14 C 174/2023 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou domáhala proti žalovanému vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 16 512 Kč s úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se žalobkyní smlouvu o úvěru [číslo] dne 30. 4. 2021, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč a to jejich vyplacením na účet žalovaného dne 3. 5. 2021. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnuté úvěrové prostředky v 18 měsíčních splátkách ve výši 1 329 Kč včetně sjednaného úroku ve výši 94,86 % ročně. V těchto splátkách byla zahrnuta i měsíční úhrada pojistného ve výši 163 Kč za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr. Žalovaný však neplnil řádné podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek. Do data zesplatnění úvěru žalovaný zaplatil toliko částku 1 330 Kč dne 9. 6. 2021, částku celkem 1 330 Kč dne 16. 7. 2021, částku celkem 1 350 Kč dne 31. 8. 2021, částku celkem 3 900 Kč dne 12. 11. 2021, částku 1 000 Kč dne 21. 12. 2021 a částku celkem 240 Kč dne 23. 12. 2021 Celkem tak žalovaný poskytl žalobci částečné platby v celkové výši 9 150 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil řádně závazky vyplývající pro něj z této úvěrové smlouvy, došlo k zesplatnění celého úvěru ke dni 23. 3. 2022. Celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru se staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu úvěru ve výši 10 212,79 Kč byl žalovaný povinen zaplatit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále dle bodu 6.5. smlouvy bylo dohodnuto, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru neuhradí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s úhradou, tj. v daném případě ode dne 25. 3. 2022 až do úplného zaplacení. Žalobce však uplatnil žalobou pouze nárok na zaplacení dlužné nové jistiny ve výši 10 212,79 Kč, dále smluvní pokuty 1 497 Kč (3x 499 Kč za každé prodlení žalovaného se splácením delší než 30 dnů, což nastalo v případě splátky [číslo]), dále náhradu nákladů dle bodu 6.2. smlouvy ve výši 800 Kč (200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení delším než 15 dnů – v případě splátek [číslo]), smluvní pokutu ve výši 4 003 Kč dle článku 6. 5. smlouvy, tj. smluvní pokutu vypočtenou ke dni podání žaloby, dále úrok za poskytnutí úvěru ve výši 94,86 % ročně z částky 8 362,52 Kč (tj. požadovaný z původní dlužné jistiny úvěru) od 25. 3. 2022 do 17. 4. 2022 vyčísleného částkou 502,56 Kč a úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 8 362,52 Kč od 18. 4. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 25. 3. 2022 dosáhne částky 25 185 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se bez řádné a včasné omluvy nedostavil, a soud proto věc projednal v jeho nepřítomnosti a vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů má soud v dané věci za zjištěné, že strany měly v úmyslu uzavřít dne 3. 5. 2021 smlouvu o úvěru [číslo]. Z uvedené úvěrové smlouvy soud zjistil smluvní ujednání tak, jak je žalobkyně popsala v podané žalobě a jak jsou uvedena výše. Žalovaný se zavázal vrátit mimo poskytnuté peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč v 18 měsíčních splátkách po 1 329 Kč, žalobkyni též úrok, přičemž úroková sazba byla sjednána jako pevná po celou dobu splácení úvěru v sazbě 94,86 % ročně. RPSN činila dle smlouvy 149,17 %. V případě prodlení žalovaného byla sjednána smluvní pokuta v článku 6.5 smlouvy, a to v sazbě 0,1 % denně z nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po zesplatnění úvěru až do úplného zaplacení. Novou jistinou úvěru se pak ve smyslu článku 6.4 téže smlouvy rozuměla částka sestávající z celé dosud neplacené jistiny s veškerými dosud nezaplacenými úroky za poskytnutí úvěru přirostlými ke dni zesplatnění úvěru. Žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru dopisem ze dne 23. 3. 2022, z něhož soud zjistil, že k tomuto dni činila dlužná částka po zesplatnění úvěru 12 509 Kč. Žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní upomínku dne 24. 5. 2023, v níž žalovaného vyzvala k zaplacení částky 12 509 Kč nejpozději do 15 dnů od data odeslání této upomínky. 4. Po zhodnocení učiněných skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a žalobkyní nevznikl závazek v podobě úročného úvěru podle § 2395 občanského zákoníku na základě žalobkyní předložené úvěrové smlouvy. Smluvní strany zamýšlely uzavření takového druhu závazku, což je soudem dovozováno z obsahu smlouvy. Soud se z úřední povinnosti zabýval platností samotné smlouvy a dospěl k závěru, že úvěrová smlouva [číslo] ze dne 3. 5. 2021 je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku. Nemravnost soud shledává ve výši sjednané úplaty za poskytnutí peněžních prostředků, to jest v ujednání o úroku, který činil 94,86 % ročně z částky poskytnutého úvěru. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je formulován názor na rozpor určité výše úroků ujednaných ve smyslu § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze proto dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno v dané věci považovat ještě úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o úvěru. V květnu 2021, tj. v době uzavřené předmětné smlouvy, činila průměrná úroková sazba za úvěry poskytované bankami domácnostem necelých 8% ročně (s úrokovou fixací na 1 rok až 5 let), jak soud zjistil z výpisu ČNB – systému časových řad [příjmení] dostupného na webových stránkách ČNB. V daném případě byla sjednána úroková sazba 94,86 % ročně, což je téměř čtyřnásobek úrokové sazby, která by ještě byla akceptovatelná v souladu se závěry konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR ohledně přiměřené výše úroku. Ze základních skutkových náležitostí smlouvy o úvěru je navíc zřejmé, že úročení je podstatnou náležitostí daného závazku, ujednání o úrocích proto nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť jeho pojmovým znakem je ujednání o úrocích a nelze tak posuzovat, zda je alespoň část smlouvy platná. Z tohoto důvodu z absolutně neplatné úvěrové smlouvy nemohla žalovanému vzniknout žádná jiná povinnost, než vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky (11 000 Kč). Žalovaný částečnými platbami uhradil žalobkyni dle jejích tvrzení v souhrnu částku 9 150 Kč, pročež žalovanému vznikla vůči žalobkyni pouze povinnost vydat jí bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 občanského zákoníku a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši, která je v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.) Ve zbytku soud žalobu s ohledem na výše v odůvodnění uvedené závěry zamítl, jelikož všechny ostatní nároky uplatněné žalobou vycházely z absolutně neplatné smlouvy (výrok II.). 5. Žalovaný byl v tomto řízení úspěšný a měl by tak podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému však v daném řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.