25 C 232/2022-23 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí shora uvedenou částku s úrokem z prodlení v zákonné sazbě. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný jako cestující použil dopravní prostředek městské dopravy provozované žalobkyní a na výzvu pověřené osoby se dne [datum] na lince [číslo] (autobus) neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit žalobkyni přirážku k jízdnému v částce 1 500 Kč a jízdné 30 Kč. Žalovaný dlužnou částku dosud nezaplatil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na adresu zapsanou v registru obyvatel. Podle § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. Z listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které korespondují se skutkovými tvrzeními žalobkyně. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole vyplývá, že žalovaný, jako cestující v MHD, se neprokázal platným jízdním dokladem podle § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, čímž mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni jízdné a přirážku k jízdnému, jejíž výše nepřesahuje zákonem stanovenou částku. Vedle dlužné jistiny má žalobkyně nárok na zaplacení úroku z prodlení podle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve výši určené dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem ze dne [datum] (předžalobní upomínka, potvrzení o odeslání písemnosti). V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný dlužnou částku žalobkyni zaplatil. Soud s ohledem na výše zjištěné skutečnosti posoudil nárok žalobkyně s přihlédnutím k § 2550 a násl. o. z. jako důvodný, neboť žalovaný tím, že využil ke své přepravě dopravní prostředek žalobkyně, konkludentně uzavřel smlouvu o přepravě ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2550 a násl. o. z., jeho povinností je zaplatit jízdné upravené v přepravním řádu žalobkyně a dále za porušení své povinnosti i přirážku stanovenou v přepravním řádu žalobkyně, jež nepřevyšuje výši určenou v ust. § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb. Soud proto žalobě zcela vyhověl, přičemž lhůtu k plnění stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako běžnou třídenní. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142a o.s.ř. a s § 151 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, náleží právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a kvalifikovaná výzva k plnění) á 200 Kč dle § 14b odst. 1, bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“) a náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Podle § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21% daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 189 Kč Celkem tedy žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. I tato uložená povinnost je splatná v zákonné třídenní lhůtě dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.