39 C 214/2022-24 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město dne 30. 8. 2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo zaplatit částku celkem 153 469,34 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení a nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce je vlastníkem bytové jednotky [číslo] v budově [adresa] v [obec], [ulice a číslo]. Na základě dohody o užívání bytu z 1. 3. 1988 byl byt odevzdán k užívání členům družstva [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] při společném členství manželů. Podle dohody o užívání je uživatel bytu povinen hradit žalobci úhradu za užívání bytu a služby s tím spojené, když o výši těchto plateb je informován evidenčním listem. Pro období leden až srpen 2022 měly být hrazeny poplatky ve výši 6 204 Kč měsíčně se splatností do 25. dne v měsíci. Žalovaná neuhradila platby za leden až srpen 2022, celkem 49 632 Kč. Předmětem žaloby je dále nedoplatek na vyúčtování skutečných nákladů, který za rok 2018 představuje 18 180,34 Kč, za rok 2019 54 375 Kč a za rok 2020 31 282 Kč. Celková dlužná částka činí 153 469 Kč, žalovaná ji neuhradila ani přes upomínku právního zástupce žalobce před podáním žaloby. Žalobce dále upozornil, že již v předchozí době byla žalovaná u zdejšího soudu řešena pro nedoplatek z vyúčtování skutečných nákladů za rok 2017. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 2. Podle ustanovení § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil již v žalobě, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud tedy jeho souhlas předpokládal. 3. Z předložených listin byly zjištěny následující skutečnosti. Podle zápisu o dohodě o užívání družstevního bytu ze dne 1. 3. 1988 odevzdalo družstvo [jméno] [příjmení] byt [číslo] o velikosti 1+3 v [obec], [ulice a číslo] při společném členství manželky [jméno] [příjmení]. Uživatel se zavázal hradit družstvu úhradu za užívání bytu a služby s tím spojené ve výši stanovené představenstvem družstva. Výše úhrady za užívání bytu měla být určena na podkladě schváleného hospodářskofinančního plánu samosprávy pro příslušný kalendářní rok. Z výpisu z centrální evidence obyvatel bylo zjištěno, že žalovaná je od 13. 5. 2015 vdova. Podle evidenčního listu pro výpočet měsíční úhrady za užívání bytu platného od 1. 1. 2019 bylo uživateli bytové jednotky stanoveno hradit měsíčně 5 565 Kč, výše této úhrady byla změněna evidenčním listem platným od 1. 10. 2020 na částku 6 204 Kč měsíčně. Vlastnické právo žalobce k předmětné bytové jednotce bylo prokázáno informací o jednotce získané nahlížením do katastru nemovitostí. Výše ročního vyúčtování byla dokumentována vždy formulářem označeným jako roční vyúčtování nákladů. Za období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018 se uvádí, že byly zaplaceny zálohy ve výši 5 565 Kč, skutečný náklad činil 69 768 Kč, k úhradě je tedy předepsáno 64 203 Kč. Soud vychází v této položce z tvrzení žalobce o tom, že došlo k částečné úhradě, proto předmětem žaloby zůstává pouze 18 180, 34 Kč, nikoliv plná částka vyúčtování. Pro úplnost je v tomto vyúčtování uživatel upozorněn, že z předchozího vyúčtování dluží 54 379 Kč. Splatnost vyúčtování je stanovena do 31. 8. 2019. Pro období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019 byly zaplaceny zálohy ve výši 17 127 Kč, celkové náklady však činily 71 502,07 Kč. Nedoplatek vznikl v částce 54 375 Kč, ze které nebylo zaplaceno ničeho. I zde se objevuje dluh z minulých let i z předchozího vyúčtování. Splatnost tohoto vyúčtování je stanovena do 31. 8. 2020. Pro období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 byly zaplaceny zálohy 45 159 Kč, skutečný náklad však činil 76 441 Kč, nedoplatek vznikl 31 282 Kč, který podle sdělení žalobce také nebyl zaplacen ani částečně. Splatnost tohoto vyúčtování je stanovena do 31. 8. 2021. Z přehledu dluhu a přeplatků za období od 30. 6. 2015 do 25. 9. 2022 jsou vykazovány částky, které jsou předmětem tohoto řízení a dále pak další platby, celkem 213 873,34 Kč. Skutečnost, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k zaplacení dlužné částky, byla osvědčena předžalobní výzvou z 28. 6. 