21 C 410/2022-53 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 128,03 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen právní předchůdce žalobkyně), došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru elektronickou formou, a to prostřednictvím webových stránek právního předchůdce žalobkyně. Žalovaný následně čerpal úvěr v konečné výši 8 128,03 Kč na svůj bankovní účet. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne [datum]. Žalovaný byl k úhradě svého dluhu opakovaně upomínán, naposledy předžalobní upomínkou ze dne [datum]. Žalobkyně nabyla pohledávku od svého právního předchůdce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Žalobkyně na výzvu soudu podáním ze dne [datum] doplnila žalobu tak, že uvedla, že smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku prostřednictvím webových stránek. Žalovaný poté, co si zvolil parametry požadované smlouvy, zadal do příslušného formulářového pole unikátní sms kód, který mu byl zaslán na telefonní číslo uvedené při registraci. Před poskytnutím úvěru byla prověřena schopnost žalovaného úvěr splácet lustrací ve veřejně přístupných databázích, a dále tak, že žalovaný při registraci uvedl, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen zápůjčku splatit. Žalobkyně rovněž doložila soudu platební historii žalovaného, dle které před postoupením pohledávky uhradil žalovaný celkem částku 13 924,29 Kč. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 4 999,27 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč a úroku ve výši 2 378,76 Kč. Po postoupení pohledávky již žalovaný neuhradil ničeho. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, žalovaný se na výzvu soudu ohledně tohoto postupu nevyjádřil, a soud proto jeho souhlas předpokládal v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř., věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a žalobkyní předložených listinných důkazů. 5. Z těchto byl zjištěn následující skutkový stav. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru označené dnem [datum] a z formuláře Standardní informace o spotřebitelském úvěru se podává, že mezi stranami měla být uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, kdy výše úvěrového limitu činila 80 000 Kč, úroková sazba 11,99 % měsíčně, RPSN ve výši 289,06 % Smlouva není podepsána žádnou smluvní stranou a nenese ani jiné znaky podepsání na dálku. Z přehledu o čerpání, potvrzení o provedených platbách [právnická osoba], s. r.o. a následně ze zprávy banky [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že dne [datum] byla na bankovní účet, jehož vlastníkem je žalovaný, připsána platba 5 000 Kč, dne [datum] částka 1 000 Kč, dne [datum] částka 530 Kč, dne [datum] částka ve výši 700 Kč, dne [datum] částka ve výši 900 Kč, dne [datum] částka ve výši 500 Kč, dne [datum] částka ve výši 929 Kč, dne [datum] částka ve výši 900 Kč, dne [datum] částka ve výši 895 Kč, dne [datum] a dne částka ve výši 900 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně podacího archu z téhož dne, soud zjistil, že žalovanému byla změna v osobě věřitele řádně oznámena, z předžalobní výzvy ze dne [datum] a z podacího lístku z téhož dne vyplývá, že žalovaný byl prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzván k dobrovolné úhradě dlužné částky. Z tvrzení žalobkyně, za situace kdy žalovaný netvrdil ani neprokazoval opak, vzal soud za zjištěné, že žalovaný dosud na svůj dluh uhradil toliko částku 13 924,29 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], resp. její přílohou – seznamem postoupených pohledávek. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět, neboť předmětná smlouva o úvěru byla shledána jako absolutně neplatná. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud v souladu s ustálenou judikaturou dovozuje z ujednání o výši úroků a s tím související výše RPSN, kdy žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny, uhradit úrok v měsíční sazbě 11,99 %, který při přepočtu na roční sazbu činí 143,88 % a jedná se tak dle ustanovení § 588 o. z. o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami (dle dat ČNB tento úrok v roce 2020 činil u úvěrů poskytnutých na spotřebu v průměru 8,80% ročně), pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě úvěr bez ujednání o úrocích neposkytl, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017). Pro úplnost soud dodává, že vzhledem k učiněnému závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy, se již nezabýval skutečností, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil svoji zákonnou povinnost řádně pověřit schopnost žalovaného úvěr splácet, spoléhal-li toliko na lustraci ve veřejně dostupných databázích a na prohlášení žalovaného. 11. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení poskytnutých finančních prostředků s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. V řízení bylo prokázáno, že se žalovaný obohatil celkem o částku 12 254 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaný před postoupením pohledávky uhradil celkem částku 13 924,29 Kč. Je tedy zcela zřejmé, že žalovaný před podáním žaloby celé bezdůvodné obohacení vydal, a dokonce lze hovořit o vzniku bezdůvodného obohacení v částce 1 670,29 Kč na straně žalobkyně, kdy však soud je vázán předmětem řízení a proto o tomto nerozhodoval. S ohledem na shora uvedené závěry soudu nezbylo než žalobu v celém rozsahu zamítnout. 12. Výrok II. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož by měl v řízení plně úspěšný žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, nicméně protože ze spisu nevyplynulo, že by v průběhu řízení žalovanému nějaké náklady vznikly, soud rozhodl tak, jak bylo uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.