36 C 232/2021-643 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalované omluvy specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku a zaplacení částky 500 000 Kč z titulu ochrany osobnosti. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] předčasně porodila ve zdravotnickém zařízení žalované syna [jméno], který byl v období od [datum] do [datum] z důvodu jeho předčasného narození hospitalizován v inkubátoru na jednotce intenzivní péče neonatologického oddělení žalované. Dne 25. 3. 2021 byl žalobkyni proveden žalovanou v jejím zdravotnickém zařízení RT-PCR test na přítomnost části viru SARS CoV-2 s pozitivním výsledkem a následně jí byl dne 26. 3. 2021 proveden stejný RT-PCR test s pozitivním výsledkem. Oba dva testy vyhodnocovala žalovaná prostřednictvím [anonymizováno 5 slov] [obec]. Žalovaná z pozitivního výsledku nesprávně dovozovala, že žalobkyně onemocněla onemocněním COVID-19, aniž by vykazovala jakékoliv příznaky onemocnění. Pouze na základě pozitivního výsledku RT-PCR testu žalovaná donutila žalobkyni zdravotnické zařízení dne 26. 3. 2021 obratem opustit. Žalovaná sdělila žalobkyni, že jí neumožní po dobu 14 dnů styk s jejím synem [jméno]. Žalobkyně je přesvědčena, že onemocněním COVID-19 neonemocněla, a proto postup žalované nebyl po právu. Dopisem ze dne 1. 4. 2021 žalobkyně vyzvala žalovanou k nápravě situace a to, aby jí umožnila styk s jejím synem. Na tuto výzvu odpověděla žalovaná dopisem ze dne 6. 4. 2021, ve kterém zopakovala, že žalobkyně byla pozitivně testována a na svém stanovisku vůči žalobkyni ničeho nezměnila. Na základě pozitivního testu ze dne 25. 3. 2021 byla žalobkyně telefonicky kontaktována příslušníkem Krajské hygienické stanice [příjmení] [anonymizováno], který jí dne 26. 3. 2021 nařídil ve smyslu zákona č. 258/2000 Sb. izolaci, která mohla skončit nejdříve 8. 4. 2021. S izolací žalobkyně nesouhlasila, a proto se proti nařízené izolaci následně bránila odvoláním proti rozhodnutí o izolaci. Styk byl žalobkyni s nezletilým synem umožněn ze strany žalované poprvé až [datum]. Pokud jde o nezákonný zásah do jejích osobnostních práv, pak tento žalobkyně s odkazem na její mnohá vyjádření založená ve spisu, která soudu došla v období do prvního jednání ve věci, shrnula tak že: pozitivní výsledek provedených testů neznamená diagnózu onemocnění COVID-19, neboť pozitivní výsledek těchto testů znamená pouze potvrzení přítomnosti vybraných sekvencí virového genomu viru v odebraném vzorku žalobkyně, tj. účel, ke kterému tato testovací sada slouží; všechny výsledky RT-PCR musí být interpretovány společně s dalšími klinickými informacemi, s přihlédnutím k anamnéze pacienta a dalším laboratorním nálezům, což žalovaná neučinila. S odkazem na znalecký posudek [anonymizováno] [celé jméno znalce] [číslo] žalobkyně dále uvedla, že žalovaná při provádění testu pochybila, neboť: výsledky vyšetření 1. testu ze dne 25. 3. 2021 a výsledky vyšetření jiného testu ze dne 26. 3. 2021 vykázaly v kanálu HEX absenci cílové sekvence, což v souladu s uživatelskou příručkou vyžaduje opakování testu, neboť v kanálu HEX nebyl zjištěn signál a Ct pro kanál FAM je vyšší než 30, což znamená riziko kontaminace. K opakování došlo v případě výsledku vyšetření 1. testu ze dne 25. 3. 2021, ovšem s nevalidním výsledkem, proto měl být opakován test znovu ze stejného vzorku, v případě jediného testu z 26. 3. 2021 nebyl tento test opakován; opakovaný výsledek vyšetření ze dne 25. 3. 2021 ukázal zcela jiné výsledky než výsledek předchozího testu ze stejného odběru vyšetření toho dne, navíc s přihlédnutím k chybějící hodnotě kanálu HEX u 1. výsledku vyšetření toho dne, mohlo v případě 2. výsledku vyšetření ze dne 25. 3. 2021 dojít ke kontaminaci nebo jiné chybě a výsledek testu měl být vyloučen; hodnoty Ct u opakovaného testu ze dne 25. 3. 2021 vykazují znaky nevalidního výsledku, neboť se hodnota Ct v kanálech FAM a HEX liší více, než připouští uživatelská příručka, která zdůrazňuje nejvyšší přípustný rozdíl mezi Ct jen o 1 cyklus oproti FAM a HEX; žalovaná neprovedla negativní ani negativní izolační kontrolu; odebraný vzorek byl prováděn pouze na jedné jamce, když měl být proveden na třech jamkách, tzv. tripletech – tedy třech nezávazných měřeních. Žalovaná při interpretaci výsledků testů pochybila, neboť hodnoty Ct napadeného laboratorního vyšetření vykazují znaky nevalidního výsledku, neboť ty jsou validní pouze do hodnoty Ct 35; žalovaná diagnostikovala žalobkyni onemocnění COVID-19 pouze na základě provedených testů a nijak nezohlednila jiné okolnosti