2019, kterou adresoval žalované právní zástupce žalobce. Zde byla vyzvána k zaplacení částek, které se sice netýkaly dlužného období, nicméně bylo jí sděleno, jaká výše dlužné částky a co nastane, pokud pohledávka uhrazena nebude. Ze spisu Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 34 C 226/2019 bylo ověřeno, že v roce 2019 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 54 379 Kč, když se mělo jednat o nedoplatek na vyúčtování skutečných nákladů spojených s užíváním družstevního bytu za období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017. Žalobě bylo vyhověno rozsudkem ze dne 13. 9. 2019 č. j. 34 C 226/2019-36. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly. 4. Podle § 3074 odst. 1 obč. zák. se nájem řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti (1. 1. 2014), i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. 5. Podle § 741 zákona o obchodních korporacích, není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem družstevního bytu ustanovení občanského zákoníku upravující nájem, nájem bytu, nebo nájem prostoru sloužícího podnikání. Podle § 2271 obč. zák. společní nájemci mají stejná práva a povinnosti. 6. Z provedených důkazů má soud za prokázanou důvodnost celého uplatněného nároku (s výjimkou části úroků z prodlení, které se týkají jednotlivých vyúčtování a data jejich splatnosti). Žalobce prokázal, že žalovaná je uživatelem družstevního bytu [číslo] v [obec], [ulice a číslo], a to na základě dohody o užívání družstevního bytu, kdy figurovala jako společný člen ve [anonymizována čtyři slova] spolu se svým manželem, jako takovým jim byl dán do užívání právě byt [číslo] s odkazem na ustanovení § 176 a 177 obč. zák. [číslo]. Po úmrtí manžela dne 13. 5. 2015 přešlo výlučně na žalovanou právo byt užívat, stejně tak na ni ale přešly povinnosti, které s užíváním družstevního bytu souvisí, tedy úhrady za plnění spojená s užíváním bytu tak, jak byly účtovány, včetně úhrady služeb. Žalobce prokázal, že žalovaná byla povinna hradit v roce 2022 měsíčně 6 204 Kč, žalovaná neučinila žádné vyjádření, kterým by dlužné období či výši částky zpochybnila. Dále pak byla předložena tři vyúčtování skutečných nákladů spojených s užíváním bytové jednotky, kterými žalobce dokumentoval výši dluhu, který právě na vyúčtovaných službách vznikl, když pouze za rok 2018 část dlužného vyúčtování již žalovaná uhradila. I zde soud vycházel z listinných důkazů, a co se týká dlužné částky, ani v tomto případě žalovaná uvedené nesporovala. Soud tedy uložil žalované uhradit veškeré dlužné částky, a to včetně úroků z prodlení s odkazem na § 1970 občanského zákoníku. 7. Soud byl nucen žalobu zamítnout pouze v části, která se týká úroku z prodlení požadovaného z dlužného vyúčtování. U vyúčtování za rok 2018 byl požadován úrok jdoucí od 1. 9. 2018 v sazbě 9,00% ročně. Z tohoto vyúčtování bylo ale zjištěno, že se stalo splatným až k 31. 8. 2019, do prodlení se tedy žalovaná dostala nikoliv k 1. 9. 2018, ale k 14. 9. 2019. Za období od 1. 9. 2018 do 31. 8. 2019 tedy úrok z prodlení nemohl být přiznán. Splatnost vyúčtování za rok 2019 nastala dle předloženého důkazu k 31. 8. 2020. Za období od 1. 9. 2019 do 31. 8. 2020 tedy úrok z prodlení nemohl být přiznán vůbec, od 1. 9. 2020 pak mohl být přiznán jen v zákonné sazbě 8,25% ročně. Splatnost vyúčtování za rok 2020 nastala dle předloženého důkazu k 31. 8. 2021. Za období od 1. 1. 2021 do 31. 8. 2021 tedy úrok z prodlení nemohl být přiznán vůbec. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 3 občanského soudního řádu. Žalobkyně byla ve věci v převážné části úspěšná, o neúspěchu lze hovořit pouze v části, kdy byly upraveny lhůty splatnosti jednotlivých vyúčtování v souvislosti s přiznáním práva na zákonný úrok z prodlení. Tato část nároku je však zcela zanedbatelná oproti požadované celkové částce, proto soud rozhodl, že žalobci přiznal plnou náhradu nákladů tohoto řízení, a to ve výši 35 116,80 Kč. Tato částka je tvořena třemi úkony právní služby po 7 260 Kč (převzetí a příprava věci, sepis předžalobní upomínky, sepis žaloby), třemi paušálními náhradami po 300 Kč a DPH 21% vše dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Tato částka je dále navyšována o soudní poplatek zaplacený částkou 7 674 Kč. 9. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem občanského soudního řádu, žalované bylo uloženo splnit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě.