30 C 243/2022-35 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 20. 5. 2022 ve znění jeho následného doplnění se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 31 690,56 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel jako úvěrující s žalovaným jako úvěrovaným dne 12. 8. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 25 776 Kč, jež představuje součet kapitalizovaného smluvního úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a poplatku ve výši 55 776 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 12. 10. 2020. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy, když uhradil toliko částku ve výši 14 984 Kč, která odpovídá třem řádně uhrazeným splátkám. Závazek ze smlouvy o úvěru nebyl právním předchůdcem žalobkyně zesplatněn, když jeho splatnost nastala později ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni 12. 10. 2020, kdy ode dne 13. 10. 2020 je tedy žalovaný v prodlení. Právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky, která na jistině činila 22 443,74 Kč, kapitalizovaném smluvním úroku 1 609,14 Kč, nesplaceném poplatku za poskytnutí úvěru 10 750,89 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 2 038,91 Kč a inkasního poplatku ve výši 3 949,32 Kč. Dále vznikl žalobkyni nárok na uhrazení smluvní pokuty ve výši 9 246,82 Kč, a dále pak i nákladů na mimosoudní vymáhání pohledávky ve výši 434 Kč. Následně byla pohledávka na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 postoupena na žalobkyni. Po postoupení pohledávky žalovaný uhradil toliko částku ve výši 500 Kč, když na zbývající část dluh již žalovaný i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu místa trvalého pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně s postupem dle § 115 a občanského soudního řádu souhlasila v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložila žalobkyně. 4. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaný uzavřel dne 12. 8. 2019 smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaný zavázal zaplatit ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč, a to spolu s částkou označenou jako celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 25 776 Kč, kdy tato sestávala z kapitalizovaného úroku ve výši 2 888 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 788 Kč a nákladů za inkaso plateb v hotovosti ve výši 5 400 Kč. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky. Předžalobní upomínkou pak byl žalovaný zástupcem žalobkyně vyzván k zaplacení dlužné částky. Z platební historie a tvrzení žalobkyně dále vyplynulo, že žalovaný celkově uhradil na předmětnou pohledávku 15 484 Kč. 5. Podle § 2395 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru. Na základě uzavřené smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Jelikož žalovaný částku ve lhůtě splatnosti nevrátil, resp. na tuto hradil toliko částečně, soud žalobě o zaplacení dlužného předmětu úvěru částečně vyhověl. 7. Pokud jde o žalobkyní nárokovanou jistinu označenou ve smlouvě jako„ celkové náklady spotřebitelského úvěru“, které lze vnímat jako poplatek za poskytnutí úvěru, pak soud uvádí, že tomuto nároku žalobkyně nebylo vyhověno z následujících důvodů. Soud dospěl k závěru, že ve smlouvě označený„ poplatek“ nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze předchůdce žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný souhrnný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok (jinak řečeno: předchůdce žalobkyně jako podnikatel v oblasti spotřebitelských úvěrů jistě neposkytoval svým klientům bezúročné půjčky). Výše úroků však byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Přepočet úroků činí cca 76 % ročně, a to u všech výše uvedených smluv. Ujednání o platbách nad rámec půjčené jistiny je tak v rozporu s dobrými mravy, a je proto neplatné, když k tomuto závěru nasvědčují i další neplatná ujednání, jako mimo jiné nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty apod. 8. Z důvodů uvedených shora pak soud přiznal žalobkyni právo na úhradu jen částky týkající se doposud neuhrazené jistiny. Jelikož z žalobního tvrzení vyplývá, že žalovaný částečně hradil na neplatný„ poplatek“, musel soud vždy od jistiny ještě odečíst to, co žalobkyně započítala na tento neplatný„ poplatek“. Celkově žalobkyně požadovala uhrazení částky 31 690,56 Kč s přísl., kdy po odečtení zaplacených částek a částek, která soud považoval za neplatná ujednání, zbývá k úhradě částka 14 516 Kč. Soud tedy žalobkyni tuto částku přiznal ve smyslu ustanovení § 2991 a n. občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení, kdy ve zbývající části předmětu řízení žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že náhradu nepřiznal žádnému z účastníků. Ve věci byl úspěšný z 68 % žalovaný, avšak ten zůstal po celé řízení pasivní a neprokázal tak žádné účelně vynaložené náklady. O lhůtách a způsobu splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil pro splnění povinnosti třídenní lhůtu, když neshledal důvody pro jiný postup.