30 C 14/2022-55 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 10. 12. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 6 829,68 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel s žalovaným dne 5. 7. 2014 smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 6 688 Kč, jež představuje součet kapitalizovaného úroků za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného splácení ve výši 1 022 Kč (s úrokovou sazbou 19,98 % ročně), odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 1 520 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 146 Kč (vše označeno jako„ poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 245 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 29. 8. 2015. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 10. 10. 2014. Právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na jistině částku 6 829,68 Kč a na dlužném poplatku 5 008,32 Kč. Právní předchůdce žalobkyně měl současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné částky, a to od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu splátky dlužné částky do zaplacení. Vzhledem k tomu, že nebyla dlužná částka řádně splacena ze strany žalovaného, úročí se neuhrazená jistina ve výši 6 829,68 Kč dále úrokem ve výši 19,98 % ročně. Po tomto datu do data postoupení nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku ničeho hrazeno. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena postupní smlouvou ze dne 18. 12. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem z téhož dne. Ke dni postoupení činila výše pohledávky za žalovaným částku 6 829,68 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení: celkové dlužné částky sestávající se z dlužné jistiny ve výši 6 829,68 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 345,94 Kč, úroku ve výši 19,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 829,68 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 442,29 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 6 829,68 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po té, co byl zástupcem žalobkyně vyzván k jejímu uhrazení v rámci předžalobní upomínky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně s postupem dle § 115 a občanského soudního řádu souhlasila v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu její konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložila žalobkyně. 4. Podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „občanský zákoník“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku platí, že při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 5. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce. Na základě uzavřené smlouvy byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 8 000 Kč. Jelikož žalovaný částku ve lhůtě splatnosti nevrátil, soud žalobě o zaplacení dlužné zápůjčky částečně vyhověl. 6. Pokud jde o žalobkyní nárokovanou jistinu označenou ve smlouvě jako„ poplatek“, pak soud uvádí, že tomuto nároku žalobkyně nebylo vyhověno z následujících důvodů. Soud dospěl k závěru, že ve smlouvě označený„ poplatek“ nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze předchůdce žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný souhrnný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok (jinak řečeno: předchůdce žalobkyně jako podnikatel v oblasti spotřebitelských úvěrů jistě neposkytoval svým klientům bezúročné půjčky). Výše úroků však byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Přepočet úroků činí cca 76 % ročně, a to u všech výše uvedených smluv. Ujednání o platbách nad rámec půjčené jistiny je tak v rozporu s dobrými mravy a je proto neplatné. Ze shora uvedených důvodů soud zamítl žalobu co do požadovaných částek týkajících se dlužného poplatku. 7. Celkově žalobkyně požadovala uhrazení částky 6 829,68 Kč, kdy po odečtení zaplacených částek a částek, které soud považoval za neplatná ujednání, zbyla částka 5 150 Kč (8 000 Kč – 2 850 Kč). Soud tedy žalobkyni tuto částku přiznal, kdy ve zbývající části předmětu řízení žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že náhradu nepřiznal žádnému z účastníků. Ve věci byl úspěšný z 68 % žalovaný, avšak ten zůstal po celé řízení pasivní a neprokázal tak žádné účelně vynaložené náklady. O lhůtách a způsobu splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil pro splnění povinnosti třídenní lhůtu, když neshledal důvody pro jiný postup.