31 C 73/2022-32 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku 1 500 Kč s příslušenstvím, jakož i náhradu nákladů řízení. Svoji žalobu odůvodnila tím, že žalovaná dne [datum] použila vozidlo MHD v [obec] a nemohla se kontrolnímu orgánu prokázat platným jízdním dokladem. Ani následně nesplnila svoji povinnost uhradit přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, kterou jí provozovatel MHD vyměřil. 2. Ve věci byl vydán soudem elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou a proto byl usnesením zdejšího soudu v souladu s ustanovením §173 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušen. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o. s. ř. K dotazu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání, se zástupce žalobkyně nevyjádřil (resp. vyslovil souhlas již v podané žalobě) ani žalovaná ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud proto aplikoval ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. 5. Soud provedl předložené listinné důkazy, ze kterých zjistil, že žalovaná dne [datum] použila vozidlo MHD, a to [anonymizována tři slova], když byla v 13:00 hodin kontrolována kontrolním orgánem [anonymizováno] podniku hl. m. [právnická osoba] a neměla k dispozici platný jízdní doklad. (zápis o provedené přepravní kontrole ze dne [datum]) 6. Z upomínky ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanou o zaplacení dlužné částky upomínala. 7. Podle § 37 odst. 4, písmeno d) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, pověřená osoba je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě. 8. Podle § 37 odst. 5, písm. b), c) citovaného zákona je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. 9. Podle § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 10. Žalovaná tedy použila veřejný hromadný dopravní prostředek provozovaný žalobkyní, aniž by zaplatila jízdné. V důsledku tohoto jednání jí vznikla při kontrole pověřenou osobou povinnost podle § 37 odst. 4 d), 5 b), c) zákona č. 266/1994 Sb. tedy zaplatit kromě ceny jízdného rovněž přirážku stanovenou smluvními přepravními podmínkami žalobkyně ve výši 1 500 Kč. Nárok na úrok z prodlení je dán ustanovením § 1970 občanského zákoníku. 11. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, a proto jí soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. přiznal plnou náhradu nákladů, které v tomto řízení účelně vynaložila. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem ve výši 3x 200 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis předžalobní výzvy), tří režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Při posuzování výše odměny advokáta a režijních paušálů soud postupoval dle uvedeného ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění vzhledem k tomu, že všechny podmínky pro užití uvedeného ust. § 14b cit. vyhl. byly splněny, tj. řízení ve věci bylo zahájeno návrhem podaným na ustálené vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní v obdobných věcech, předmětem řízení je částka nepřevyšující 50 000 Kč a žalobkyni byla náhrada nákladů řízení přiznána. Celkem tak náklady vynaložené v tomto řízení žalobkyní činí 1 489 Kč, a proto v této výši byly přiznány tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. [město] plnění byl určen zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. 12. O lhůtách ke splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil pro splnění povinnosti třídenní lhůtu.