31 C 311/2021-39 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 16. 8. 2021 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 517 283,94 Kč s příslušenstvím tak, jak je pod výrokem I. tohoto rozsudku uvedeno, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že dne 10. 7. 2018 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena elektronicky smlouva o hotovostním úvěru„ [anonymizována čtyři slova], jejíž nedílnou součástí byly podmínky úvěru. Žalovaný stvrdil svým podpisem, že byl s podmínkami i se sazebníkem žalobkyně seznámen. Žalobkyně uvedla, že elektronické uzavírání obchodů je možné v případě, kdy klient má u žalobkyně veden běžný účet, jako tomu bylo v případě žalovaného a prostřednictvím specifického identifikačního přístupového kódu je pak vedena komunikace mezi účastníky. Na základě smlouvy o úvěru byl pak žalobkyní poskytnut žalovanému úvěr ve výši 575 100 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit ve formě 96 měsíčních splátek po 9 600,80 Kč. Dále se pak zavázal hradit poplatky v souladu se smlouvou a sazebníkem. Úroková sazba byla sjednána ve výši 7,90 % ročně. Žalovaný své závazky ze smlouvy neplnil a s úhradou jednotlivých splátek se dostal do prodlení. Žalobkyně tak v souladu s § 13 odst. 10 podmínek od úvěrové smlouvy ke dni 19. 6. 2020 odstoupila, dluh ve výši 551 158,62 Kč zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho zaplacení, když žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes písemnou upomínku ze dne 15. 7. 2021. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje částku vyčíslenou ke dni odstoupení od smlouvy, tedy ke dni 19. 6. 2020 ve výši 516 738,61 Kč na jistině, dále smluvní úrok za poskytnutí úvěru ve výši 33 874,68 Kč, dlužné poplatky ve výši 545,33 Kč (2 x upomínka á 50 Kč, 1 x odstoupení od smlouvy á 150 Kč, 1 x poplatek za změnu splatnosti 300 Kč), z čehož žalovaný uhradil částku 4,67 Kč, tedy ke dni odstoupení představoval dluh částku 551 158,62 Kč, když po odstoupení žalovaný uhradil dne 7. 7. 2020 5 000 Kč a dne 28. 7. 2020 také 5 000 Kč, když tyto částky byla započítány na kapitalizovaný úrok. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje k zaplacení částku 517 283,94 Kč sestávající se z dlužné jistiny a z dlužných poplatků, dále pak úrok ve výši 7,90 % ročně z jistiny ve výši 516 738,61 Kč, a to od 20. 6. 2020 včetně kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 23 874,68 Kč a dále pak zákonný úrok z prodlení z jistiny a poplatku od 19. 6. 2020 do zaplacení. 2. Ve věci byl zdejším soudem vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou a proto byl usnesením zdejšího soudu v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 o.s.ř. zrušen. 3. Žalovaný se žalobě nevyjádřil. 4. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V tomto případě žalobkyně souhlasila s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 5. Soud ve věci provedl listinné důkazy a z nich má za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o hotovostním úvěru„ [anonymizována dvě slova]“ č. [anonymizováno] [bankovní účet] má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným dne 10. 7. 2018, když na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 575 100 Kč a žalovaný se zavázal tento vrátit nejpozději do 20. 7. 2026 v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši 9 600,80 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 7,90 % ročně. Nedílnou součástí této smlouvy pak byly podmínky pro poskytování hotovostních úvěrů platné od 25. 8. 2018 a ceník žalobkyně. Z historie účtu žalovaného má soud za prokázané, že žalovaný úvěr dne 10. 7. 2018 ve výši 575 100 Kč načerpal a dále má soud za prokázané jednotlivé finanční transakce na tomto účtu. Z přípisu ze dne 20. 5. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky. Z upomínky ze dne 15. 7. 2021 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky před podáním žaloby vyzývala. 6. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžení prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2399 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, žádat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za sjednanou výše takto stanovená. 9. Po zhodnocení provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalobkyně svoji povinnost ze smlouvy řádně splnila, když žalovanému úvěr poskytla, žalovaný svoje povinnosti ze smlouvy porušil, když poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel, čímž se dostal do prodlení. Žalobkyně proto využila svého smluvního oprávnění a odstoupila od smlouvy o úvěru, čímž se stal závazek žalované okamžitě splatný v celém rozsahu. Povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit smluvený úrok ve sjednané lhůtě vyplývá z ustanovení § 2395 občanského zákoníku Lhůta byla mezi stranami sjednána v souladu s ustanovením § 2399 odst. 1 občanského zákoníku. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud vyhodnotil, že žaloba je důvodná a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku v celkové výši 517 283,94Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 516 738,61 Kč, poplatků ve výši 545,33 Kč, dále kapitalizovaný úrok v částce 23 874,68 Kč za období do 19.6.2020 Kč. Dále je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni i další běžící úrok ve smluvené výši 7,9 % ročně z neplacené jistiny. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého závazku, má žalobkyně v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku právo vedle plnění i na přiznání úroku z prodlení, jehož výše je stanovena v souladu s prováděcím předpisem (ustanovení § 2 nařízení č. 351/2013 Sb.). Žalobkyni byl proto přiznán i úrok z prodlení v zákonné sazbě z jistiny dluhu od 20.6.2020 do zaplacení tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl, přičemž lhůtu plnění určil do ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. jako běžnou třídění. 10. Protože byla žalobkyně ve věci úspěšná, podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. jí soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně tvoří soudní poplatek ve výši 20 692 Kč, odměna za zastoupení advokátem podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 25 950 Kč (dva hlavní úkony právní služby po 10 380 Kč za převzetí věci a podání žaloby a jeden vedlejší úkon právní služby po 5 190 Kč za jednoduchou výzvu k plnění) a náhrada hotových výdajů advokáta dle ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 900 Kč (tři úkony právní služby po 300 Kč). Podle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. se částka odměny a náhrad advokáta zvyšuje o 21% daň z přidané hodnoty. Náklady řízení tak představují částku 53 180,50Kč. I v tomto případě byla lhůta stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. jako obecná třídenní a místo plnění dle ust. §149 odst.1 k rukám zástupce žalobkyně.