28 C 208/2022-18 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 23. 5. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 5 500 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 11. 2021 uzavřené mezi společností [právnická osoba] jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní, žalobkyně nabyla níže uvedenou pohledávku za žalovaným. Žalobkyně uvedla, že původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru dne 3. 12. 2019, na základě které byla poskytnuta žalovanému částka 5 500 Kč s tím, že úvěr měl být splacen nejpozději do 3. 2. 2020. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka sestávající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 5 500 Kč a dále zákonný úrok z prodlení jdoucím od 4. 2. 2020, tudíž ode dne následujícího po splatnosti předmětného úvěru. Žalobkyně uvedla, že původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím webové stránky www.crediton.cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tyto kroky vedly ke zřízení uživatelského účtu s tím, že žalovaný následně odsouhlasil znění úvěrové smlouvy. Žalovaný poslal právnímu předchůdci žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru a po ověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl tento úvěr poskytnut, když byl vyplacen dne 3. 12. 2019. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného, který označil. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, což dokládá výpis z bankovního účtu právního předchůdce žalobkyně. Žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel s tím, že úvěr nesplatil ani poté, co byl ze strany právního předchůdce žalobkyně opakovaně k jeho úvěru vyzýván, a následně i ze strany samotné žalobkyně. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného a žádosti o úvěr bylo vyhověno. Žalobkyně uvedla, že k tomuto nenavrhuje žádných dalších důkazů. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které prokazují tvrzení žalobkyně o podmínkách uzavření smlouvy (smlouva o úvěru, všeobecné obchodní podmínky, potvrzení o provedené platbě). Stejně tak bylo z předložených listin prokázáno, že pohledávka byla postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován a zároveň vyzýván k úhradě dlužné částky (smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek, předžalobní výzva, podací lístek). K tvrzení, že právní předchůdce žalobkyně řádně osvědčil úvěruschopnost žalovaného, však žalobkyně žádné důkazy neoznačila, tudíž ani nepředložila. 5. Po právním zhodnocení předložených listinných důkazů soud dospěl k závěru, že na předmětnou smlouvu je nutné hledět jako na smlouvu neplatnou, neboť je zřejmé, že původní věřitel nedostál své zákonné povinnosti dle § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., když v souvislosti s tímto soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, kdy je ve světle citovaného rozhodnutí zcela zřejmé, že tvrzení žalobkyně, že žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], CRKI, BRKI, nemohou obstát. Ostatně to, že žalovaný byl osobou neschopnou splácet své závazky, se následně projevilo tím, že žalovaný na uvedený úvěr neuhradil ničeho. Na smlouvu o úvěru tak s ohledem na shora uvedené dopadá sankce absolutní neplatnosti a z tohoto důvodu soud nárok žalobkyně vyhodnotil jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, když žalobkyně prokázala, že peněžní prostředky ve výši 5 500 Kč byly žalovanému skutečně poskytnuty. Žalovaný netvrdil, tudíž ani neprokazoval opak. Současně soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný neuhradil na úvěr ničeho, když bylo případně na žalovaném, aby prokázal opak, ale nestalo se tak. Co se týče požadovaného zákonného příslušenství, soud počátek prodlení určil od 13. 2. 2022, když z předložených listinných důkazů vyplynulo, že poprvé byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 6. 2. 2022, kdy z dodejky České pošty s.p. bylo zjištěno, že tato byla dána k přepravě téhož dne. V souladu s ustanovením § 571 občanského zákoníku, pak výzva žalovanému byla doručena dne 9. 2. 2022 a nejpozději 12. 2. 2022 (3. den) měl žalovaný plnit. Pokud tak neučinil, dostal se od 13. 2. 2022 do prodlení (§ 1970 občanského zákoníku). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení již od 4. 2. 2020, soud proto v této části žalobu jako nedůvodnou zamítl. 6. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a s přihlédnutá poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci soud přiznal žalobkyni právo na náhradu 55,19 % účelně vynaložených nákladů řízení (nutno zohlednit i požadované a přiznané příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku). Ty spočívají v soudním poplatku 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za tři úkony právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, předžalobní upomínka), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Celková částka nákladů by tak představovala částku 1 489 Kč, při zohlednění toho, že žalobkyně byla ve věci úspěšná pouze z části, náleží jí částka 821,78 Kč. 7. O veškerých lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil běžnou třídenní lhůtu.