31 C 199/2022-45 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne [datum], ve znění jeho doplnění doručeném zdejšímu soudu dne [datum] domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 36 421,65 Kč s příslušenstvím tak, jak je pod výrokem I. tohoto rozsudku uvedeno, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dříve [příjmení] [příjmení], [IČO]) uzavřela dne [datum] se žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v 41 pravidelných měsíčních splátkách po 1 925 Kč s termínem první splátky k [datum] se splatností ke každému 23. dni v měsíci. Úroková sazby mezi účastníky byla sjednána jako neměnná ve výši 25,90 % ročně. Žalovaný se rovněž zavázal hradit další platby, zejména poplatky dle smlouvy, a to dle sazebníku banky. Jelikož žalovaný půjčku řádně a včas nesplácel, banka pohledávku s účinností ke dni [datum] zesplatnila, o čemž byl žalovaný dopisem ze dne [datum] písemně vyrozuměn. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupil původní věřitel pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný dopisem vyrozuměn. Ke dni postoupení, tedy ke dni [datum] představovala pohledávka částku 36 443,63 Kč. Ode dne postoupení ke dni podání žaloby žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně tak požaduje zaplacení jistiny úvěru ve výši 36 421,65 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení z jistiny úvěru od [datum] do [datum] ve výši 21,98 Kč, smluvní úrok 25,90 % ročně z jistiny úvěru ve výši 36 421,65 Kč od [datum] do zaplacení a dále pak zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes písemnou upomínku žalobkyně. 2. Ve věci byl zdejším soudem vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou a proto byl usnesením zdejšího soudu v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 o.s.ř. zrušen. 3. Žalovaný se žalobě nevyjádřil. 4. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V tomto případě se žalobkyně ani žalovaný na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřili, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 5. Na základě předložených listinných důkazů má soud za zjištěné skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o půjčce (na základě návrhu na uzavření smlouvy a jeho akceptace), na jejímž základě poskytl žalovanému půjčku v částce 50 000 Kč s úrokovou sazbou 25,90 % ročně. Žalovaný se zavázal tuto částku splatit původnímu věřiteli v pravidelných 41 měsíčních splátkách ve výši 1 925 Kč. Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb ze dne [datum] má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi původním věřitelem a žalovaným, když na základě této smlouvy byly poskytovány žalovanému bankovní služby. Z výpisu z banky má soud za prokázané, že žalovanému byla půjčka poskytnuta [datum]. Z přípisu ze dne [datum] má soud za prokázané, že původní věřitel vyzýval žalovaného k zaplacení dlužné částky po splatnosti s upozorněním na možnost požadovat smluvní pokutu. Z oznámení o zesplatnění půjčky ze dne [datum] má soud za prokázané, že původní věřitel využil svého práva a z důvodu porušení smlouvy ze strany žalovaného prohlásil půjčku za splatnou. Z přípisu ze dne [datum] má soud za prokázané, že původní věřitel vyrozuměl žalovaného o postoupení pohledávky za jeho osobou na žalobkyni. Z přípisu ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky vyzývala. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaný dlužnou částku neuhradil. Bylo na žalovaném, aby případně prokázal opak, což se však nestalo. 6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 2392 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 8. Podle § 2384 zákona č. 89/2012 Sb., bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. 9. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, když mezi účastníky byly uzavřeny dvě smlouvy o zápůjčce dle ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014. Povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit sjednané poplatky, jakož i sjednaný úrok z půjčených peněz, vyplývá z uvedených ustanovení zákona a ze smluvního závazku žalovaného. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého závazku, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení dle ust. § 1970 zákona č. 89/2013 Sb., občanský zákoník. Žalobkyně je věřitelem pohledávky na základě jejího postoupení dle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl tak jak je pod výrokem I. tohoto rozsudku uvedeno a k plnění určil běžnou lhůtu dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 10. O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která byla ve věci úspěšná, přiznal soud plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady žalobkyně spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 458Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem ve výši 3 x 500 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis předžalobní výzvy), tří režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. posuzování výše odměny advokáta a režijních paušálů soud postupoval dle uvedeného ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění vzhledem k tomu, že všechny podmínky pro užití uvedeného ust. § 14b cit. vyhl. byly splněny, tj. řízení ve věci bylo zahájeno návrhem podaným na ustálené vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní v obdobných věcech, předmětem řízení je částka nepřevyšující 50 000 Kč a žalobkyni byla náhrada nákladů řízení přiznána. Celkem tak náklady vynaložené v tomto řízení žalobkyní činí 3 636 Kč, a proto v této výši byly žalobkyni přiznány tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. I v tomto případě byla lhůta k plnění určena jako obecná třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a místem plnění byl určen zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.