25 C 217/2022-15 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí shora uvedenou částku s úrokem z prodlení v zákonné sazbě. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný jako cestující použil dopravní prostředek městské dopravy provozované žalobkyní a na výzvu pověřené osoby se dne 26. 2. 2022 na lince [číslo] ([anonymizováno]) neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit žalobkyni přirážku k jízdnému v částce 1 500 Kč a jízdné 30 Kč. Žalovaný dlužnou částku dosud nezaplatil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na adresu zapsanou v registru obyvatel. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. Z listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které korespondují se skutkovými tvrzeními žalobkyně. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole vyplývá, že žalovaný, jako cestující v MHD, se neprokázal platným jízdním dokladem podle § 37 odst. 4 písm. d) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, čímž mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni jízdné a přirážku k jízdnému, jejíž výše nepřesahuje zákonem stanovenou částku. Vedle dlužné jistiny má žalobkyně nárok na zaplacení úroku z prodlení podle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve výši určené dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 12. 4. 2022 (předžalobní upomínka, potvrzení o odeslání písemnosti). V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný dlužnou částku žalobkyni zaplatil. Soud s ohledem na výše zjištěné skutečnosti posoudil nárok žalobkyně s přihlédnutím k ustanovení § 2550 a násl. o. z. jako důvodný, neboť žalovaný tím, že využil ke své přepravě dopravní prostředek žalobkyně, konkludentně uzavřel smlouvu o přepravě ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2550 a násl. o. z., jeho povinností je zaplatit jízdné upravené v přepravním řádu žalobkyně a dále za porušení své povinnosti i přirážku stanovenou v přepravním řádu žalobkyně, jež nepřevyšuje výši určenou v ust. § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. Soud proto žalobě zcela vyhověl, přičemž lhůtu k plnění stanovil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. jako běžnou třídenní. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. a s ust. § 151 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, soud přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT) za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a kvalifikovaná výzva k plnění) á 200 Kč a náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby á 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) AT. Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % DPH dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 189 Kč Celkem tedy žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, splatná rovněž v zákonné třídenní lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.