39 C 144/2019-354 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město 10. 6. 2019 se žalobkyně domáhala určení vlastnického práva k bytové jednotce [číslo] v [obec] na adrese [adresa]. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně byla výlučným vlastníkem uvedené bytové jednotky, když vlastnické právo na ni přešlo smlouvou o převodu družstevního bytu ze dne 10. 6. 2009 [ulice] roku 2017 však zjistila, že jako vlastnice bytu je uvedena její vnučka [celé jméno žalované]. Má za to, že vlastnické právo nepřešlo platně, neboť pokud vlastnické právo mělo přejít na základě darovací smlouvy ze dne 13. 9. 2016, ona si vůbec není vědoma toho, že by smlouvu podepisovala, tím méně pak, že by chtěla, aby vlastnické právo k bytu přešlo na její vnučku. Celé jednání chápe tak, že se z ní její syn [celé jméno svědka] (otec žalované) snažil lstí získat majetek. On jí začal někdy během roku 2015 při opakovaných návštěvách v jejím bytě vysvětlovat, že jeho dcera, v tomto řízení žalovaná, bude navštěvovat gymnázium v [obec], bylo by tedy dobré, aby občas mohla u žalobkyně v bytě přespat, učit se, aby nemusela dojíždět. Žalobkyně byla ráda, že bude mít společnost, navíc předpokládala, že jí žalovaná pomůže s nákupem, s úklidem bytu a podobně. Žalobkyně tedy skutečně odsouhlasila, že její vnučka může s ní byt užívat, ovšem za podmínky, že stejně tak mohou byt užívat i ostatní vnoučata. Syn jí ujistit, že v tom není problém, že pouze připraví smlouvu o užívání. Dokonce přivezl do bytu část bytového zařízení určeného pro žalovanou. Opakovaně ujišťoval žalobkyni, že v žádném případě o byt nepřijde. O tomto záměru se zmiňovala žalobkyně své tehdejší sousedce paní [celé jméno svědkyně], také své další vnučce [celé jméno svědkyně]. Dne 13. 9. 2016 ji syn bez jakékoliv předchozí domluvy odvezl k advokátovi s tím, že tam musí podepsat nějaké papíry. Žalobkyně mu říkala, že jí není dobře, má bolesti hlavy a k právníkovi nechce, že by potřebovala jet k lékaři, nicméně syn ji odbyl, že schůzka je domluvená. Žalobkyně si nestihla vzít ani brýle. U právníka si listiny nemohla ani přečíst, nikdo z přítomných ji s obsahem neseznámil, ona neměla brýle. Navíc syn velmi spěchal, pouze nalistoval řádky, kde se měla podepsat, ujistil ji, že je vše v pořádku, že se jedná pouze o dohodu, podle které bude moci [jméno] užívat byt stejně jako ostatní vnoučata, že byt je ale pořád žalobkyně. Smlouvu podepsal syn a snacha jako zákonní zástupci. Vysvětlili to tak, že [jméno] je nezletilá a oni za ni mohou jednat. Žádala syna, aby jí jedno vyhotovení smlouvy ponechal, on to však odmítl, že se to ještě bude vyřizovat přes právníka. Bylo to velmi rychlé, během pěti minut byli všichni pryč. Žalobkyně nicméně neviděla žádný problém v tom, že podepsala dohodu o tom, že u ní může vnučka bydlet, dokonce se o tom bavila se svojí kadeřnicí, se svojí vnučkou [celé jméno svědkyně] a jejím přítelem. Do budoucna byla poněkud překvapena tím, že žalovaná v bytě byla asi pouze 2x, jakékoliv prosby o pomoc ignorovala s tím, že se musí učit. V bytě nepřespala, se žalobkyní se nebavila. Ta až do konce roku 2017 vůbec nevěděla, že podepsala nějakou darovací smlouvu, teprve na konci roku 2017 jí syn drze oznámilo, že byt je jejich. Darovací smlouvu jí předal až na jaře 2018. Žalobkyně nebylo ani umožněno komunikovat s katastrálním úřadem, protože ona té korespondenci nerozumí, a když dopis od katastrálního úřadu přišel, čekala s vysvětlením na syna. Ten se dopis vzal, že si ho doma přečte a pak teprve řekne, co je v něm napsáno, pak už na ni neměl čas. Po dalších urgencích pouze přinesl dohodu, podle které mohou byt užívat vnoučata i pravnoučata. Další chování syna bylo naprosto nepřijatelné, prostě oznámil, že byt je jejich, když ho stejně v roce 2001 zaplatili, což ani není pravda. Žalobkyně tedy uvádí, že v žádném případě neměla v úmyslu darovat byt své vnučce [jméno], cítí se být podvedena. Od té doby opakovaně žádala, aby jí byt byl vrácen, bylo však řečeno, že se s ní nikdo nebude bavit. Otec žalované pouze zneužil věku žalobkyně, její bezbrannosti i aktuální rodinné situace, kdy v té době nekomunikovala se svojí dcerou [jméno]. Využil také jejího nepříznivého zdravotního stavu. Musel si být vědom toho, že by žalobkyně nikdy nedarovala svůj byt pouze jedné vnučce, má několik vnoučat a vždy chtěla, aby všechny děti dostaly stejně. Má tedy za to, že darovací smlouva, která byla podepsána 13. 9. 2016, je neplatná s odkazem na § 584 odst. 2 občanského zákoníku. Na tuto skutečnost upozornila dopisem ze 13. 5. 