25 C 289/2021-89 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku 2 678,13 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], uzavřel se žalovanou dne 1. 6. 2015 smlouvu o uzavření bankovního účtu, na jejímž základě se původní věřitel zavázal zřídit a vést pro žalovanou bankovní účet a žalovaná se zavázala dodržovat podmínky, jež byly konkretizované v obchodních podmínkách právního předchůdce žalobce (Všeobecné obchodní podmínky a ceník poplatků), což stvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná byla povinna zejména udržovat na účtu minimální zůstatek ve výši 100 Kč. Svoji povinnost však porušila, čímž se dostala do nepovoleného záporného zůstatku. Nepovolený debetní zůstatek účtu je považován za podstatné porušení povinnosti ze smlouvy o účtu, na základě čehož byla banka oprávněna od smlouvy o účtu odstoupit. Tohoto svého oprávnění banka využila a dopisem vypověděla smlouvu, čímž se stal dluh splatným dne 1. 8. 2019 v plné výši. Následně právní předchůdce žalobce účet zrušil a dlužnou částku převedl na technický účet pro splácení pohledávky. Žalovaná tak dluží částku 2 678,13 Kč a dále úrok z prodlení v zákonné sazbě v kapitalizované výši 171,71 Kč, a to spolu s dále běžícím úrokem z prodlení v zákonné sazbě. Žalovaná částka pak představuje dluh na bankovním účtu žalované ke dni jeho zrušení, jež je tvořena debetním zůstatkem na účtu žalované včetně neuhrazených poplatků blíže specifikovaných v ceníku. Pohledávka za žalovanou byla původním věřitelem postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2020 žalobci. Ani přes výzvu žalovaná svůj dluh nezaplatila 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Listiny jí byly doručovány v souladu s ustanovením § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) na adresu jejího pobytu zapsanou v Centrální evidenci obyvatel ČR. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř. soud nenařizoval jednání a rozhodl na základě listinných důkazů předložených žalobcem. 3. Z listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], uzavřel dne 1. 6. 2015 se žalovanou rámcovou smlouvu o finančních službách a smlouvu o účtu, na jejímž základě se původní věřitel zavázal zřídit a vést pro žalovanou bankovní účet a žalovaná se zavázala dodržovat na účtu kladný zůstatek a za poskytování bankovních služeb hradit původnímu věřiteli poplatky dle ceníku. Pro případ vzniku nepovoleného záporného zůstatku na účtu žalované byla žalovaná povinna neprodleně zajistit jeho vyrovnání, a pokud tuto povinnost nesplní, byl původní věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit (citovaná smlouva včetně Všeobecných obchodních podmínek). Jak vyplývá z podkladu pre súdné konanie, žalované vznikl debetní zůstatek na tomto účtu ve výši 2 678,13 Kč, jež byl dne 1. 8. 2019 převeden na zvláštní účet, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 2. 8. 2019, kterým zároveň byla vyzvána k úhradě celkové dlužné částky 2 727,37 Kč, sestávající se z nepovoleného přečerpání ve výši 2 678,13 Kč a úroků z prodlení v částce 49,24 Kč (poslední výzva před podáním žaloby). Žalobce soudu předložil i ceník původního věřitele, který nabyl účinnosti dne 1. 12. 2014, z něhož vyplývají výše jednotlivých poplatků. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2020 došlo k postoupení předmětné pohledávky za žalovanou na žalobce (zmíněná smlouva o postoupení včetně příloh), o čemž byla žalovaná informována (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13. 2. 2020). V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná svůj závazek vůči žalobci či jeho právnímu předchůdci ani přes výzvu ze dne 17. 2. 2020 (oznámení o právním zastoupení a výzva k úhradě dluhu) splnila. 4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 6. Podle ustanovení § 2662 NOZ smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. 7. Podle ustanovení § 2665 NOZ ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. 8. Mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce byla platně uzavřena smlouva o účtu ve smyslu ustanovení § 2662 a násl. NOZ. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel řádně uzavřel se žalovanou rámcovou smlouvu o finančních službách, jejíž součástí byla i smlouva o účtu, tvořící přílohu zmíněné rámcové smlouvy. Žalobce se stal v souladu s ustanovením § 1879 a násl. NOZ věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Původní věřitel v souladu se smluvním ujednáním zřídil a vedl pro žalovanou účet. Právní předchůdce svoji povinnost ze smlouvy řádně splnil, žalovaná však svůj závazek porušila, když se dostala do nepovoleného debetního zůstatku a do prodlení s jeho vyrovnáním. Závazek žalované soud posoudil v souladu s ustanovením § 2665 NOZ ve spojení s ustanovením § 2395 a násl. NOZ jako vznik smlouvy o úvěru mezi původním věřitelem a žalovanou. Povinnost žalované vyrovnat debetní zůstatek na jejím účtu vyplývá ze zmíněného ustanovení § 2395 NOZ ve spojení s ustanovením § 2399 odst. 1 NOZ. Žalovaná byla povinna právnímu předchůdci žalobce a následně i žalobci vrátit jak jistinu ve shora konkretizované výši navýšenou o úrok z prodlení v kapitalizované částce (viz výše), přičemž příslušenství (úrok z prodlení) žalobci náleží s přihlédnutím k ustanovení § 1970 NOZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud tedy žalobě zcela vyhověl, přičemž lhůtu k plnění určil dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. jako běžnou třídenní. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o.s.ř. a s ust. § 151 odst. 2 o.s.ř. Žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, soud přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT) za dva a půl úkonu právní služby (převzetí zastoupení, prostá výzva k plnění a sepis žaloby) á 200 Kč dle a náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) AT. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21% DPH dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 168 Kč Celkem tedy žalobci náleží náhrada nákladů řízení ve výši 1 368 Kč, splatná rovněž v zákonné třídenní lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. 10. Soud pro úplnost dodává, že je na místě aplikovat ustanovení § 14b AT, neboť podání bylo vypracováno na ustáleném vzoru uplatněném týmž žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, jejichž tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Obdobně jako v jiných žalobních návrzích žalobce opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu adhézních smluv, kdy dochází pouze k částečné úpravě (záměně) některých individuálních údajů, týkajících se především generálií žalované osoby, jednotlivých částek a dat. Je taktéž nerozhodné, zda žalobce je v obdobných věcech zastupován různými právními zástupci. V tomto směru soud poukazuje i na obdobné závěry Krajského soudu v Plzni (např. usnesení ze dne 11. 2. 2016 č.j. 25Co 31/2016-41).