25 C 30/2023-27 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 21 374,95 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 21 374,95 Kč od 23. 6. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela se žalovaným dne 10. 9. 2018 smlouvu o bankovních službách, která nahradila původní smlouvy. Nedílnou součást této smlouvy tvořily všeobecné obchodní podmínky, příslušná oznámení a podmínky. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala zřídit a vést žalovanému účet. Účastníci dále dne 24. 3. 2014 uzavřeli smlouvu o povoleném debetu ve znění dodatku ze dne 10. 9. 2018, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout přečerpání peněžních prostředků do sjednaného limitu 20 000 Kč za smluvených podmínek uvedených v této smlouvě. Protože žalovaný porušil své povinnosti, když přečerpal prostředky do nepovoleného debetu, žalobkyně v souladu se smluvními podmínkami odstoupila od smlouvy, což mu oznámila v dopise ze dne 30. 5. 2022, resp. dne 22. 6. 2022, a to současně s informací o zřízení zvláštního účtu pohledávek, na němž byla dále vedena pohledávka vzniklá z nepovoleného debetu. Konečný zůstatek účtu žalovaného, který byl na zvláštní účet převeden, činil - 21 374,95 Kč Ani přes upomínku z 14. 10. 2022 učiněnou prostřednictvím zástupce žalobkyně, žalovaný svoji povinnost nesplnil a dlužnou částku žalobkyni nezaplatil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) na adresu zapsanou v Centrální evidenci obyvatel ČR a na další soudem zjištěné adresy. V souladu s § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud nenařizoval jednání a rozhodl na základě listinných důkazů předložených žalobkyní. 3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Účastníci uzavřeli dne 10. 9. 2018 smlouvu o bankovních službách a dne 24. 3. 2014 smlouvu o povoleném debetu, ve znění dodatku, který účastníci uzavřeli dne 10. 9. 2018, na jejichž základě žalobkyně zřídila a vedla pro žalovaného účet, poskytla mu debetní kartu včetně pojištění a dále mu poskytla spotřebitelský úvěr ve formě přečerpání peněžních prostředků do povoleného debetu ve výši 20 000 Kč s dobou čerpání 180 dnů. Ceny za povolený debet byly stanoveny v sazebníku, který spolu s dalšími listinami (mj. podmínky k povoleným debetů), činily nedílnou součást smlouvy o povoleném debetu. Úroková sazba pro nepovolený debet byla sjednána ve výši 25 % ročně (označené smlouvy včetně dodatku, standardní informace a přehled úroků, cen a poplatků spojených s povoleným debetem, podmínky k povoleným debetům). Dopisem ze dne 30. 5. 2019 žalobkyně odstoupila od smlouvy, neboť došlo k porušení povinnosti žalovaného udržovat na účtu dostatek finančních prostředků ke krytí předpokládaných plateb, jeho dluhů vůči žalobkyni i cen účtovaných za bankovní služby. Z periodického výpisu z účtu žalovaného soud zjistil, že ke dni 21. 6. 2022 činila nesplacená jistina částku 21 374,95 Kč, která byla téhož dne převedena na zvláštní účet. Dopisem ze dne 22. 6. 2022 žalobkyně oznámila žalovanému zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek, konečný zůstatek účtu žalovaného činil - 21 374,95 Kč (označené dopisy a periodický výpis z účtu). Prostřednictvím svého právního zástupce zaslala žalobkyně žalovanému upomínku, v níž ho vyzvala k uhrazení dlužné částky nejpozději do 21. 10. 2022. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný ani přes upomínku svůj závazek vůči žalobkyni splnil. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 6. Vztah mezi účastníky soud právně posoudil podle § 2395 a násl. a § 2662 a násl. o.z.. Mezi účastníky byly uzavřeny dvě dílčí smlouvy, konkrétně smlouva o úvěru ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2395 a násl. o.z. (smlouva o povoleném debetu) a dále smlouva o účtu (smlouva o bankovních službách) ve smyslu ust. § 2662 a násl. o.z.. Žalobkyně svoji povinnost ze smluv řádně splnila, když umožnila žalovanému čerpat sjednanou výši úvěru a zřídila a vedla mu běžný účet. Žalovaný však své povinnosti ze smluv porušil, když povolenou výši debetu přečerpal. Žalobkyně proto využila svého smluvního oprávnění a odstoupila od těchto smluv, čímž se staly závazky žalovaného okamžitě splatnými. Protože žalovanému na běžném účtu vznikl nepovolený debet, bylo namístě i v této části použít ve smyslu ust. § 2665 o.z. přiměřeně ustanovení o úvěru (§ 2395 a násl. o.z.). Povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky (včetně nepovoleného debetu) a zaplatit smluvený úrok ve sjednané lhůtě vyplývá z ustanovení § 2395 o.z. ve spojení s ust. § 2399 odst. 1 o.z. Z uzavřených smluv vyplývá, že žalovaný se zavázal hradit poplatky a ceny za služby dle platného sazebníku žalobkyně. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého závazku, má žalobkyně v souladu s § 1970 o.z. právo vedle plnění i na přiznání úroku z prodlení, jejichž výše je stanovena v souladu s prováděcím předpisem (ust. § 2 nařízení č. 351/2013 Sb.). S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 21 374,95 Kč, sestávající se z jednotlivých dlužné jistiny, úroků ve sjednané výši a dohodnutých poplatků. Soud tedy žalobě zcela vyhověl, přičemž lhůtu plnění určil dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. jako běžnou třídenní. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. a § 151 odst. 2 část první věty za středníkem o. s. ř. Žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, náleží právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 856 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění a sepis žaloby) á 300 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“) a náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Podle § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21% daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 252 Kč Celkem tedy žalobci náleží náhrada nákladů řízení ve výši 2 308 Kč, splatná rovněž v zákonné třídenní lhůtě dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. 8. V posuzovaném případě je na místě aplikovat ustanovení § 14b AT, neboť podání bylo vypracováno na ustáleném vzoru uplatněném shodnou žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, jejichž tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Obdobně jako v jiných žalobních návrzích žalobkyně opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu adhézních smluv, kdy dochází pouze k částečné úpravě (záměně) některých individuálních údajů, týkajících se především generálií žalovaného, jednotlivých částek a dat. Je taktéž nerozhodné, zda žalobkyně je v obdobných věcech zastupována různými právními zástupci. V tomto směru soud poukazuje i na obdobné závěry Krajského soudu v Plzni (např. usnesení ze dne 11. 2. 2016 č.j. 25Co 31/2016-41).