věci, neprovedla řádné ověření dosažených výsledků za účelem potvrzení, že žalobkyně skutečně onemocněla onemocněním COVID-19. Žalobkyně pak dále namítla před koncentrací řízení, že žalovaná nedoložila popis certifikace odběrové štětečky a transportního média, které byly použity pro vyšetření žalobkyně, přičemž odběrové štětičky nejsou dle informací žalobkyně součástí testovací sady. Žalovaná nedoložila záznamy o měření koncentrace RNA ve vyšetřovaných vzorcích žalobkyni a u izolačních negativních kontrol, byť je o to žalobkyně žádala. Žalovaná nedoložila, zda termocykler [příjmení] [příjmení] [anonymizováno], na kterém byl RT-PCR prováděn, má označení CE IVD. Nepředložila kompletní záznam všech vzorků ze všech třech vyšetření žalobkyně (tedy všech záznamů vzorků vyšetření současně s vyšetřením žalobkyně), aby bylo možné identifikovat negativní kontroly, což na doposud dodaném výsledku vyšetření chybí a je podezření, že negativní kontroly nebyly v tomto běhu provedeny. Záznamy by měly být ze všech měřených kanálů. Žalobkyně dále pak v průběhu řízení sporovala průběh validace testů a způsob, jakými jsou testy notifikovány před zdravotnickými autoritami. Soud již na tomto místě poznamenává, že pokud jde o validace testů, pak za tyto plně odpovídá distributor a výrobce takového testu, jímž je [jméno] [příjmení] s tím, že pokud jde o validační procesy, pak zkoumání toho, jakým způsobem byl použitý test validován, nemá v civilním řízení, ve kterém se žalobkyně domáhá po žalované práva na ochranu osobnosti, vůbec žádné místo. Shodně pak, i pokud jde o notifikaci in vitro diagnostiky před zdravotnickými institucemi, pak rovněž i zkoumání toho, jakým způsobem je notifikační proces v České republice nastaven, nemá v tomto civilním řízení žádné místo a byl by případné otázkou přezkumu ve správním řízení, či ve správním řízení soudním. Pokud však jde o problematiku validace a notifikace, pak tyto v civilním řízení nemají žádné místo. Žalobkyně pak dále v bodě 27 žaloby uvedla, že nedošlo k ověření výsledků testů žalobkyně, zda se nejednalo o stejné nespecifické reakce PCR, což měla potvrdit žalovaná ve své odpovědi. Žalobkyně pak dále odkazovala na to, že se u ní neobjevily žádné příznaky onemocnění COVID-19 a vzhledem k tomu, že k této diagnóze dospěla žalovaná pouze na základě výsledků testů, které k určení takové diagnózy nebyly prokazatelně nikdy validovány, je žalobkyně důvodně přesvědčena, že patřila mezi osoby, které byly sice pozitivně testované, ale nebyly nakažené ani nakažlivé. Žalobkyně pak dále uváděla, že pokud jde o interpretaci testů, tak ty byly interpretovány špatně, neboť hodnoty Ct jsou validní jen do Ct 35, kdy současně žalovaná nezohlednila jiné okolnosti věci, neprovedla ověření dosažených výsledků za účelem potvrzení, že žalobkyně onemocněla COVIDEM. Žalobkyně pak v závěru ve své žalobě a v jejích četných doplněních poukázala na lidský rozměr věci, kdy jako matka čerstvě narozeného syna byla žalovanou nucena opustit zařízení žalované a po dobu 14 dnů jí žalovaná styk se synem odepírala. Žalobkyně pak dále rovněž uvedla, že žalovaná nikdy neprovedla ověření toho, zda testovací sada, kterou žalovaná používá, vůbec amplifikuje cílové sekvence hledaného patogenu specifikované výrobcem, a to pouze z toho důvodu, že to údajně po ní výrobce nepožaduje. Žalovaná se zkrátka spoléhala pouze na to, že reakce probíhá vždy správně, ale takové ověření neprováděla ani nahodile, ani pravidelně. V kontextu na právě uvedené následně po koncentraci řízení žalobkyně uvedla, že právě tímto mínila to, že žalovaná neprovedla verifikaci testů dle normy ČSN ISO 15189: 2012. Zásadní problém shledává v postupu žalované spočívajícím ve stanovení diagnózy ošetřující lékařkou, která pouze převzala výsledek laboratoře jako již stanovenou diagnózu, kterou žádným způsobem neprověřila, ačkoliv tak měla učinit. Samotný výsledek testování provedeného testem RT-PCR není dostatečným k učinění závěru o tom, že žalobkyně byla nakažená nebo dokonce nemocná. Nejasné a nejednotné hodnoty opakovaných testů RT-PCR přitom zjevně poukazovaly na protichůdnost informací, které tyto výsledky poskytovaly. Přesto ošetřující lékařka neprovedla žádný doplňující krok k tomu, aby mohla správně stanovit diagnózu a bez dalšího se k takto závažnému rozhodnutí – oddělení matky od dítěte – rozhodla. Takový postup žalobkyně shledává nejen v rozporu s postupem lege artis, ale i v rozporu s právními předpisy, kdy izolaci lze ve smyslu ust. § 2 odst. 6 zákona č. 258/2000 Sb. nařídit pouze osobě, která o