25 C 347/2021-23 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí shora uvedenou částku s úrokem z prodlení v zákonné sazbě. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný jako cestující využil bez platné jízdenky dne [datum] přepravních služeb společnosti [právnická osoba] (vlak [číslo] mezi stanicemi [anonymizováno] a [obec] u [obec]). Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit žalobkyni přirážku k jízdnému v částce 1 000 Kč a jízdné 24 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě rámcové smlouvy o smlouvách budoucích o úplatném postoupení pohledávek a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena od společnosti [právnická osoba] nejprve [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], reg. [číslo] následně smlouvou o postoupení souboru pohledávek uzavřenou dne [datum] žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Žalovaný ani přes výzvu dlužnou částku dosud nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na adresu zapsanou v Centrální evidenci obyvatel ČR a na další soudem zjištěné adresy. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 3. Z listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které korespondují se skutkovými tvrzeními žalobkyně. Z potvrzení o nedodržení SPP ve spojení s oznámením o závadách vyplývá, že žalovaný, jako cestující vlakem (prostředkem provozovaným [právnická osoba]) cestoval výše uvedeného dne bez platného jízdního dokladu na trase [anonymizováno] – [obec] u [obec] a nemohl zaplatit jízdné ani stanovenou přirážku, kdy se dle § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, neprokázal platným jízdním dokladem, ani nezaplatil jízdné z nástupní do cílové stanice, čímž mu vznikla povinnost zaplatit žalobci jízdné a přirážku k jízdnému, která byla stanovena v tarifu (pod položkou 1 ceníku přirážek a smluvních poplatků) původního věřitele účinného od 13. 12. 2015 a nepřekračovala výši stanovenou v § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. Žalobkyně se stala věřitelem pohledávky na základě ustanovení § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) na základě smluv o postoupení pohledávek. Vedle dlužné jistiny má žalobkyně nárok na zaplacení úroku z prodlení podle ust. § 1970 o.z. ve výši určené dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný dlužnou částku žalobkyni zaplatil. 4. Soud s ohledem na výše zjištěné skutečnosti posoudil nárok žalobkyně s přihlédnutím k ust. § 2550 a násl. o.z. jako důvodný, neboť žalovaný tím, že využil ke své přepravě dopravní prostředek právního předchůdce žalobkyně, konkludentně uzavřel smlouvu o přepravě ve smyslu výše citovaného ust. § 2550 a násl. o.z., jeho povinností je zaplatit jízdné upravené v přepravním řádu původního věřitele a dále za porušení své povinnosti i přirážku stanovenou v přepravním řádu původního věřitele, jež nepřevyšuje výši určenou v ust. § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. Soud proto žalobě zcela vyhověl, přičemž lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. jako zákonnou třídenní. 5. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 142a odst. 1 o.s.ř. a s ustanovením § 151 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, náleží právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem za dva úkony právní služby (převzetí zastoupení a sepis žaloby) á 200 Kč dle ustanovení § 14b odst. 1, bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“) a náhrada hotových výdajů advokáta za 2 úkony právní služby po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) AT. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21% DPH dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 126 Kč Celkem tedy žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 1 126 Kč, splatná rovněž v zákonné třídenní lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. Pokud žalobkyně požadovala odměnu za právní zastoupení i v souvislosti s výzvou k plnění, pak dopis, kterým prostřednictvím své zástupkyně vyzvala žalovaného k úhradě jeho dluhu, ani přes výzvu soudu ve stanovené lhůtě nepředložila. 6. Soud pro úplnost dodává, že je na místě aplikovat ustanovení § 14b AT, neboť podání bylo vypracováno na ustáleném vzoru uplatněném shodnou žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, jejichž tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Obdobně jako v jiných žalobních návrzích žalobkyně opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu adhézních smluv, kdy dochází pouze k částečné úpravě (záměně) některých individuálních údajů, týkajících se především generálií žalovaného, jednotlivých částek a dat. Je taktéž nerozhodné, zda žalobkyně je v obdobných věcech zastupována různými právními zástupci. V tomto směru soud poukazuje i na obdobné závěry Krajského soudu v Plzni (např. usnesení ze dne 11.02.2016 č.j. 25Co 31/2016-41).