25 C 176/2022-140 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí shora uvedenou částku spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě a s náhradou nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že dne 31. 8. 2020 v 11:14 hodin v [obec] na parkovišti [ulice] couval pan [celé jméno svědka], tehdejší zaměstnanec žalovaného, s vozidlem [značka automobilu], [registrační značka], jež bylo ve vlastnictví žalovaného, přičemž narazil do zde zaparkovaného vozidla [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka]. Z místa dopravní nehody pan [celé jméno svědka] následně odjel. Žalobkyně z titulu pojistné události [číslo] dne 8. 10. 2020 vyplatila z titulu pojistné smlouvy [číslo] poškozené [právnická osoba] [anonymizováno] s.r.o. prostřednictvím společnosti [právnická osoba] pojistné plnění ve výši 64 982 Kč za škodu na vozidle [anonymizováno]. Žalobkyně má proti panu [celé jméno svědka] dle § 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ ZoPO“) právo na náhradu toho, co za něj plnila, neboť jmenovaný bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle silničního zákona ohlásit dopravní nehodu, jež je škodnou událostí, v důsledku čehož byla ztížena možnost řádného šetření klienta podle § 9 odst. 3 téhož zákona a možnost žalobkyně uplatnit postižní právo. Podle § 10 odst. 1 písm. c) ZoPO má žalobkyně proti panu [celé jméno svědka] právo na náhradu toho, co za něho plnila, protože bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody. Podle § 2914 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) má povinnost k náhradě namísto pana [celé jméno svědka] žalovaný, neboť [celé jméno svědka] použil při své činnosti jako zaměstnance nebo jiného pomocníka. V důsledku toho vznikl žalobkyni nárok na vyplacení toho, co za žalovaného plnila, tj. na náhradu vyplaceného pojistného plnění ve výši 64 982 Kč Ani přes výzvu ze dne 23. 10. 2020 žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil. Dále byl žalovaný vyzván k úhradě prostřednictvím zástupce žalobkyně dopisem ze dne 17. 8. 2021. Na tuto výzvu žalovaný reagoval prostřednictvím svého zástupce dne 13. 9. 2021, v níž namítl, že [celé jméno svědka] místo dopravní nehody opustil z důvodu přeparkování vozidla, aby nedošlo k omezení plynulosti provozu, načež se na místo dopravní nehody vrátil, kde měl poskytnout veškerou součinnost příslušníkům Policie ČR a že postupem žalovaného ani [celé jméno svědka] nemohlo dojít ke ztížení možnosti řádného šetření dopravní nehody, jak předpokládá hypotéza ustanovení § 10 odst. 1 písm. b) ZoPO. Žalobkyně upozornila žalovaného na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu ČR, dle které se ztížením možnosti řádného šetření vztahuje nejen k okolnostem významným pro plnění poškozenému, nýbrž i k důvodům, pro něž může pojistitel uplatnit postižní právo (NS sp.zn. 23 Cdo 676/2012 nebo NS sp.zn. 25 Cdo 1791/2008). V daném případě nemohla žalobkyně vyloučit uplatnění postižního důvodu podle § 10 odst. 1 písm. i) citovaného zákona, kdy řidič pojištěného vozidla [celé jméno svědka] byl ustanoven až dodatečně šetřením, nebylo proto možné je u něj potvrdit ani vyloučit požití alkoholu. V reakci na to žalovaný prostřednictvím svého zástupce dopisem ze dne 2. 1. 2021 sdělil žalobkyni, že ke ztížení možnosti řádného šetření dopravní nehody nemohlo dojít a namítl exces z § 2914 o.z., když měl za spornou otázku pasivní legitimace žalovaného, neboť pan [celé jméno svědka] v den dopravní nehody neměl plnit žádné pracovní úkoly, nedošlo k naplnění funkční souvislosti, neboť [celé jméno svědka] předmětný den nejednal v zájmu žalovaného. Na to zástupce žalobkyně upozornil žalovaného na protokol o dopravní nehodě a úřední záznam ze dne 14. 9. 2020, z nichž plyne, že [celé jméno svědka] se na místo dopravní nehody vrátil až po zhruba šesti hodinách od doby, co jej opustil. Ani příčina pro návrat [celé jméno svědka] na místo dopravní nehody neplynula z jeho vlastní vůle, ale vrátil se až po vyzvání žalovaným. Není tak pravdou, že by [celé jméno svědka] pouze přeparkovával vozidlo, ani že se vzápětí na místo dopravní nehody vrátil. [celé jméno svědka] se navíc se dostavil pod vlivem alkoholu (1,63 ‰ alkoholu v krvi v čase 17:00 hodin, 1,81 ‰ alkoholu v krvi v čase 17:07 hodin a 1,66 ‰ alkoholu v krvi v čase 17:13 hodin). [celé jméno svědka] tvrdil, že alkohol požil až po dopravní nehodě. Jmenovaný konzumací alkoholu po dopravní nehodě znemožnil zjištění skutečností příčiny vzniku dopravní nehody. [celé jméno svědka] byl rozhodnutím Magistrátu města Plzně ze dne 1. 3. 2021 uznán vinným z řady přestupků podle zákona č. 361/2000 Sb. v souvislosti s předmětnou dopravní nehodou ze dne 31. 8. 2020. Žalobkyni nad rámec citovaných důvodů postižního práva vzniklo právo i dle § 10 odst. 1 písm. e) ZoPO, neboť [celé jméno svědka] nesplnil ani povinnost podle § 8 odst. 2 písm. b) ZoPO. Žalobkyně dodala, že [celé jméno svědka] užil pojištěné vozidlo za uvedeným účelem ve srozumění se žalovaným, souhlas s užitím vozidla nepřekročil, tj. jednal v mezích tohoto souhlasu a není možné se excesu z § 2914 o.z. jakkoli dovolávat. Postižní důvod je dán i přímo žalovanému přes § 2914 o.z. Žalobkyně připomněla i § 2927 odst. 1 věty druhé ve spojení s větou první o.z. a dále § 6 odst. 1 ZoPO. Dále poukázala na § 2 písm. f) ZoPO a § 8 odst. 2 písm. b) ZoPO a uzavřela, že má právo na náhradu toho, co za žalovaného plnila, jelikož žalovaný bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle § 8 odst. 2 písm. b) ZoPO, v důsledku čehož byla ztížena možnost řádného šetření a možnost uplatnit postižní právo. 2. Žalovaný v odporu proti vydanému platebnímu rozkazu neuznal nárok žalobkyně a navrhl zamítnutí žaloby. Dle něho nejsou naplněny nezbytné předpoklady pro aplikaci § 2914 o.z., neboť [celé jméno svědka] vozidlo užil ke své soukromé cestě a nelze tak dovozovat odpovědnost žalovaného. Pro aplikaci citovaného ustanovení je nezbytná časová, místní a funkční souvislost. [celé jméno svědka] byl v předmětné době zaměstnancem žalovaného, žalovaný neužil [celé jméno svědka] jako zmocněnce, zaměstnance či jiného pomocníka při své činnosti, neboť si [celé jméno svědka] dne 31. 8. 2020 kolem deváté hodiny vyzvedl vozidlo, jehož majitelem je žalovaný, kdy s ním následně jel ke svému bydlišti, kde jej chtěl zaparkovat na předmětném parkovišti. Žalovaný neznal konkrétní účel, za jakým si [celé jméno svědka] přebíral vozidlo již uvedeného dne, ač toho dne neměl naplánované žádné pracovní úkoly a měl pracovní volno. Dle názoru žalovaného bylo vozidlo [celé jméno svědka] převzato za účelem usnadnění práce pro nadcházející den, aby si [celé jméno svědka] nemusel ráno jet vyzvednout vozidlo u žalovaného, neboť měl učinit cestu do Německa. V daném konkrétním případě je nutné určit, zda [celé jméno svědka] jednal v zájmu svého zaměstnavatele. Nepostačí pouhý fakt, že byl zaměstnancem žalovaného. Žalovaný zopakoval, že [celé jméno svědka] vozidlo v předmětný den použil výlučně pro své soukromé účely, ten den měl pracovní volno, žalovaný mu tak nemohl ukládat nezbytné pokyny a vykonávat odpovídající kontrolu. [celé jméno svědka] jednal výlučně ve svém zájmu, proto v daném případě nelze aplikovat § 2914 o.z. V daném případě chybí pasivní věcná legitimace žalovaného, žalobní návrh by měl směřovat výhradně vůči [jméno] [celé jméno svědka] a nikoliv vůči žalovanému. 3. V reakci na to žalobkyně poukázala vedle § 2914 i na § 2927 o.z. 4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Z nesporných tvrzení účastníků vyplývá, že žalovaný je vlastníkem a provozovatelem níže označeného vozidla [anonymizováno]. Dále mezi účastníky nebylo sporu o tom, že částka 64 982 Kč byla ze strany žalobkyně vyplacena poškozené společnosti. Z protokolu o nehodě v silničním provozu ze dne 31. 8. 2020 soud zjistil, že uvedeného dne došlo v 11:14 h v [obec], ulice [ulice] – parkoviště, k dopravní nehodě, jejímž účastníkem byl řidič nákladního auta [značka automobilu], [registrační značka] [celé jméno svědka] (vozidlo ve vlastnictví žalovaného) a řidič [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka] [jméno] [příjmení]. Svědkem události byla [jméno] [příjmení]. Z popisu události se podává, že dne 31. 8. 2020 couval na parkoviště řidič [celé jméno svědka] a s vozidlem [anonymizováno] neodhadl dostatečný odstup levé zadní části jím řízeného vozidla od levého boku zaparkovaného vozidla [anonymizována dvě slova], čímž došlo ke střetu vozidel. Po střetu řidič [celé jméno svědka] s vozidlem z místa ujel a byl ustanoven dodatečně šetřením, kdy se dostavil s vozidlem zpět na místo nehody téhož dne s časovým odstupem. Po příjezdu se podrobil dechové zkoušce na alkohol s pozitivním výsledkem (1,63 ‰ alkoholu v krvi v 17:00 hodin, 1,81 ‰ alkoholu v krvi v 17:07 hodin a 1,66 ‰ alkoholu v krvi v 17:13 hodin). Řidič [celé jméno svědka] uvedl, že alkohol požil až po dopravní nehodě. Jízda pod