25 C 17/2023-36 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí shora uvedenou částku s úrokem z prodlení v zákonné sazbě. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný jako cestující využil bez platné jízdenky dne [datum] přepravních služeb společnosti [právnická osoba] (vlak [číslo]). Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit žalobkyni přirážku k jízdnému v částce 1 000 Kč a jízdné 36 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena od společnosti [právnická osoba] žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku dosud nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na soudem zjištěné adresy. Žalovaný si soudní písemnosti osobně převzal a sdělil svoji doručovací adresu. Podle § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 3. Z listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které korespondují se skutkovými tvrzeními žalobkyně. Z potvrzení o nedodržení SPPO ve spojení s oznámením o závadách vyplývá, že žalovaný, jako cestující vlakem (prostředkem provozovaným [právnická osoba]) cestoval výše uvedeného dne bez platného jízdního dokladu ve vlaku [číslo] ([obec] - [obec]), kdy se dle § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, neprokázal platným jízdním dokladem, ani nezaplatil jízdné z nástupní do cílové stanice, čímž mu vznikla povinnost zaplatit původnímu věřiteli jízdné a přirážku k jízdnému, která byla stanovena v tarifu původního věřitele a nepřekračovala výši stanovenou v § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. Žalobkyně se stala v souladu s ustanovením § 1879 a násl. o.z. věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení souboru pohledávek ze dne [datum], což bylo žalovanému oznámeno (označená smlouva včetně seznamu postupovaných pohledávek, dopis z [datum]). Vedle dlužné jistiny má žalobkyně nárok na zaplacení úroku z prodlení podle ust. § 1970 o.z. ve výši určené dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem ze dne [datum] (předžalobní upomínka, potvrzení o odeslání). V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný dlužnou částku žalobkyni zaplatil. 4. Soud s ohledem na výše zjištěné skutečnosti posoudil nárok žalobkyně s přihlédnutím k ust. § 2550 a násl. o.z. jako důvodný, neboť žalovaný tím, že využil ke své přepravě dopravní prostředek právního předchůdce žalobkyně, konkludentně uzavřel smlouvu o přepravě ve smyslu výše citovaného ust. § 2550 a násl. o.z., jeho povinností je zaplatit jízdné upravené v přepravním řádu původního věřitele a dále za porušení své povinnosti i přirážku stanovenou v přepravním řádu původního věřitele, jež nepřevyšuje výši určenou v ust. § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. Soud proto žalobě zcela vyhověl, přičemž lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. jako zákonnou třídenní. 5. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř. a s § 151 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, náleží právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a kvalifikovaná výzva k úhradě) á 200 Kč dle § 14b odst. 1, bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“) a náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Podle § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21% DPH dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 189 Kč Celkem tedy žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, splatná rovněž v zákonné třídenní lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. 6. Soud pro úplnost dodává, že je na místě aplikovat ustanovení § 14b AT, neboť podání bylo vypracováno na ustáleném vzoru uplatněném shodnou žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, jejichž tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Obdobně jako v jiných žalobních návrzích žalobkyně opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu adhézních smluv, kdy dochází pouze k částečné úpravě (záměně) některých individuálních údajů, týkajících se především generálií žalované osoby, jednotlivých částek a dat. Je taktéž nerozhodné, zda žalobkyně je v obdobných věcech zastupována různými právními zástupci. V tomto směru soud poukazuje i na obdobné závěry Krajského soudu v Plzni (např. usnesení ze dne 11. 2. 2016 č.j. 25Co 31/2016-41).