39 C 19/2022-32 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň - město dne 8. 11. 2021 se žalobkyně domáhala vydán rozhodnutí, kterým by žalovanému mělo být uloženo uhradit částku 3 111 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení a nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný byl u žalobkyně zaměstnán na základě pracovní smlouvy z 13. 12. 2018, pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 31. 12. 2019, byla sjednána tříměsíční zkušební doba. Ve zkušební době byl pracovní poměr zrušen ze strany žalobkyně, a to dopisem ze dne 4. 1. 2019. Žalovaný byl tedy u žalobkyně zaměstnán od 18. 12. 2018 do 21. 1. 2019. Po skončení pracovního poměru bylo provedeno vyúčtování přečerpaných stravenek. Zaměstnanec si na každou stravenku v hodnotě 70 Kč přispívá částkou 16 Kč, zaměstnavatel hradí 54 Kč, stravenky jsou vydávány vždy na aktuální měsíc. Při provádění vyúčtování je zohledněno ponížení počtu stravenek o nepřítomnosti z předloženého období. Pokud na stravenky zaměstnanci nevznikl nárok, musí příspěvek zaměstnavatele zaměstnanec doplatit. Žalovanému vznikl nárok na stravenky od ledna 2019. Bylo mu vydáno celkem 27 ks stravenek, on však neměl nárok na žádné stravenky, protože neodpracoval za předmětné období žádnou směnu. Dluh za přečerpané stravenky představuje celkem 1 890 Kč (27 x 70Kč). Žalovaný přestal docházet do zaměstnání od 27. 12. 2018, až do 21. 1. 2019 mu byly evidovány neomluvené absence. Nicméně za uvedenou dobu žalobkyně odvedla zdravotní pojištění částkou 1 221 Kč, tuto částku zaměstnavatel musí tedy vymáhat po zaměstnanci. Celková pohledávka činí 3 111 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného dne 11. 2. 2019 k úhradě pohledávky, na to žalovaný nereagoval. Následně byla zaslána 2. 8. 2019 předžalobní výzva, ani ta neměla žádný výsledek. Ve věci byl 16. 11. 2021 vydán elektronický platební rozkaz, ten byl pro jeho nedoručení žalovanému dne 4. 1. 2022 zrušen. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 2. Podle ustanovení § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud tedy jeho souhlas předpokládal. 3. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti. Se žalovaným byla žalobkyní dne 13. 12. 2018 uzavřena pracovní smlouva pro výkon práce pracovníka vnitřní služby. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 31. 12. 2019 se zkušební dobou tři měsíce. Pracovní poměr byl podle listiny označené jako zrušení pracovního poměru ve zkušební době zrušen zaměstnavatelem s odkazem na § 66 zákoníku práce. Listina je datována 4. 1. 2019, podle dodejky se jako nedoručená vrátila žalobkyni dne 24. 1. 2019. Z potvrzení o zaměstnání bylo zjištěno, že pracovní poměr trval od 18. 12. 2018 do 21. 1. 2019. Z interního systému [anonymizována dvě slova] bylo zjištěno, že za měsíc prosinec má žalovaný evidovány tři absence, za leden 2019 čtrnáct neomluvených absencí. Z interního systému žalobkyně bylo také ověřeno, že za žalovaného bylo zaplaceno zdravotní pojištění ve výši 1 221 Kč. Z metodického pokynu žalobkyně č. [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno], který byl účinný od 15. 2. 2019, bylo zjištěno, že zaměstnancům žalobkyně v pracovním poměru je umožněno stravování s příspěvkem zaměstnavatele v průběhu pracovního dne, kdy podle článku 2.2 písm. a) je za stravování zajišťované prostřednictvím třetích osob považováno i poskytování poukázek na stravování, kdy hodnota stravenky je stanovena částkou 70 Kč. Příspěvek z fondu kulturních a sociálních potřeb je poskytován ve výši 16 Kč na stravenku, zaměstnavatel hradí příspěvek ve výši 55% ceny jídla, resp. ceny stravenky, max. však 38 Kč. Podle bodu 2.1 metodického pokynu vzniká novým zaměstnancům právo na příspěvek na stravování od měsíce následujícího po vzniku pracovního poměru. 4. Podle § 5 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejném zdravotním pojištění zaměstnavatel odvádí část pojistného, které je povinen hradit za své zaměstnance. Současně odvádí i část pojistného, které je povinen hradit zaměstnanec, srážkou z jeho mzdy nebo platu, a to i bez souhlasu zaměstnance. Pojistné podle odstavce 1 se platí za jednotlivé kalendářní měsíce a je splatné od prvního do dvacátého dne následujícího kalendářního měsíce. 5. Podle § 250 odst. 1 zákoníku práce je zaměstnanec povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinnosti při plněním pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. 6. Z předložených listinných důkazů soud uzavírá, že žalobkyně uplatnila nárok zcela po právu. Soud ověřil, že žalovaný byl u žalobkyně zaměstnán na základě pracovní smlouvy od 13. 12. 2018, pracovní poměr byl zrušen ve zkušební době k 21. 1. 2019. Bylo prokázáno, že žalovanému byly předány stravenky v počtu 27 ks s ohledem na předpokládanou dobu dalšího zaměstnávání. Následně však bylo zjištěno, že žalovaný neodpracoval žádnou směnu, 27 ks stravenek v hodnotě 70 Kč mu tedy nebylo vydáno v souladu s metodickým pokynem a hlavně se tak stalo za situace, kdy následně neodvedl práci pro žalobkyni. Proto lze uzavřít, že tím, že v inkriminované době nepracoval, ale přesto čerpal příspěvek na stravování, vzniklo na jeho straně bezdůvodné obohacení podle § 2991 o.z., který je používán podpůrně, není-li úprava daného institutu provedena zákoníkem práce. 7. Co se týká dalšího nároku, i tento je důvodný, pokud je žalována částka 1 221 Kč, která byla odvedena na zdravotním pojištění. Zaměstnavatel je podle zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění odvést pojistné i za dobu neomluvené absence, kdy je vypočítáváno z minimální mzdy tak, jak učinila žalobkyně. Vzhledem k tomu, že pojistné bylo odvedeno za situace, kdy žalovaný žádné své pracovní povinnosti neplnil, je povinen tuto částku jako vzniklou škodu žalobkyni uhradit. Důvodný je také požadavek na zaplacení úroku z prodlení, který je účtován v zákonné sazbě od 1. 9. 2019, tedy od doby, kdy uplynula dodatečná lhůta pro plnění, které ve výzvě z 2. 8. 2019 žalobkyně stanovila. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, má tedy právo na plnou náhradu nákladů tohoto řízení. Tyto byly stanoveny částkou 1 000 Kč, když se jedná o zaplacený soudní poplatek 400 Kč, a dále pak o dvě paušální náhrady podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. 9. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem občanského soudního řádu, když žalovanému bylo uloženo splnit všechny povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě.