14 C 194/2022 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 10 000 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z jistiny 10 000 Kč za období od 23. 1. 2021 do 7. 1. 2022 v celkové výši 802,08 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 25,26 % ročně z jistiny 10 000 Kč za období od 23. 1. 2021 do 7. 1. 2022 v celkové výši 2 455,83 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a s úrokem 25,26 % ročně z téže částky za téže období. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], a žalovaná dne 29. 11. 2019 uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala společně s poskytnutou jistinou zaplatit částku 2 000 Kč představující úrok za půjčené peněžní prostředky, dále částku 2 000 Kč jako odměnu za administrativní činnost a částku za hotovostní inkaso ve výši 4 000 Kč. Žalovaná dále při uzavřené smlouvy zvolila doplňkové služby za poplatek 240 Kč (za životní pojištění) a 540 Kč (za asistenční služby). Vše se žalovaná zavázala uhradit formou 60 týdenních splátek po 313 Kč počínaje datem 6. 12. 2019, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 22. 1. 2021. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, poslední splátku uhradila dne 5. 12. 2019. Předchůdci žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky, která činila na dlužné jistině 10 000 Kč a na dlužném úroku 833,35 Kč, na administrativním poplatku 2 000 Kč, za hotovostní inkaso splátek částku 3 637,36 Kč, na dlužném poplatku za životní pojištění 218,24 Kč a na dlužném poplatku za asistenční služby 464,05 Kč. Žalovaná celkem zaplatila předchůdci žalobkyně do doby postoupení pohledávky částku 1 600 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávek na žalobkyni, o této skutečnosti byla žalovaná písemně vyrozuměna. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná se na výzvu soudu v tomto směru nevyjádřila, ačkoliv byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] a žalovaná dne 29. 11. 2019 uzavřely smlouvu o úvěru, na základě které byly žalované poskytnuty úvěrové prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se dále zavázala v souvislosti s poskytnutým úvěrem částku 8 000 Kč skládající se z úroku 2 000 Kč, poplatku za administrativní činnost 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč, poplatku za pojištění 240 Kč a poplatku za asistenční služby 540 Kč Tyto částky se zavázala hradit formou pravidelných 60 týdenních splátek po 313 Kč RPSN činila 235,65 %. Nedílnou součástí této smlouvy byly smluvní podmínky. V případě sjednání úhrady formou 60 týdenních splátek byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 32,15 % ročně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 3. 2. 2022. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky uhradila celkem částku 1 600 Kč. Bylo případně na žalované, aby prokázala opak, což však neučinila a v řízení zůstala pasivní. 5. Po zhodnocení výše uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na smlouvu je nutno nahlížet jako na smlouvu neplatnou. Tuto neplatnost soud shledává ve výši sjednaného poplatku za poskytnuté peněžní prostředky, kdy žalovaná měla vedle poskytnuté jistiny 10 000 Kč hradit dále poplatky v celkové výši 8 000 Kč. Skutečnost, že poplatek byl ve smlouvě dále členěn na úrok, poplatek za administrativní činnost a hotovostní inkaso splátek, nemá vliv, neboť soud posuzuje celé ujednání o těchto platbách jako ujednání o úroku. Právní předchůdkyně žalobkyně je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, respektive spotřebitelských úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou pravděpodobně smlouvu nikdy neuzavřela. Soud se domnívá, že toto rozčlenění poplatku 8 000 Kč na více částí má ve skutečnosti ten význam, aby ujednání pro spotřebitele působilo příznivěji, aniž by však toto členění reflektovalo skutečné rozdělení služeb poskytovaných ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. Z pohledu soudu se tak jedná o sofistikované, avšak ryze formální členění, které soud hodnotí v souhrnu, tj. poplatek v celkové výši 8 000 Kč nepředstavuje nic jiného než ujednání o úplatě za poskytnutí peněžních prostředků, tj. ujednání o úroku. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 69,33 % a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, z nichž lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, jež by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Průměrná (tj. obvyklá) úroková sazba poskytovaná bankami na obdobné úvěry v listopadu 2019 činila 9,68 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdkyně žalobkyně by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytla. Jednalo se o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalované, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno nahlížet na celou smlouvu jako na nemravnou. Soud pro úplnost odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017. 6. Vzhledem k výše uvedeným závěrům tak žalobkyni náleží právo na vrácení toliko poskytnuté částky se zohledněním již uhrazené části dluhu (1 600 Kč). Jde-li o právní posouzení, jedná se o bezdůvodné obohacení žalované ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, které je žalovaná povinna žalobkyni vydat. Žalovaná se poskytnutím peněžních prostředků obohatila o částku 10 000 Kč. Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalovaná na tento dluh zaplatila toliko částku 1 600 Kč. Soud proto rozhodl o povinnosti žalované vydat bezdůvodné obohacení ve výši 8 400 Kč. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud jí v rámci výroku I. tohoto rozsudku uložil též povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobkyně k vrácení finančních prostředků - oznámením o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022. Z předloženého podacího archu bylo zjištěno, že oznámení o postoupení pohledávky bylo podáno k poštovní přepravě dne 4. 2. 2022. Dle § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalované dne 9. 2. 2022 a do 10 dnů od tohoto data měla žalovaná žalobkyni vrátit peněžní prostředky, tj. nejpozději do 19. 2. 2022. Jelikož žalovaná tak neučinila, dostala se ode dne 20. 2. 2022 do prodlení s plněním svého závazku. Žalobkyně v žalobě požadovala úrok nižší, než kolik činil zákonný úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. k datu 20. 2. 2022, proto byl přiznán úrok z prodlení ve výši požadované žalobkyní. Ve zbytku soud žalobu s ohledem na závěry uvedené výše v odůvodnění zamítl, jelikož všechny ostatní nároky uplatněné žalobou vycházely z absolutně neplatné smlouvy. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., a to tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož procesní neúspěch žalobkyně převyšoval její úspěch a žalované žádné náklady v tomto řízení nevznikly. 8. Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.