25 C 340/2022-19 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí shora uvedenou částku s úrokem z prodlení v zákonné sazbě. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná jako cestující použila dopravní prostředek městské dopravy provozované právním předchůdcem žalobkyně, Dopravním podnikem [územní celek], a na výzvu pověřené osoby se dne [datum] na lince [číslo] neprokázala platným jízdním dokladem. Žalované tak vznikla povinnost zaplatit žalobkyni přirážku k jízdnému v částce 1 500 Kč a jízdné 16 Kč. Pohledávka za žalovanou byla původním věřitelem postoupena žalobkyni. Žalovaná dlužnou částku dosud nezaplatila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Listiny jí byly doručovány v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na adresu zapsanou v Centrální evidenci obyvatel ČR. Podle § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. Z listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které korespondují se skutkovými tvrzeními žalobkyně. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole vyplývá, že žalovaná, jako cestující v MHD, se neprokázala platným jízdním dokladem podle § 37 odst. 4 písm. d) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, čímž jí vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně jízdné a přirážku k jízdnému, jejíž výše nepřesahuje zákonem stanovenou částku. Žalobkyně se stala v souladu s ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], když tato skutečnost byla žalované oznámena (smlouva o postoupení souboru pohledávek včetně přílohy a předžalobní výzva s oznámením o postoupení pohledávky). Vedle dlužné jistiny má žalobkyně nárok na zaplacení úroku z prodlení podle ust. § 1970 o.z. ve výši určené dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky dopisem ze dne [datum] (předžalobní výzva). V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná dlužnou částku žalobkyni zaplatila. Soud s ohledem na výše zjištěné skutečnosti posoudil nárok žalobkyně s přihlédnutím k ustanovení § 2550 a násl. NOZ jako důvodný, neboť žalovaná tím, že využila ke své přepravě dopravní prostředek právního předchůdce žalobkyně, konkludentně uzavřela smlouvu o přepravě ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2550 a násl. NOZ, její povinností je zaplatit jízdné upravené v přepravním řádu původního věřitele a dále za porušení své povinnosti i přirážku stanovenou v přepravním řádu právního předchůdce žalobkyně, jež nepřevyšuje výši určenou v ust. § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. Soud proto žalobě zcela vyhověl, přičemž lhůtu k plnění stanovil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. jako běžnou třídenní. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř. a s § 151 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, náleží právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem za dva a půl úkonu právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a prostá výzva k plnění) á 200 Kč dle ustanovení § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“) a náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) AT. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21% DPH dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 168 Kč Celkem tedy žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení výši 1 368 Kč. I tato uložená povinnost je splatná v zákonné třídenní lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř.