13 C 99/2023-78 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by ta byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 975,22 Kč spolu s příslušenstvím, které sestává jednak ze smluvního úroku, jednak z úroku z prodlení za období od [datum] do [datum] ve výši 2 274,37 Kč a dále úroku z prodlení z částky 19 975,22 Kč od [datum] do zaplacení. Tento nárok žalobkyně odůvodňuje tím, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] byla uzavřena smlouva o vydání kreditní karty EASY [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši úvěrového rámce 20 000 Kč, který mohla žalovaná čerpat prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná část úvěru byla úročena úrokovou sazbou 23,99 % ročně. Právní předchůdce žalobce své smluvní povinnosti splnil, když žalované vydal kreditní kartu a poskytl jí úvěrový rámec, jenž mohla žalovaná jejím prostřednictvím čerpat. Žalovaná však svou povinnost splácet čerpaný úvěr neplnila, čímž došlo k porušení smluvních povinností ze strany žalované. Dle obchodních podmínek byl právní předchůdce žalobkyně v případě porušení smlouvy ze strany držitele karty oprávněn prohlásit veškeré pohledávky za držitelem karty za okamžitě splatné. V souladu s těmito podmínkami tak přistoupil právní předchůdce žalobkyně k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Následně byla pohledávka právního předchůdce žalobkyně postoupena na [právnická osoba], a.s. a poté na žalobkyni. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalované byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. jak na adresu místa pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel, tak na místo pobytu zjištěného v součinností s ČSSZ, Ministerstvem vnitra ČR a Policií ČR. 3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které zcela korespondují se skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobě. 4. Právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku za žalovanou [právnická osoba], a.s., která tuto pohledávku postoupila žalobkyni. O postoupení pohledávky byla žalovaná vyrozuměna dopisem [právnická osoba] ze dne [datum] a dopisem [právnická osoba], a.s. ze dne [datum]. V řízení sice nebylo prokázáno, že by oznámení o postoupení pohledávky bylo reálně žalované doručeno, ale tato skutečnost nemá s ohledem na ustálenou judikaturu vliv na platnost či účinky postoupení pohledávky. Skutečnost, že dlužníku nebylo řádným způsobem oznámeno postupitelem, či prokázáno postupníkem postoupení pohledávky má vliv toliko na zachování možnosti dlužníka plnit dluh původnímu věřiteli. Ze skutečnosti uvedených v podané žalobě vyplývá, že dlužník v době po postoupení pohledávky neplnil ani právnímu předchůdci žalobkyně, takže skutečnost, zda se žalovaná reálně o postoupení pohledávky dozvěděla, nemá vliv na posouzení aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení. 5. V řízení byla zkoumána otázka místní příslušnosti soudu, když návrh na vydání elektronického platebního rozkazu byl původně podán u Obvodnímu soudu pro Prahu 4, a to s ohledem na článek 7 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, podle kterého jsou k projednání žaloby o nároku ze smlouvy příslušné soudy místa, kde byl nebo měl být závazek ze smlouvy splněn, resp. kde byly služby poskytnuty. Usnesením ze dne 30. 1. 2023 sp.zn. [spisová značka] vyslovil Obvodní soud pro Prahu 4 svou místní nepříslušnost s odůvodněním, že v souladu s čl. 18 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum] je dána pro projednání věci pravomoc českých soudů a tím za užití čl. 62 bod 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum] ve spojení s § 80, občanského zákoníku a § 85, o.s.ř. je soud, v jehož obvodu se žalovaná zdržovala ke dni podání žaloby, což byl obvod zdejšího soudu. 6. Žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne [datum]. Žalovaná však přes ani přes tuto výzvu dlužnou částku ani její část neuhradila. 7. Soud provedl listinné důkazy, ze kterých zjistil skutečnosti, které jsou v souladu se skutkovými tvrzeními žalobkyně. Žalovaná neuhradila splátky úvěru poskytnutého jí právním předchůdcem žalobkyně, čímž jí vznikl dluh v celkové výši 23 249,59 Kč, jehož výše vyplývá ze souhrnného výpisu z účtu kreditní karty. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaná uhradil dluh nebo jen jeho část, a to ani žalobkyni, ani jejímu právnímu předchůdci v době po jeho zesplatnění. Soud zkoumal z úřední povinnosti v souladu s § 86, z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zda právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru posuzoval úvěruschopnost žalované a dospěl k závěru, že tato povinnost poskytovatele úvěru byla splněna, což vyplývá z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta ze dne [datum]. Žalovaná ostatně po dobu téměř dvou let své závazky z úvěru částečně hradila, takže finančními prostředky proto, aby dostála svým smluvním závazkům, měla. Úrok z poskytnutého úvěru ve výši 23,99 % ročně byl mezi smluvními stranami ujednán platně a určitě a soud jej nepovažuje za úrok nepřiměřený. Z výše uvedených důvodů dospěl soud k závěru o důvodnosti žaloby v celém jejím rozsahu. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně byla v řízení úspěšná v celém rozsahu Žalobkyně tedy má vůči žalované právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobce pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 840 Kč, tří úkonů právní služby po 1 940 Kč (tj. 5 820 Kč) dle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 1 411,20 Kč Celkem tak náklady řízení žalobce představuje částka 8 971,20 Kč Lhůta pro zaplacení náhrady nákladů řízení byla stanovena ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.