25 C 8/2022-23 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí shora uvedenou částku s úrokem z prodlení v zákonné sazbě. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný jako cestující využil bez platné jízdenky dne 16. 2. 2021 přepravních služeb společnosti [právnická osoba] ([anonymizováno] [číslo] směr [obec]). Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit žalobkyni přirážku k jízdnému v částce 1 000 Kč a jízdné 31 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 8. 2021 postoupena od společnosti [právnická osoba] žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Žalovaný ani přes výzvu ze dne 12. 8. 2021 dlužnou částku dosud nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na adresu zapsanou v Centrální evidenci obyvatel ČR. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 3. Z listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které korespondují se skutkovými tvrzeními žalobkyně. Z potvrzení o nedodržení SPPO ve spojení s oznámením o závadách vyplývá, že žalovaný, jako cestující vlakem (prostředkem provozovaným [právnická osoba]) cestoval výše uvedeného dne bez platného jízdního dokladu na trase [obec] - [obec] a nemohl zaplatit jízdné ani stanovenou přirážku, kdy se dle § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, neprokázal platným jízdním dokladem, ani nezaplatil jízdné z nástupní do cílové stanice, čímž mu vznikla povinnost zaplatit původnímu věřiteli jízdné a přirážku k jízdnému, která byla stanovena v tarifu původního věřitele a nepřekračovala výši stanovenou v § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. Žalobkyně se stala v souladu s ustanovením § 1879 a násl. NOZ věřitelem pohledávky na základě oznámení této skutečnosti postupitele, který k tomuto úkonu zmocnil právního zástupce žalobkyně. Soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. 33 Cdo 2969/2011, dle něhož není-li prokázáno, že postupitel postoupení pohledávky dlužníku oznámil, ani že postupník postoupení pohledávky dlužníku prokázal, je povinností soudu zabývat se otázkou platnosti postupní smlouvy. Pokud postupitel splnil notifikační povinnost vyplývající z ustanovení § 1882 odst. 1 NOZ, dlužník nemá vůči postupníkovi ve sporu o úhradu pohledávky k dispozici obranu založenou na námitce neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky. Vedle dlužné jistiny má žalobkyně nárok na zaplacení úroku z prodlení podle ust. § 1970 NOZ ve výši určené dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 28. 5. 2018 (předžalobní upomínka, podací arch). V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný dlužnou částku žalobkyni zaplatil. 4. Soud s ohledem na výše zjištěné skutečnosti posoudil nárok žalobkyně s přihlédnutím k ust. § 2550 a násl. NOZ jako důvodný, neboť žalovaný tím, že využil ke své přepravě dopravní prostředek právního předchůdce žalobkyně, konkludentně uzavřel smlouvu o přepravě ve smyslu výše citovaného ust. § 2550 a násl. NOZ, jeho povinností je zaplatit jízdné upravené v přepravním řádu původního věřitele a dále za porušení své povinnosti i přirážku stanovenou v přepravním řádu původního věřitele, jež nepřevyšuje výši určenou v ust. § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. Soud proto žalobě zcela vyhověl, přičemž lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. jako zákonnou třídenní. 5. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 142a odst. 1 o.s.ř. a s ustanovením § 151 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, náleží právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a kvalifikovaná výzva k úhradě) á 200 Kč dle ustanovení § 14b odst. 1, bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“ a náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) AT. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21% DPH dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 189 Kč Celkem tedy žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, splatná rovněž v zákonné třídenní lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. 6. Soud pro úplnost dodává, že žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení spojených s jeho písemným vyjádřením – sepsáním právního rozboru věci v částce 1 000 Kč a k tomu přináležící režijní paušál v částce 300 Kč, neboť žalobkyně nebyla vyzývána k sepisu takového právního rozboru (toliko asistentem soudkyně k doplnění příloh k uvedené žalobě, když, jak asistent uváděl, tvrzená smlouva o postoupení pohledávek ze dne 3. 8. 2021 nebyla k žalobě připojena). Postačila tak jednoduchá odpověď, kterou nelze podřadit pod § 11 odst. 1 či 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a nikoli rozsáhlý právní rozbor, neboť příslušná judikatura je soudu z úřední povinnosti známa. Daný náklad tak nelze hodnotit jako účelně vynaložený, proto žalobkyni za něj nebyla přiznána odměna.