30 C 355/2021-21 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 2. 10. 2021 se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku. Návrh odůvodnila tím, že žalovaný dne 28. 6. 2019 použil vlak [číslo] společnosti [právnická osoba] Mezi stanicemi [obec] a [obec] byl kontrolován a neměl k dispozici platnou jízdenku, čímž porušil přepravní smlouvu uzavřenou nástupem do vozidla a obohatil se o 57 Kč, což je částka za přepravu v uvedeném úseku dle platného [právnická osoba] Ani následně nesplnil svoji povinnost uhradit jízdné ani přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč, kterou mu provozovatel dopravy vyměřil. Aktivní legitimaci žalobkyně dovozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 12. 2015 mezi [právnická osoba] a [anonymizována čtyři slova] a ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 12. 2016 mezi [anonymizována čtyři slova] a žalobkyní. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu trvalého pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a o. s. ř., kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložila žalobkyně. 4. Soud provedl předložené listinné důkazy, ze kterých zjistil, že žalovaný dne 28. 6. 2019 použil osobní vlak na trase [obec] a [obec]. Když byl požádán o předložení jízdenky, kterou neměl k dispozici, ani nevyužil možnosti koupit ji u průvodčího. Totožnost žalovaného byla ověřena z občanského průkazu (oznámení o závadách, potvrzení o nedodržení smluvních přepravních podmínek). Ze stejných listin bylo též zjištěno, že žalovaný nezaplatil přirážku k jízdnému, která mu ve výši 1 000 Kč byla vyměřena, ani jízdné 57 Kč. K úhradě byl naposledy vyzván dopisem právní zástupkyně žalobkyně ze dne 20. 3. 2020. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána oběma smlouvami o postoupení pohledávek (viz skutková tvrzení) včetně příloh, kde pohledávka za žalovaným figuruje. Výše jízdného i přirážky byla doložena [právnická osoba] Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly. 5. Podle § 37 odst. 4, písmeno d) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, pověřená osoba je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě. 6. Podle § 37 odst. 5, písm. b), c) citovaného zákona je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. 7. Podle § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 8. Podle § 2550 občanského zákoníku smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 9. Z provedených listin soud zjistil, že žalovaný cestoval vlakem provozovaným právním předchůdcem žalobkyně. Při této jízdě byl kontrolován a neprokázal se platným jízdním dokladem. Proto mu přímo na místě bylo uloženo doplatit jednak jízdné 57 Kč, jednak přirážka k jízdnému ve výši 1 000 Kč. Žalovaný tuto povinnost dosud nesplnil. Žalovaný tedy použil vlak provozovaným právním předchůdcem žalobkyně, uzavřel tím přepravní smlouvu, ale nezaplatil jízdné. V důsledku tohoto jednání mu vznikla při kontrole pověřenou osobou povinnost podle § 37 odst. 4 d), 5 b), c) zákona č. 266/1994 Sb., tedy zaplatit kromě ceny jízdného rovněž přirážku stanovenou smluvními přepravními podmínkami žalobce ve výši 1 000 Kč. Nárok na úrok z prodlení je dán ustanovením § 1970 občanského zákoníku. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná. Žalobkyni náleží celková náhrada 1 489 Kč spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč, dále pak náleží odměně za tři úkony právní služby po 200 Kč a 3 paušální náhrady po 100 Kč a DPH 21% z úkonů advokáta a paušálních náhrad, to vše dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., když hodnota úkonu i paušální náhrady je účtována dle ustanovení § 14b odst. 1, odst. 5 písm. a) citované vyhlášky. 11. O lhůtách ke splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil pro splnění povinnosti třídenní lhůtu.