30 C 284/2022-29 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 23. 6. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 79 515,92 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli dne 20. 7. 2020 smlouvu o hotovostním úvěru„ [anonymizována dvě slova]“ č. [anonymizováno], na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 120 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu se smluveným úrokem ve výši 5,90 % ročně a poplatky stanovenými v platném sazebníku žalobkyně v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 5 613,07 Kč, jejichž časové rozvržení bylo uvedeno v harmonogramu splátek. Žalovaný potvrdil svým podpisem, že záležitosti výslovně ve smlouvě neupravené se řídí podmínkami úvěru, a dále sazebníkem žalobkyně, jež strany učinily nedílnou součást této smlouvy a s nimiž, jak žalovaný svým podpisem potvrdil, se seznámil a souhlasil s nimi. Žalobkyně pak dále doplnila, že před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěryschopnost žalovaného. Žalovaný řádně neplnil své povinnosti, když neuhradil splátky za období listopad a prosinec 2020 a leden 2021. Žalobkyně proto v souladu se smluvním ujednáním ke dni 17. 3. 2021 odstoupila od uzavřené smlouvy, čímž se stal celý dluh okamžitě splatným. Žalovaný od tohoto okamžiku již ničeho nehradil. Dluží tak žalobkyni jistinu ve výši 79 515,92 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 1 752,07 Kč + 15 023,20 Kč. Žalovaný ani přes předžalobní upomínku zástupce žalobce na předmětný dluh dosud ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovení § 45 a n. o. s. ř. na adresu místa trvalého pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. 3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, kdy vycházel zejména z úvěrové smlouvy, výzvy, platební historie a odstoupení od smlouvy, z nichž zjistil skutkový stav, který zcela koresponduje se skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobě. 4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 2399 odst. 1 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 6. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že mezi žalobcem a žalovaným byly platně uzavřeny smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Žalobce svoji povinnost ze smlouvy řádně splnil, když umožnil žalovanému čerpat sjednanou výši úvěru. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal splatit dohodnutými splátkami dle harmonogramu, a to včetně smluveného úroku a případných dalších poplatků, jejichž výše byla smluvena s odkazem na ceník žalobce. Žalovaný svoji povinnost ze smlouvy porušil, když poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel, čímž se dostal do prodlení. Žalobce proto využil svého smluvního oprávnění a odstoupil od smluv o úvěru, čímž se staly závazky z obou shora uvedených smluv žalovaného okamžitě splatný v celém rozsahu. Povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit smluvený úrok tak vyplývá z ustanovení § 2395 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, když lhůta byla mezi stranami sjednána v souladu s ustanovením § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a vedle dlužné jistiny a poplatků uložil žalovanému uhradit i sjednaný smluvní úrok. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobce dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř., kdy žalobkyně která byla ve věci zcela úspěšná, má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v celkové výši 3 181 Kč, ze tří úkonů právní služby po 4 300 Kč (tj. 12 900 Kč) dle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 19 879 Kč Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.