28 C 369/2021-45 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 29. 10. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 12 777,36 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společnosti [právnická osoba] a žalovanou došlo dne 24. 1. 2007 k uzavření smlouvy o půjčce [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná zavázala taktéž uhradit poplatek ve výši 6 264 Kč, celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti 53 týdenních splátkách po 288 Kč. Žalovaná však sjednané splátky řádně a včas nehradila s tím, že nejpozději měla celkovou dlužnou částku zaplatit dne 30. 1. 2008. Žalovaná od uzavření smlouvy do dne sepisu žaloby neuhradila ničeho. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byla pohledávka postoupena žalobkyni, o čemž žalovaná byla písemně informována. Žalobkyně tak požadovala uhrazení dlužné jistiny ve výši 9 000 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 15 710,18 Kč, úroku z prodlení z dlužné jistiny 9 000 Kč jdoucím od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že se rozhodla nepožadovat po žalované zaplacení zbývajícího dlužného poplatku. 2. Žalobkyně dále uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou došlo dne 3. 11. 2006 k uzavření smlouvy o půjčce [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala zaplatit právní předchůdci žalobkyně taktéž souhrnný poplatek ve výši 5 990 Kč, to vše ve 39 týdenních splátkách po 410 Kč. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila. Celkovou částku měla uhradit nejpozději do 3. 8. 2007. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 9 950 Kč, poté již neuhradila ničeho. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byla pohledávka postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována. Od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby již žalovaná neuhradila ničeho. Žalobkyně tak požadovala uhrazení dlužné jistiny ve výši 3 777,36 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 6 265,88 Kč a úroků z prodlení z dlužné jistiny od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že zaplacení zbývajícího dlužného poplatku po žalované již nežádá. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná se v rámci lhůty ve výzvě doručené jí do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřila, ačkoliv byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně došlo dne 24. 1. 2007 k uzavření smlouvy o půjčce, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč s tím, že žalovaná se současně zavázala uhradit za poskytnutí této půjčky souhrnný poplatek ve výši 6 264 Kč, celkem tak se zavázala uhradit částku 15 264 Kč 206,8 %. Právní předchůdce žalobkyně dále uzavřel se žalovanou smlouvu o půjčce dne 3. 11. 2006, kdy žalované byla poskytnuta částka 10 000 Kč, poplatek v tomto případě činil 5 990 Kč, žalovaná se tak zavázala celkem uhradit částku 15 990 Kč formou v 39 týdenních splátek po 410 Kč. V tomto případě RPSN bylo stanoveno ve výši 276,9 %. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek pak byla osvědčena aktivní věcná legitimace žalobkyně. Předžalobní výzvou ze dne 29.7. žalobkyně domáhala uhrazení dlužných částek. 5. Podle ust. § 657 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 6. Podle ust. § 451 odst. 1, 2 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 7. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze částečně, když na smlouvy o půjčce uzavřené dne 3. 11. 2006 a ze dne 24. 1. 2007 je nutno z níže uvedených důvodů pohlížet jako na smlouvy neplatné. V řízení bylo prokázáno, že žalované v případě smlouvy ze dne 24. 1. 2007 byly poskytnuty právním předchůdcem žalobkyně peněžité prostředky ve výši 9 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky včetně tzv. souhrnného poplatku ve výši 6 264 Kč. V případě smlouvy ze dne 3. 11. 2006 byla žalované poskytnuta peněžní částka ve výši 10 000 Kč s tím, že žalovaná se rovněž zavázala uhradit souhrnný poplatek ve výši 5 990 Kč. Soud má za to, že takto sjednané poplatky v obou případech ve smlouvách nepředstavují nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté peněžní prostředky v podobě jistiny. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze předchůdce žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok (jinak řečeno předchůdce žalobce jako podnikatel v oblasti spotřebitelských úvěrů jistě neposkytoval svým klientům bezúročné půjčky). Výše úroků však byla sjednána nemravně, kdy výkon práv a povinností vyplývajících z občansko-právních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nemravnost takto vysokého úroku lze dovodit nejen z výše RPSN (276 % a 206%), ale také při přepočtu úrokové sazby ročně ve výši 69 % a 80 % % ročně. Soud v tomto odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 8. 2018 pod sp. zn. 25 Co 145/2018, dle kterého je smlouva s takovýmto úrokem absolutně neplatná. Pokud žalované byly poskytnuty peněžní prostředky v případě smlouvy ze dne 24. 1. 2007 ve výši 9 000 Kč a z tvrzení žalobkyně vyplynulo, že žalovaná v souvislosti s touto půjčkou neuhradila ničeho, pak je zřejmé, že žalovaná je povinna zaplatit částku 9 000 Kč jako bezdůvodné obohacení, které jí vzniklo. Ve vztahu ke smlouvě ze dne 3. 11. 2006, v souvislosti s níž byla žalované poskytnuta peněžní hotovost ve výši 10 000 Kč a žalovaná celkem uhradila částku 9 950 Kč, a to před postoupením pohledávky, kdy následně dle tvrzení žalobkyně neuhradila ničeho a žalovaná netvrdila, tudíž neprokazovala opak. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení, které činí rozdíl mezi částkou, která byla poskytnuta a částkou, která byla zaplacena, celkově tak částka představující bezdůvodné obohacení je ve výši 50 Kč. Tím, že žalovaná řádně a včas nehradila, dostala se do prodlení, pak soud shledal taktéž důvodným požadavek žalobkyně, co do zákonného úroku z prodlení ve vztahu přiznanému bezdůvodného obohacení (§ 1970 obč. zák.), kdy počátek prodlení soud váže k doručení oznámení o postoupení pohledávek obsahující výzvu k zaplacení ze dne 6. 1. 2021, která byla poštou zaslána dne 1. 2. 2021, fikce doručení tak nastala ke dni 11.1.2021 (§ 573 obč. zák.), kdy žalovaná měla nejpozději do 10-ti dnů od doručení výzvy plnit, tedy ke dni 21. 1. 2021, pokud tak neučinila, den následující se dostala do prodlení. 8. Žalované, která byla ve věci převážně úspěšná (nutno zohlednit i požadované příslušenství), by soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. přiznal poměrnou část nákladů řízení, v řízení však nebylo prokázáno, že by žalované nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznal. 9. Ke splnění povinnosti žalované byla ustanovena běžná třídenní lhůta běžící od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř.