21 C 247/2023-29 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 33 600 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen právní předchůdkyně), uzavřela dne [datum] se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které tomuto poskytla téhož dne v hotovosti částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 4 000 Kč a zaplatit odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, to vše formou 60-ti týdenních splátek po 600 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Žalovaný za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil pouze částku 2 400 Kč. Žalobkyně nabyla obě pohledávky pohledávku od právní předchůdkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum], změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem z téhož dne. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky před podáním žaloby vyzván právním zástupcem žalobkyně, nicméně na svůj dluh ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V daném případě souhlasila žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, žalovaný se na výzvu soudu ohledně tohoto postupu nevyjádřil, a soud proto jeho souhlas v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu. 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z žádosti o spotřebitelský úvěr a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní hotovost ve výši 20 000 Kč v den podpisu smlouvy a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit včetně úroku ve výši 4 000 Kč, administrativního poplatku ve výši 4 000 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč Celkem tak měl žalovaný zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 36 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, včetně její přílohy (seznamu postupovaných pohledávek) vzal soud za zjištěné, že žalobce nabyl pohledávku za žalovaným. Žalovaný byl o změnách v osobě věřitele písemně informován, o čemž svědčí dopis ze dne [datum], včetně podacího lístku z téhož dne. Z předžalobní výzvy se dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu ve lhůtě do [datum]. Faktické odeslání výzvy pak prokazuje podací lístek z téhož dne. Z tvrzení žalobkyně, když žalovaný netvrdil, tudíž ani neprokazoval opak, má soud za prokázané, že žalovaný svůj dluh uhradil celkem částku 2 400 Kč. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2991 odst. 1 s 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, ale toliko z části, neboť shledal shora uvedenou smlouvu o úvěru za neplatnou. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši 20 000 Kč uhradit dále částku 16 000 Kč, složenou z úroků a plateb označených jako administrativní poplatek a odměna za hotovostní inkaso splátek. Tyto platby jsou ve smlouvách označeny jako odměna či poplatek, nic to ale nemění na tom, že původní věřitel je osobou, která se v rámci svého podnikání zabývá poskytováním peněžitých půjček (spotřebitelských úvěrů) a těžko by bez odpovídajícího úroku s žalovaným smlouvu uzavřel. Tyto platby pak představují skrytý úrok a nikoli platbu za služby, i když toto zdání se snažil navodit původní věřitel, když ve smlouvě uvedl zápůjční úrokovou sazbu ve výši 32,15 % ročně. Takto požadovaný nárok zastírá úročení peněz a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak soud považuje celý nárok z titulu odměny jako ujednání o úrocích. Toto však ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 69 % ročně a jedná se tak dle ustanovení § 588 o. z. o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o úvěru. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů se splatností od 1 roku do 5 let včetně poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v roce 2018 činila 8,94 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smluv, neboť žalobkyně by zcela jistě úvěry bez ujednání o úrocích neposkytla, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvy (formulářové), které neumožňují, aby byly jakýmkoli způsobem měněny na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání obou smluv, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvy jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017). 9. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení poskytnuté jistiny ve výši 20 000 Kč. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaný dosud vrátila toliko částku 2 400 Kč. Ze shora uvedených důvodů soud uložil žalovanému, aby dosud nevrácené bezdůvodného obohacení ve výši 17 600 Kč vrátil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z, s tím, že počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k předžalobní výzvě právního zástupce žalobkyně, ve které byla žalovanému poskytnuta k vrácení finančních prostředků lhůta do [datum]. Jelikož tak žalovaný neučinil, dostal se od [datum] do prodlení s plněním svého závazku. Co se týče sazby zákonného úroku z prodlení, vyšel soud plně z žalobního návrhu. Ve zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout (výrok II. tohoto roszduku). 10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že soud nepřiznal žádnému z účastníků nárok na tuto, neboť ačkoliv byl v řízení převážně úspěšný žalovaný (soud přitom vycházel z kapitalizovaného příslušenství ke dni rozhodování soudu), tomuto v řízení žádné náklady nevznikly. 11. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena jako obecná třídenní dle § 160 odst. 1, věta před středníkem o. s. ř.