14 C 47/2023 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala žalobou vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 166,30 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný byl smluvním partnerem dodavatele/obchodníka s [anonymizováno], společnosti [právnická osoba], se kterým uzavřel smlouvu o sdružených dodávkách [anonymizováno] pro odběrné místo na adrese [adresa]. Tento původní dodavatel/obchodník s [anonymizováno] pozbyl oprávnění nebo schopnost dodávat [anonymizováno] žalovaný si v následujících 3 dnech nezvolil jiného dodavatele/obchodníka s [anonymizováno], zajišťovala žalobkyně pro žalovaného ode dne 27. 12. 2021 dodávky plynu a související služby v souladu s platnou právní úpravou jakožto dodavatel poslední instance. O této skutečnosti žalobkyně informovala žalovaného dopisem ze dne 27. 12. 2021, jehož přílohou byly ceník služeb a ceník plynu a rovněž plán záloh. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému dne 28. 1. 2022 množství odebraného plynu, a to za období od 27. 12. 2021 do 16. 1. 2022 za 239,71 m³ odebraného plynu v částce 10 166,30 Kč fakturou splatnou ke dni 17. 2. 2022. Žalovaný neprovedl na tuto fakturu žádnou úhradou, byť byl ze strany žalobkyně upomínán. 2. Žalovaný se žalobě nevyjádřil. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že s postupem dle § 115a o.s.ř. souhlasí, žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ve lhůtě poskytnuté soudem nevyjádřil, pročež soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas a věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Soud ve věci provedl listinné důkazy a z nich zjistil následující skutkový stav. Z dopisu žalobkyně ze dne 27. 12. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně informovala žalovaného o skutečnosti, že stávající dodavatel [právnická osoba] pozbyl oprávnění/schopnost dodávat [anonymizováno] žalovanému na základě uzavřené smlouvy, pročež žalobkyně coby dodavatel poslední instance je v souladu s ustanovením § 12a zákona č. 458/2000 Sb. povinna žalovanému zajišťovat dodávku [anonymizováno] do odběrného místa. Současně žalobkyně vyrozuměla žalovaného o tom, že dodávka zemního plynu spadá do daného odběrného místa do režimu dodavatele poslední instance od 27. 12. 2021 a žalovanému bylo doporučeno bezodkladně uzavřít novou smlouvu za účelem získání výhodnější ceny a nižších záloh. Z listin označené jako Plán záloh vyplývá, že žalovanému byla stanovena částka 9 580 Kč splatná vždy k 15. dni měsíce leden, únor a březen 2022. Z vyúčtování dodávek [anonymizováno] za období od 27. 12. 2021 do 16. 1. 2022 má soud za prokázané, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému za dodávku plynu fakturou [číslo] pod [variabilní symbol] částku 10 166,30 Kč za dodané množství plynu 239,71 m3. Žalobkyně upomínala žalovaného o úhradu dlužné částky dopisem ze dne 31. 3. 2022 a též předžalobní výzvou ze dne 29. 5. 2022. 5. Dle § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., (občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014), kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 6. Podle § 12a odst. 2 písm. a) zákona č. 458/2000 Sb., (energetický zákon) dodavatel poslední instance je povinen dodávat elektřinu nebo plyn zákazníkovi, jehož dodavatel pozbyl oprávnění nebo možnost dodávat elektřinu nebo plyn. 7. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., (občanský zákoník účinného od 1. 1. 2014), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Soud má z provedených listinných důkazů za zjištěné, že žalovaný odebral od žalobkyně plyn v uvedeném množství za vyúčtovanou cenu, přičemž žalobkyně poskytovala žalovanému dodávku plynu na základě ustanovení § 12a odst. 2 písm. a) energetického zákona v režimu dodavatele poslední instance. Celkový dluh žalovaného u žalobkyně činí z titulu nezaplacené ceny za dodávky plynu částku 10 166,30 Kč. Pokud jde o splatnost dluhu, soud odkazuje na výše uvedenou fakturu, v níž je uvedena lhůta splatnosti pohledávky žalobkyně za žalovaným. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že jeho dluh vůči zanikl, pročež soud vycházel z jednotlivých tvrzení žalobkyně. Bylo případně na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokázal opak, což se nestalo. Vzhledem k těmto skutečnostem soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému dlužnou pohledávku žalobkyni zaplatit v plné výši. Žalovaný se dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, neboť vyúčtování neuhradil ve lhůtě, a proto má žalobkyně právo též na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve sporu zcela úspěšná, proto soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni vzniklé náklady řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem ve výši 3 x 300 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby), 3 režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Při posuzování výše odměny advokáta a režijních paušálů soud postupoval dle uvedeného ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění vzhledem k tomu, že všechny podmínky pro užití uvedeného ust. § 14b cit. vyhl. byly splněny, tj. řízení ve věci bylo zahájeno návrhem podaným na ustálené vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní v obdobných věcech, předmětem řízení je částka nepřevyšující 50 000 Kč a žalobkyni byla náhrada nákladů řízení přiznána. Celkem tak náklady vynaložené v tomto řízení žalobkyní činí 2 252 Kč, a proto byly žalobkyni v této výši přiznány tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. I v tomto případě byla lhůta k plnění určena jako obecná třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a místem plnění byl určen zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.