11 C 183/2022-45 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku 27 261,76 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření Smlouvy o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s touto zápůjčkou se žalovaná zavázala uhradit taktéž částku 36 303 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 24 177 Kč, s úrokovou sazbou 22,68% ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 8 286 Kč. To vše se zavázala uhradit formou 78 pravidelných týdenních splátek po 851 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, poslední splátku uhradila dne [datum], za celou dobu trvání smlouvy až do postoupení žalobci uhradila žalovaná pouze částku 3 400 Kč, dále již nic. Právnímu předchůdci žalobce tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky ve výši dlužné jistiny 27 261,76 Kč, kapitalizovaných úroků 2 404,49 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 5 088,86 Kč, úroků ve výši 22,68% ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávek žalobci, o čemž byla žalovaná písemně informována. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Žalobce ani žalovaná neměli námitek proti postupu soudu dle § 115a o.s.ř., a soud proto věc rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listin. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena dne [datum] smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta hotovost ve výši 30 000 Kč, vedle poskytnutého úvěru se žalovaná zavázala uhradit také poplatky ve výši 33 963 Kč představující kapitalizované úroky, odměnu za administrativní zpracování půjčky a poplatek za komfortní splácení. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit formou 78 pravidelných týdenních splátek po 851 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba 88% a sazba RPSN ve výši 150,23 %. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky žalovanému společností [právnická osoba] ze dne [datum] soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobci, o čemž byla žalovaná informována původním věřitelem dopisem ze dne [datum]. Z tvrzení žalobce má soud za zjištěné, že žalovaná v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky uhradila celkem částku 3 400 Kč. Bylo na žalované, aby tvrdila a prokazovala případnou další úhradu, ale nestalo se tak. Obvyklá úroková sazba v době uzavření předmětné smlouvy činila dle Databáze časových řad [příjmení] publikovaných Českou národní bankou u korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu s fixací sazby nad 1 rok do 5 let 7,56%, RPSN 8,40%. 4. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na uvedenou smlouvu je nutno pohlížet jako na neplatnou. Žalovaná měla vedle poskytnuté jistiny ve výši 30 000 Kč hradit dále poplatek ve výši 33 963 Kč. Je pravdou, že poplatek byl ve smlouvě rozdělen na více částí, a to na úrok, administrativní činnost a poplatek za komfortní splácení, současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobce je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, respektive spotřebitelských úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdce žalobce nikdy se žalovanou smlouvu neuzavřel. Dle názoru soudu se jedná pouze o rozčlenění tohoto poplatku tak, aby tento vypadal příznivěji, aniž by to však reflektovalo skutečné rozdělení poskytovaných služeb ze strany právního předchůdce žalobce. Z pohledu soudu se jedná pouze o ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatek v celkové výši 33 963 Kč nemůže představovat nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro kterou by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Soud současně uvádí, že v tomto případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobce by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalované, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017. 5. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobce právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaná se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatila o částku 30 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaná uhradila celkem částku 3 400 Kč. Soud ze shora uvedených důvodů uložil žalované, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 26 600 Kč uhradila. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud jí taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku a dle § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s tím, že počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobce na vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Pravomoc Českého soudu byla stanovena dle čl. 7 odst. 1 písm. a) nař. Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum], neboť předmět sporu tvoří nároky ze smlouvy a příslušný je tak Český soud jako soud místa, kde závazek, o nějž se jedná, měl být žalovanou splněn, tedy Česká republika. 6. Žalobci, který měl ve věci převážný úspěch, přiznal soud podle § 142a odst. 1 a § 142 odst. 3 o.s.ř. proti žalované plnou náhradu nákladů řízení. Žalobce měl nárok na nákladu představující odměnu advokáta podle § 14b odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby (převzetí a příprava, předžalobní upomínka, žaloba) po 300 Kč, tři režijní paušály po 100 Kč, dále 21% DPH z těchto náhrad a k tomu soudní poplatek 1 091 Kč, celkem 2 543 Kč Lhůta k plnění byla i zde stanovena jako obecná třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř.