11 C 7/2023-27 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 42 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 42 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s touto zápůjčkou se žalovaný zavázal uhradit taktéž částku 25 594 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 17 294 Kč, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6 800 Kč. To vše se zavázal uhradit formou 12 pravidelných měsíčních splátek po 5.633 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, za celou dobu trvání smlouvy neuhradil žalovaný ničeho. Právnímu předchůdci žalobce tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky ve výši žalované částky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávek žalobci, o čemž byla žalovaná písemně informována. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Žalobce ani žalovaná neměli námitek proti postupu soudu dle § 115a o.s.ř., a soud proto věc rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listin. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena dne [datum] smlouva o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta hotovost ve výši 42 000 Kč, vedle poskytnuté zápůjčky se žalovaný zavázal uhradit také shora uvedené poplatky ve výši 25 594 Kč představující kapitalizované úroky, odměnu za administrativní zpracování půjčky a poplatek za komfortní splácení. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit formou 12 pravidelných týdenních splátek po 5 633 Kč. Nedílnou součástí byly smluvní podmínky. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba 69% a sazba RPSN ve výši 105,95 %. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky žalovanému společností [právnická osoba] ze dne [datum] soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobci, o čemž byl žalovaný informován původním věřitelem dopisem ze dne [datum]. Z tvrzení žalobce má soud za zjištěné, že žalovaný v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky neuhradil ničeho. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval případnou další úhradu, ale nestalo se tak. Obvyklá úroková sazba v době uzavření předmětné smlouvy činila dle Databáze časových řad [příjmení] publikovaných Českou národní bankou u korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu s fixací sazby do 1 roku včetně 8,10 %, RPSN 8,09%. 4. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na uvedenou smlouvu je nutno pohlížet jako na neplatnou. Žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši 42 000 Kč hradit dále poplatek ve výši 25 594 Kč. Je pravdou, že poplatek byl ve smlouvě o zápůjčce rozdělen na více částí, a to na úrok, administrativní činnost a poplatek za komfortní splácení, současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobce je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, respektive spotřebitelských úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdce žalobce nikdy se žalovanou smlouvu neuzavřel. Dle názoru soudu se jedná pouze o rozčlenění tohoto poplatku tak, aby tento vypadal příznivěji, aniž by to však reflektovalo skutečné rozdělení poskytovaných služeb ze strany právního předchůdce žalobce. Z pohledu soudu se jedná pouze o ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatek v celkové výši 25 594 Kč nemůže představovat nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro kterou by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Soud současně uvádí, že v tomto případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobce by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017. 5. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobce právo na vrácení půjčené jistiny, která nebyla ani zčásti vrácena. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 42 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaný neuhradil na dluh ničeho. Soud ze shora uvedených důvodů uložil žalovanému, aby bezdůvodného obohacení ve výši 42 000 Kč uhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku a dle § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s tím, že počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobce na vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. 6. Žalobci, který měl ve věci neúspěch pouze ohledně požadovaného příslušenství, přiznal soud podle § 142a odst. 1 a § 142 odst. 2 o.s.ř. proti žalovanému náhradu nákladů řízení v rozsahu ¾ celkových nákladů. Žalobce měl nárok na nákladu představující odměnu advokáta podle § 14b odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby (převzetí a příprava, předžalobní upomínka, žaloba) po 500 Kč, tři režijní paušály po 100 Kč, dále 21 % DPH z těchto náhrad a k tomu soudní poplatek 1 680 Kč, celkem 3 858 Kč, z toho ¾ činí 2 894 Kč Lhůta k plnění byla i zde stanovena jako obecná třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř.