné či bezúročné zápůjčky je třeba vycházet z obsahu ujednání (smlouvy) a nikoli z nadpisu smlouvy, soud proto daný závazkový vztah mezi účastníky posoudil jako úročnou smlouvu o zápůjčce. Žalovanému byla ke splnění uložené povinnosti určena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř. běžná třídenní lhůta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 800 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 500 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč (za sepis žaloby).