12 C 62/2023-139 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by žalovanému byla stanovena povinnost zaplatit žalobkyni částku 72 757,26 Kč s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]) a žalobkyní. 2. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne [datum] Smlouvu o revolvingovém úvěru, jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 72 757,26 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději do [datum]. Žalovaný úvěr čerpal, ale poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím webové stránky [webová adresa]. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doloženými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10% rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Platba byla identifikována pod [variabilní symbol]. Žalovaný byl upomínán původním věřitelem, následně také předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně. 3. Žalobkyně doplnila svou žalobu podáním ze dne [datum], ve kterém žalobkyně uvedla jednotlivé dílčí platby poskytnuté žalovanému na shora uvedený účet, a to pod [variabilní symbol] a [číslo]. Žalobkyně též uvedla, že pokud původní věřitel identifikoval platby úvěru s uvedením [variabilní symbol], má být správně uvedeno, že původní věřitel identifikoval platby úvěru pod [variabilní symbol] v období od [datum] do [datum] a [variabilní symbol] v období od [datum] do [datum]. 4. Žalobkyně dále doplnila žalobu podáním ze dne [datum], kdy uvedla, že podala žalobu s ohledem na informace a údaje, které poskytl žalobkyni původní věřitel. Úvěruschopnost žalovaného posuzoval původní věřitel zejména z lustrací z veřejně dostupných databází (ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI). Odesláním žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen úvěr splatit. K dotazu soudu ohledně výše úvěrového limitu žalobkyně není schopna potvrdit ani doložit důvod pro poskytnutí úvěrových finančních prostředků v konkrétní výši. Žalobkyně vychází v dobré víře z informací poskytnutých původním věřitelem. Od podání žalobního návrhu žalovaný nezaplatil ničeho. 5. Soud ve věci nařídil jednání, z jehož účasti se žalobkyně a její právní zástupce omluvili, žalovaný k jednání nepřišel, aniž by se omluvil. 6. Za následujících listinných důkazů soud vyvodil dani dané skutkové závěry. 7. Z jednotlivých potvrzení o provedení platbě vyplývá, že na účet žalovaného ze strany původního věřitele byly odeslány částky: 8000 Kč dne [datum], 2000 Kč dne [datum], 1692 Kč dne [datum], 6000 Kč dne [datum], 1000 Kč dne [datum], 1400 Kč dne [datum], 2000 Kč dne [datum], 3000 Kč [datum], 21000 Kč [datum], 13100 Kč dne [datum], 3000 Kč dne [datum], 2500 Kč dne [datum], 2500 Kč dne [datum], 2000 Kč dne [datum], 4500 Kč dne [datum], 3500 Kč dne [datum], 3000 Kč dne [datum], 2500 Kč dne [datum], 2500 Kč dne [datum], 7000 Kč dne [datum], 1000 Kč dne [datum], 2000 Kč [datum], 2000 Kč dne [datum], 5000 Kč dne [datum], 45000 Kč dne [datum], 9500 Kč dne [datum], 10000 Kč dne [datum], 5000 Kč dne [datum], 5000 Kč dne [datum], 8000 Kč dne [datum], 10000 Kč dne [datum], 12000 Kč dne [datum], 11000 Kč dne [datum], 7000 Kč dne [datum]. 8. Stejné skutečnosti vyplývají z částečných i z úplných výpisů daného účtu. 9. Ze sdělení [anonymizováno] ze dne [anonymizováno] [číslo] vyplývá, že majitelem účtu [číslo] [bankovní účet] byl žalovaným. 10. Soudu byla předložena smlouva o revolvingovém úvěru, která měla být uzavřena mezi původním věřitelem a žalovaným, jímž předmětem je poskytnutí výše uvedeného úvěru do úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč. Ze smlouvy vyplývá úrok 8,5 % ročně, RPSN činí 264,42 % ročně. Vedle úvěru ve výši 8,5 % ročně byly sjednány takové položky jako např. poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z částky každého čerpání. Smlouva měla být podepsána dne [datum], soudu byla předložena v nepodepsané verzi. 11. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že celková výše spotřebitelského úvěru činila 35 000 Kč, přičemž se jedná o úvěrový limit. Celková částka, kterou je třeba splatit 96 459,54 Kč s předpokladem, že úvěrový limit je plně vyčerpán. Úroková sazba byla sjednána jako pevná, a to ve formě denní ve výši 0,2833 %, RPSN 264,42 %. 12. Dále byla soudu předložena listiny jako loan application info, ve které jsou uvedeny různá čísla a hesla, mj. osobní data žalovaného. 13. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne [datum], přičemž zde byl vyzván k zaplacení částky 72 757,25 Kč do tří dnů. 14. Právním zástupce žalobkyně odeslal dne [datum] výzvu k úhradě před podáním žaloby, přičemž požadoval částku 72 757,25 Kč a dále náhradu nákladů řízení ve výši 15 681 Kč, a to do tří dnů. Z podacího lístku vyplývá, že dopis skutečně byl podán dne [datum]. 15. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „občanský zákoník“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku platí, že při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že nebylo plně prokázáno, zda původní věřitel a žalovaný skutečně uzavřeli smlouvu tak, jak byla v nepodepsané verzi soudu předložena. Žalobkyně a její právní zástupce se jednání neúčastnili, přičemž soud nařídil jednání zejména pro možnost poskytnutí dobrodiní poučení dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. To vše celé za situace, kdy je z výpisu účtu žalovaného, z jednotlivých potvrzení zřejmé, že na účet žalovaného byla poskytnuta celkem částka 224 692 Kč. 17. I kdyby smlouva byla prokázána, soud nemohl takové jednání posoudit za jednání platné. Především úvěruschopnost byla tvrzena a posuzována k výši úvěrového rámce 35 000 Kč. To je podstatný rozdíl od skutečné částky, která byla žalovanému poskytnuta. V tomto směru bylo posouzení úvěruschopnosti nedostatečné, žalobkyně opět svou neúčasti u jednání se vzdala jakékoli možnosti případného poučení. Soud jen připomíná, že vždy nařizuje jednání z určitého důvodu a je na žalobkyni, aby zvážila důsledky své absence. 18. Soud nemůže přehlédnout ani případné ujednání úroků, kdy zejména z formuláře o standardních informacích vyplývá přepočtená úroková sazba 100,85 % ročně. Výše úroků by byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nemravnost takto vysokého úroku lze dovodit i z výše RPSN, která byla pro tyto půjčky vyjádřena ve výši 264,42 %. 19. Soud tak věc posuzoval z hlediska, zda se žalovaný bezdůvodně neobohatil. Bylo prokázáno, že mezi původním věřitelem a žalovaným vznikl závazkový vztah, na základě kterého byly ze strany původního věřitele poskytnuty žalovanému poměrně vysoké finanční prostředky. Z žalobního tvrzení vč. odpovědi k dotazu soudu vyplývá dlužná částka tak, jak je uvedena ve výrokové části žaloby. Zbývající částka předmětem žaloby nebyla a soud tak byl omezen částkou představující předmět řízení. Ohledně této částky soud dospěl k závěru, že představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. 20. Ohledně úroku z prodlení soud vyšel z předžalobní upomínky, neboť toto byl skutečně první prokázaný moment, kdy žalobkyně nebo původní věřitel požadoval po žalovaném dané finanční prostředky nazpět. Úrok z prodlení soud přiznal v zákonné výši dle § 1971 obč. zák. 21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 887,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 638 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 72 757,26 Kč sestávající z částky 4 020 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 2 010 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 950 Kč ve výši 2 299,50 Kč. Soud neuznal jako účelně vynaložené náklady opakované doplnění žaloby ze strany žalobkyně, neboť byla to ona, která měla podat již žalobu bez vad.