13 C 19/2023-75 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou ze dne [datum] se u žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 95 023,99 Kč s příslušenstvím. Uplatněný nárok byl odůvodněn tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu, společností [právnická osoba] smlouvu půjčce, a to dne [datum], na základě které mu byla právním předchůdcem žalobce poskytnuta zápůjčka ve výši 100 000 Kč, která měla být žalovaným vrácena ve 47 pravidelných měsíčních splátkách. První splátka byla splatná dne [datum]. Úrok byl sjednán ve výši 20,9% ročně. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, právní předchůdce žalobkyně jej písemně upozornil, aby tento stav napravil. Následně, v důsledku trvajícího porušení povinností žalovaného, zejména z důvodu nesplácení úvěru v pravidelných termínech a ve splátkách v dohodnuté výši, právní předchůdce žalobkyně pohledávku žalovaného s účinností ke dni [datum] zesplatnil dle ustanovení 7.1 a 2 Produktových podmínek a právnímu předchůdci žalobce tak vzniklo oprávnění požadovat po žalovaném okamžité splacení veškerých závazků vyplývajících ze smlouvy. Zároveň byl uplatněn nárok na zaplacení sjednané smluvní pokuty. O těchto skutečnostech byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne [datum], ve kterém byl rovněž vyzván k zaplacení zůstatku úvěru a upozorněn na možnost vymáhání dané pohledávky. 2. Dne [datum] byla pohledávka na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem dne [datum] postoupena žalobci. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným doporučeně. Ode dne postoupení pohledávky do dne podání žaloby, tedy od [datum] do [datum], nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci odeslanou doporučeně dne [datum]. Odeslaná výzva se však žalobci vrátila z důvodu jejího nevyzvednutí ze strany žalovaného. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Listiny mu byly v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení, v souladu s ust. § 45an. o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu uvedeného v centrální evidenci obyvatel. 4. Podle ust. § 153b odst. 1 o.s.ř. zmeškal-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou žaloba a předvolání k jednání nejméně 10 dnů předem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudek pro zmeškání. 5. Za účelem projednání sporu bylo nařízeno ústního jednání na den [datum], které bylo následně zrušeno a byl stanoven nový termín jednání na den [datum]. Žalovaný se k ústnímu jednání nedostavil, ačkoli jí předvolání k ústnímu jednání bylo doručeno dne [datum], a to fikcí ve smyslu ustanovení § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu jeho trvalého pobytu uvedeného v centrální evidenci obyvatel. V souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. pak soud věc dne [datum] projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přičemž zástupce žalobkyně, který se k jednání dostavil, navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. 6. Protože byly splněny všechny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání, když žalovaný se bez včasné a důvodné omluvy k ústnímu jednání nedostavil, ačkoli byl v rámci předvolání k ústnímu jednání poučen o následcích nedostavení se; když zástupce žalobce, který se k ústnímu jednání dostavil, navrhl vydání rozsudku pro zmeškání a žaloba byla žalovanému doručena spolu s výzvou k vyjádření k žalobě již dne [datum], neprováděl soud důkazní řízení a podle ust. § 153b odst. 1 o.s.ř. rozhodl tímto rozsudkem pro zmeškání, přičemž tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, vzal za nesporná. Aktivní legitimace žalobkyně byla zjištěna ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 7. Soud se zabýval otázkou, zda právní předchůdce žalobkyně splnil svou povinnost vyplývající z § 86, z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta jakož i z předložených listinných důkazů, kterými jsou zejména výpisy z účtu žalovaného v období před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, v nichž jsou uvedeny příjmy i výdaje žalovaného, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně prověřil úvěruschopnost žalovaného v soudu s požadavky kladenými na něj zákonem, jakož i Obecnými pokyny Evropského úřadu pro bankovnictví pro posouzení úvěruschopnosti ze dne 19. 8. 2015 (EBA/GL/2015). Pravděpodobnost splacení úvěru byla u žalovaného vyhodnocena v hodnotě 97,75%, což je vysoká míra pravděpodobnosti. 8. Soud věc právně posoudil i podle ust. § 122 odst. 4, z.č. 257/2016 Sb., podle kterého může věřitel požadovat pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, úroky z prodlení a smluvní pokutu. Výše smluvní pokuty uplatněná žalobkyní nepřesahuje v projednávaném případě hodnotu stanovenou § 122 odst. 2, z.č. 257/2016 Sb., a to ani při započtení výše poplatků, jejichž úhradu žádá žalobkyně jako ujednanou náhradu nákladů za prodlení žalovaného se splácením spotřebitelského úvěru. Soud však dospěl k závěru, že úrok z jistiny ve výši 20,9% ročně požadovaný od [datum] do zaplacení je částečně v rozporu s kogentním ustanovením zákona v § 122 odst. 4, z.č. 257/2016 Sb., podle něhož u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Soud tak přiznal žalobkyni nárok na zaplacení úroku ve sjednané výši 20,9% ročně jen za období prvních 90 dnů prodlení žalovaného a pro období přesahující 90 dnů pak přiznal úrok ve výši stanovené zákonem jako nejvýše přípustný. 9. S ohledem na tvrzení žalobce, která jsou považována v souladu s § 153b odst. 1, o.s.ř. za nesporná a s ohledem na provedené listinné důkazy rozhodl soud tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit dlužnou jistinu zápůjčky, k níž připočetl požadovaný kapitalizovaný úroky z prodlení přirostlý za období před podáním žaloby ve výši 86,70 Kč, požadovaný kapitalizovaný úroky přirostlý za období před podáním žaloby ve výši 5 699,66 Kč, poplatky a smluvní pokutu v celkové výši 10 158,64 Kč a úrok ve sjednané výši za prvních 90 dnů a v zákonné výši za další dobu prodlení, přičemž část úroku ve výši převyšující nejvýše přípustnou úrokovou míru za dobu přesahující 90 dnů ode dne splatnosti dluhu zamítl. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. Lhůta plnění ve vyhovující části rozsudku pak byla stanovená jako třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., kdy žalobkyně byla v řízení neúspěšná jen v nepatrné části. Žalobkyně tedy má vůči žalované právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 802 Kč, pěti úkonů právní služby po 4 940 Kč a jednom úkonu právní služby za 2 470 Kč (tj. 27 170 Kč) dle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, zaslání kvalifikované výzvy k plnění, podání žalobce ze dnů [datum] a [datum] a účasti na ústním jednání, šesti režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 6 084 Kč Celkem tak náklady řízení žalobce představuje částka 38 856 Kč Lhůta pro zaplacení náhrady nákladů řízení byla stanovena ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.