13 C 50/2023-49 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by nebyla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 11 277 Kč s příslušenstvím. Žalobní návrh je odůvodněn tak, že mezi účastníky řízení měla být dne [datum] Uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, a to prostřednictvím internetových stránek žalobkyně, www. [webová adresa]. Na základě takto uzavřeném úvěrové smlouvy byla žalován poskytnuta žalobkyní částka 10 000 Kč, a to dne [datum]. Doba splatnosti úvěru byla mezi stranami ujednána na dobu 30 dnů ode dne jeho poskytnutí. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru měl vzniknout žalobkyni nárok na zaplacení dalších poplatků, a to poplatku za expresní výplatu ve výši 199 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, poplatku za SMS servis ve výši 49 Kč a poplatků za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč. Protože žalovaný neuhradil ve lhůtě splatnosti ničeho, vznikl podle podané žaloby žalobkyni nárok na zaplacení nákladů účelně vynaložených v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 300 Kč a konečně nárok na smluvní pokutu ve výši 300 Kč za prodlení se splacením úvěru. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu místa trvalého pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. 3. K výzvě soudu ze dne [datum] žalobkyně svým podáním ze dne [datum] doplnila žalobu o tvrzení týkající se splnění povinnosti uložené žalobkyni podle § 86, z. [číslo] o spotřebitelském úvěru, posoudit úvěruschopnost žalovaného. Ke svému vyjádření připojila žalobkyně listinné důkazy prokazující reálné poskytnutí úvěru žalovanému a dále výstupy z posuzování úvěruschopnosti žalovaného. 4. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které zcela korespondují se skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobě. 5. Po právním zhodnocení zjištěného stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podléhající právní úpravě jednak z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a jednak z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy byla žalobkyní žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč splatná spolu s ujednaným úrokem ve lhůtě 30 dnů. Úvěr byl úročen RPSN ve výši 48,5% ročně. Tato úroková sazba je sice vyšší, než je úroková sazba, za kterou v roce 2022 obvykle poskytovaly banky neúčelové spotřebitelské úvěry, ale s ohledem na krátkou dobu splatnosti úvěru v trvaní 30 dnů se soudu nejeví takto sjednaný úrok jako naplněním důvodu absolutní neplatnosti smlouvy ve smyslu § 588 občanského zákoníku. V úvahu by zde připadalo posouzení neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru jako neplatnosti relativní, tedy k návrhu žalovaného. Protože však žalovaný na jakoukoli procesní obranu rezignoval a současně žalobkyně ani nečiní úrok předmětem žaloby, považuje soud smlouvu za platnou. Ze smlouvy vyplývají i nároky na úhradu plateb za služby žalobkyně popsané v podané žalobě, nárok na zaplacení nákladů účelně vynaložených v souvislosti s prodlením žalovaného se splácením úvěru a smluvní pokuty, jejichž výše není sjednána v rozporu s § 122, z.č. 257/2016 Sb. 6. Soud dále zkoumal, zda žalovaná splnila řádně povinnost uloženou jí § 86, z.č. 257/2016 Sb. a posoudila úvěruchopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. Žalobkyně podrobně vysvětlila svůj postup při ověřování úvěruschopnosti spotřebitelů ve svém podání ze dne [datum]. Soud má za to, že využití statistického modelu, ve kterém jsou promítnuty informace od konkrétního žadatele o úvěr, je postup, který splňuje požadavky kladené na poskytovatele spotřebitelského úvěru zákonem. Skutečnost, že v projednávané věci byl statistický model zpracován, byla prokázána Potvrzením o prověření ověření bonity klienta ze dne [datum]. 7. Po provedení předložených důkazů dospěl soud k závěru, že nárok uplatněný žalobou je prokázán v celém jeho rozsahu a zároveň nebylo prokázáno, že by žalovaný cokoli žalobkyni uhradil, a to přes výzvu k plnění adresovanou mu právním zástupcem žalobkyně. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku představující jistinu úvěru, poplatky s poskytnutím úvěru spojené, k jejichž úhradě se žalovaný smluvně zavázal, účelně vynaložené náklady spojené s prodlením žalovaného a smluvní pokutu za prodlení s vrácením úvěru. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně byla v řízení úspěšná v celém rozsahu. Žalobkyně tedy má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, tří úkonů právní služby po 300 Kč (tj. 900 Kč) dle § 14b ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 252 Kč Celkem tak náklady řízení žalobce představuje částka 2 252 Kč Lhůta pro zaplacení náhrady nákladů řízení byla stanovena ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.