25 C 149/2022-31 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí shora uvedenou částku spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [anonymizováno] [právnická osoba], účastnickou smlouvu o poskytování služeb [číslo] k telefonnímu číslu [číslo], jejíž nedílnou součást tvořily Všeobecné obchodní podmínky a ceník původního věřitele. Žalované byly poskytnuty sjednané služby u výše konkretizovaného telefonního čísla včetně služeb doplňkových a služeb poskytovaných třetími stranami (zprostředkovaný prodej), za něž se žalovaná zavázala řádně platit ceny v souladu se smlouvou v rámci vyúčtování (jedná se zejména o položky s označením zprostředkované služby – zejména SMS na speciálně zpoplatněná čísla, audiotex, platební služby – zejména dárcovské SMS, platba přes SMS), přičemž v rámci těchto služeb docházelo ze strany původního věřitele i k účtování zprostředkovatelského poplatku dle ceníku za zprostředkování těchto služeb třetích stran. Žalovaná však své povinnosti porušila, když je řádně a včas neuhradila. Konkrétně se jedná o vyúčtování služeb [číslo] za období od 6. 10. 2012 do 5. 11. 2012 ze dne 6. 11. 2012 se splatností dne 26. 11. 2012. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Ani následně žalovaná na tuto pohledávku neuhradila ničeho. Žalovaná tak dluží žalobkyni částku 3 241 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě, kterou ani přes výzvu ze dne 6. 3. 2020 neuhradila. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Písemnosti jí byly doručovány v souladu s ustanovením § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na adresu uvedenou v Centrální evidenci obyvatel ČR. Dle ustanovení § 115a o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě listinných důkazů předložených žalobkyní. 3. Z listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne 19. 9. 2012 právní předchůdce žalobkyně, [anonymizováno] [právnická osoba], uzavřel se žalovanou účastnickou smlouvu k telefonnímu číslu [číslo]. Obsah účastnické smlouvy byl dán jak danou účastnickou smlouvou, tak i platným zněním Všeobecných podmínek původního věřitele pro spotřebitele a platnými podmínkami zpracování osobních, identifikačních, provozních a lokalizačních údajů, dále platným ceníkem služeb a podmínkami dalších služeb, zejména podmínkami zvoleného tarifu a podmínkami přenesení čísla. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou v délce 24 měsíců. Žalovaná se zavázala dodržovat minimální měsíční plnění ve výši 250 Kč po dobu 12 měsíců (označená účastnická smlouva včetně nastavení služeb). Právní předchůdce žalobce ve vyúčtování ze dne 6. 11. 2012 za období od 6. 10. 2012 do 5. 11. 2012 vyúčtoval žalované i částku 3 300 Kč za zprostředkovatelské služby, celkem byla vyúčtovaná částka 4 109 Kč, splatná dne 26. 11. 2012 (vyúčtování služeb za dané období včetně souhrnného přehledu služeb). Žalobkyně se stala věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 11. 2019, což bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 3. 12. 2019 (smlouva o postoupení pohledávek z uvedeného dne včetně oznámení o postoupení pohledávky). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaná ani přes výzvu učiněnou prostřednictvím zástupce žalobkyně (výzva k plnění z 6. 3. 2020 včetně podacího lístku) nárokovanou částku žalobkyni zaplatila. 4. Podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o elektronických komunikacích“) komunikačními činnostmi jsou poskytování služeb elektronických komunikací. 5. Podle ustanovení § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích pro účely tohoto zákona se rozumí službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálu po sítích elektronických komunikací. 6. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) zákona o elektronických komunikacích, na jejímž základě původně věřitel, jakožto poskytovatel, se zavázal poskytovat žalované (zákazníkovi) dohodnuté služby elektronických komunikací. Žalobkyně se stala v souladu s ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) věřitelem pohledávek na základě smlouvy o postoupení pohledávek, když tato skutečnost byla žalované oznámena. Žalovaná využívala služeb jako účastník telefonní stanice [číslo] přičemž právní předchůdce žalobkyně žalované umožnil, aby si prostřednictvím tohoto telefonního čísla za úplatu objednala služby třetích osob, jež jsou poskytovány prostřednictvím sítě původního věřitele. Původní věřitel zprostředkoval uvedené služby žalované v rámci dohodnutého tarifu, čímž svoji povinnost splnil, žalovaná však svoji povinnost, jež vyplývá ze Všeobecných obchodních podmínek právního předchůdce žalobkyně ve spojení s ceníkem, nezaplacením sjednané částky porušila. Právní předchůdce žalobkyně žalované vyúčtoval dlužnou částku za služby třetích osob částkou 3 330 Kč. Původní věřitel poskytl žalované služby ve smyslu výše citovaného ust. § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích. Původní věřitel nebyl osobou vykonávající v daném případě komunikační činnost dle ust. § 7 odst. 1 písm. b) citovaného zákona a z tohoto důvodu nebyla v posuzované věci dána pravomoc Českého telekomunikačního úřadu ve smyslu ust. § 129 odst. 1 zmíněného zákona, ale soudu, a to i s přihlédnutím k rozhodnutí Zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů ze dne 26. 10. 2010 č. j. Konf 56/2010-12. Protože se žalovaná nesplněním svého závazku dostala do prodlení, má žalobkyně kromě dlužné jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o.z., ve výši, která je určena ust. § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. Soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a žalované uložil povinnost k úhradě tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. jako běžná třídenní. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 142a odst. 1 o.s.ř. a s ustanovením § 151 odst. 2 os.ř. Žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, náleží právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem za dva a půl úkonu právní služby (převzetí zastoupení, prostá výzva k plnění a sepis žaloby) á 200 Kč dle ustanovení § 14b odst. 1, bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“) a náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) AT. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21% DPH dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 168 Kč Celkem tedy žalobci náleží náhrada nákladů řízení ve výši 1 368 Kč, splatná rovněž v zákonné třídenní lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. 8. Zástupce žalobkyně sice požadoval přiznání náhrady nákladů řízení v souladu s ustanovením § 6 odst. 1, § 7 AT, nicméně v daném případě jsou splněny všechny podmínky kladené v ustanovení § 14b AT, proto bylo na místě ohledně náhrady nákladů řízení rozhodnout ve smyslu tohoto ustanovení. Není přitom rozhodné, zda stejnou žalobkyni zastupuje více právních zástupců, když ze žalobního návrhu je zcela zřejmé, že dochází toliko k obměnám generálií žalované a dále některých specifických údajů jako např. datum uzavření smlouvy, konkretizace vyúčtování, výše dluhu, datum výzvy a podobně.