2019, kdy se neplatnosti darovací smlouvy vůči žalované dovolala a vyzvala k vrácení bytu, ovšem bez jakékoliv reakce. Z opatrnosti pak žalobkyně ještě od smlouvy ve stejný den odstoupila prostřednictvím své právní zástupkyně s odkazem na § 2072 občanského zákoníku pro nevděk, ani na to však žalovaná nereagovala. K tomu žalobkyně, upřesňuje, že žalovaná o ni nejeví vůbec žádný zájem tvrzení o tom, že bude po dobu studia v bytě bydlet a bude jí pomáhat, bylo zcela zjevně pouze účelové, zájem o babičku projevovala pouze do doby, než byl byt převeden. Od léta 2017 jakýkoliv kontakt ukončila, nezavolá, nenapíše zprávu, žalobkyni ani nenavštíví. Žalobkyně dále upozornila, že je namístě uvažovat i o absolutní neplatnosti darovací smlouvy s ohledem na nepříznivý zdravotní duševní stav žalobkyně. 2. Podáním doručeným soudu 16. 8. 2019 doplnila žalobkyně, z jakých zdravotních důvodů nebyla plně schopna činit právní jednání, případně chápat jejich význam a důsledky, když je podrobně popsán zdravotní stav a anamnéza žalobkyně, i její onemocnění, kvůli kterému je léčená již od roku 2002. Zde soud podotýká, že zdravotní zprávy k důkazu neprováděl, tyto byly postoupeny znalkyni, která zpracovávala znalecký posudek. V následném podání ze dne 9. 9. 2019 pak žalobkyně upozornila na skutečnost, že souhlas opatrovnického soudu k uzavření darovací smlouvy byl dán až následně, konkrétně 13. 10. 2016. Dovozuje tedy, že se jedná o právní jednání nicotné, neexistující, ke kterému by se nemělo přihlížet. 3. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 22. 7. 2019 konstatovala, že v žádném případě se žalobou nesouhlasí. Podle jejího názoru žalobkyně velmi přesně věděla, že podepisuje 13. 9. 2016 darovací smlouvu, ostatně v textu se uvádí, že darovací smlouva byla uzavřena jako svobodný, srozumitelný a vážný projev vůle bez jakéhokoliv nátlaku či tísně. Žalobkyně nebyla a není omezena ve svéprávnosti, podpisu darovací smlouvy byla schopna, se svým dobrovolným konáním byla ztotožněna. Poukázala také na to, že v rámci darovací smlouvy bylo zřízeno věcné břemeno doživotního bezplatného užívání nemovitosti, což samo o sobě svědčí o tom, že ze strany žalované ani jejich rodičů nedošlo k žádnému podvodnému jednání. Darovací smlouva byla navíc dlouho připravována, žalobkyně s tím byla srozuměna. Smlouva byla podepisována v advokátní kanceláři, žalobkyně podepsala i návrh na vklad do katastru nemovitostí, podepsala se i do ověřovací knihy, převzala výtisk smlouvy a z kanceláře si ji odnesla. Rovněž tak podepsala i dohodu o užívání ve prospěch ostatních vnoučat. Není tedy pravdou, že by na ni byl činěn jakýkoliv nátlak. Pokud se pak žalobkyně domáhá vrácení daru pro nevděk, nesplňuje podmínky, se, které s tímto úkonem spojuje občanský zákoník či judikatura. Žalobkyně totiž netvrdí ani neprokazuje kvalifikované porušení morálních pravidel konkrétním chováním obdarované, když stupeň závažnosti musí být hodnocen podle objektivních kritérií, nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce. V žádném případě se žalovaná vůči žalobkyni nikdy nedopustila fyzického násilí, urážek či neposkytnutí pomoci, naopak žalobkyně nabízenou pomoc od žalované v poslední době odmítla přijímat. Před poskytnutím daru i dlouho po jeho přijetí se u žalobkyně se žalovanou stýkala, navštěvovaly se. Žalobkyně podala žalobu nedůvodně, žalovaná tedy navrhuje její zamítnutí. 4. S ohledem na podstatu sporu soud nařídil účastníkům povinnost setkat se s mediátorem (usnesením ze dne 10. 9. 2019), snaha o mediaci však nebyla úspěšná. V průběhu dalšího řízení setrvaly strany sporu na svých stanoviscích. Z průběhu řízení a vzájemné interakce mezi rodinnými příslušníky, z nichž někteří vystupovali v pozici účastníků, jiní v pozici svědků, lze jen uvést, že vztahy jsou silně vyhrocené, což bylo umocněno i podnětem k zahájení trestního stíhání rodičů žalované, každá ze stran má pocit křivdy. 5. Z listinných důkazů bylo ověřeno, že žalobkyně byla vlastníkem bytové jednotky označené jako byt [číslo] v budově [adresa] v [obec], [ulice] předměstí, na pozemku p. [číslo]. Na základě smlouvy darovací a o zřízení věcného břemene bylo vlastnické právo převedeno na žalovanou, smlouva je datována 13. 9. 2016, právní účinky zápisu nastaly 13. 2. 2017 (výpisy z katastru nemovitostí). Podkladem pro vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí byla darovací smlouva a smlouva o zřízení věcného břemene, která byla podepsána 13. 9. 2006, smlouvu za žalovanou uzavřeli její zákonní zástupci. Návrh na vklad práva do katastru n