39 C 40/2022-30 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město dne 2. 12. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo uhradit částku 7 086 Kč s příslušenstvím v podobě sjednaného úroku, zákonného úroku z prodlení a nákladů řízení, když úroky byly z části kapitalizovány. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] uzavřel se žalovaným dne 21. 1. 2021 smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy bylo žalovanému poskytnuto 6 000 Kč. Za tyto finanční prostředky, které měly být vráceny do 4. 2. 2021 (14 dní od uzavření smlouvy), měl žalovaný uhradit ještě poplatek 989 Kč. Částka 6 000 Kč byla převedena na bankovní účet žalovaného. Půjčka byla uzavřena on-line tím, že žalovaný na internetových stránkách [webová adresa] vyplnil registrační údaje ve formuláři, zadal číslo občanského průkazu, poskytl kopii občanského průkazu, obdržel i předsmluvní informace o půjčce, ve kterých byly shrnuty veškeré parametry. Následně společnost [právnická osoba] zahájila schvalovací proces nahlédnutím do registrů, aby posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Půjčka byla schválena. Žalovaný však úvěr včas neuhradil, tím mu vznikla povinnost kromě vrácení uvedené částky uhradit také smluvní pokutu, která byla sjednána ve výši 0,1% z dlužné jistiny za každý den prodlení (4. odstavec na třetí straně smlouvy). Zároveň žalovanému vznikla povinnost zaplatit náklady spojené s upomínáním, tyto jsou účtovány částkou 255 Kč (odchozí dopis 3 x 39 Kč, telefonický hovor 72 Kč). Předmětem žaloby bylo také zaplacení poplatků za sjednání úvěru, který je označen jako kapitalizovaný úrok, a paušálních nákladů na upomínání 150 Kč. Aktivní legitimaci odůvodnila žalobkyně odkazem na smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021. K výzvě soudu doplnila žalobkyně 1. 3. 2022 svá skutková tvrzení, že totožnost žalovaného byla ověřena tzv. verifikační platbou, ten odeslal částku 1 Kč z osobního bankovního účtu vedeného na jeho jméno. Tím byla ověřena totožnost. Jednalo se o účet vedený u [anonymizována čtyři slova] [bankovní účet]. Žalobkyni se však nepodařilo dohledat důkazy o posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet, proto se rozhodl vzít žalobu částečně zpět, a to v částkách představujících smluvní pokutu 1 086 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 1 139 Kč (paušální náklady na upomínání 150 Kč + poplatek za uzavření smlouvy 989 Kč). Ve věci byl dne 9. 12. 2021 vydán elektronický platební rozkaz, ten byl pro jeho nedoručení žalovanému zrušen. 2. Podle ustanovení § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud tedy jeho souhlas předpokládal. 3. Podle § 96 odst. 1 o.s.ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to z části nebo zcela. S ohledem na částečné zpětvzetí učiněné žalobkyní 1. 3. 2022 soud ve výroku I. tedy řízení zastavil, co do částky představující smluvní pokutu a kapitalizovaný úrok. 4. Z předložených listin bylo zjištěno, že je evidována smlouva o úvěru [číslo] kdy jako klient je označen žalovaný, identifikovaný číslem občanského průkazu, emailem i číslem mobilního telefonu. Smlouva pro poskytnutí jistiny úvěru 3 200 Kč je datována 21. 1. 2021 s tím, že do 4. 2. 2021 má být splaceno 3 731 Kč, úroková sazba je tedy vyhodnocena jako 432,62% ročně. Další smlouva stejného číselného označení je pak uvedena pro poskytnutí úvěru 6 000 Kč opět se 14 denní splatností, kdy k úhradě je předepsáno celkem 6 989 Kč s úrokovou sazbou 429,74% ročně. Z bankovního výpisu právní předchůdkyně žalobkyně bylo zjištěno, že 21. 1. 2021 bylo na bankovní účet označený jménem [jméno] [příjmení] pod variabilním symbolem čísla smlouvy o úvěru, č. účtu [bankovní účet] odesláno nejprve 3 200 Kč, následně pak 2 800 Kč, celkem tedy 6 000 Kč. Z téhož účtu byla před tím na účet právní předchůdkyně žalobkyně zaslána verifikační platba 1 Kč. Skutečnost, že žalovaný finanční prostředky nevrátil, je dokumentována upomínkami, které jsou datovány 18. 2. 2021, 27. 2. 2021, 7. 3. 2021 a 11. 8. 2021, kdy je zároveň žalovanému oznámeno postoupení pohledávky. Postoupení pohledávky 11. 8. 2021 oznámila také žalobkyně, k úhradě byl následně žalovaný vyzván ještě právním zástupcem žalobkyně 10. 9. 2021 a 25. 10. 2021. Aktivní legitimace žalobkyně je prokazována smlouvou o postoupení pohledávky včetně přílohy, kde figuruje pohledávka za žalovaným. Náklady spojené s vymáháním pohledávky jsou dokumentovány interním výpisem úkonů žalobkyně, kde je definován telefonický hovor 24. 9. 2021, 18. 10. 2021 a 15. 11. 2021, dále pak zaslání dopisu 10. 9. 2021. Soud neprováděl důkaz dotazem u ČSOB, neboť identifikaci účtu žalovaného považuje za dostatečnou. 5. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2399 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 7. Podle § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že je na místě návrhu, tak, jak byl částečným zpětvzetím omezen, vyhovět. Soud konstatuje, že z listinných důkazů bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v částce 6 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit ve lhůtě 14 dnů od jejich poskytnutí. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že finanční prostředky vráceny nebyly, žalovaný tedy nesplnil jednu ze svých základních povinností plynoucích ze smlouvy o úvěru. Soud tedy uložil žalovanému uvedenou částku uhradit, a to včetně úroku z prodlení, který je účtován po splatnosti závazku, tedy od 5. 2. 2021 a je v části kapitalizován. Co se týká nákladů spojených s vymáháním pohledávky, i tyto soud shledal jako důvodné, neboť na tyto náklady je upozorňováno přímo v uzavřené smlouvě, navíc žalobkyně doložila, že tyto náklady byly vynaloženy, a to dle výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky z 1. 12. 2021. Proto soud výrokem II. omezenému návrhu vyhověl. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná pouze z části, neboť částečné zpětvzetí žaloby je posuzováno jako neúspěch žalující strany s odkazem na ustanovení § 146 odst. 2 věta prvá občanského soudního řádu (zastavení řízení provedeno pro zpětvzetí žaloby). Úspěch žalobkyně lze tak označit poměrem 74,5% vůči neúspěchu 25,5%. Žalobkyni tedy náleží náhrada nákladů řízení 49%. Pokud by se jednalo o 100% úspěšnost, vznikl by žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, když tato částka sestává z odměny za tři úkony právní služby po 200 Kč, tří paušálních náhrad po 100 Kč a DPH 21%, vše dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. při použití § 14b tohoto předpisu, když náklady řízení jsou dále navyšovány o soudní poplatek 400 Kč. Odpovídající podíl tedy představuje výslednou částku nákladů řízení 730 Kč. 10. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem občanského soudního řádu, žalovanému bylo uloženo splnit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě.