25 C 414/2022-19 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí shora uvedenou částku spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná během hospitalizace svého syna [jméno] [příjmení], [datum narození], pobývala ve [anonymizováno] [obec] na [anonymizována dvě slova] v období od 31. 12. 2019 do 2. 1. 2020, kdy byla na základě své žádosti společně se synem ubytována na nadstandardním pokoji za cenu 300 Kč/noc, přičemž se zavázala celkovou částku (za 2 noci, tj. 600 Kč) uhradit nejpozději do 8 dnů od ukončení hospitalizace. Své povinnosti nedostála, a to i přes výzvu žalobkyně ze dne 4. 8. 2020. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Listiny jí byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na její adresu zapsanou v Centrální evidenci obyvatel ČR. V souladu s § 115a o. s. ř. ve spojení s ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. soud nenařizoval jednání a rozhodl na základě listinných důkazů předložených žalobkyně, ze kterých vyplývají skutečnosti tvrzené žalobkyní. 3. Podle § 9 odst. 1, 2 zákona č. 372/2011 Sb., zákona o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (dále jen„ ZoZS“) je lůžková péče zdravotní péčí, kterou nelze poskytnout ambulantně a pro její poskytnutí je nezbytná hospitalizace pacienta. Lůžková péče musí být poskytována v rámci nepřetržitého provozu. Lůžkovou péčí je a) akutní lůžková péče intenzivní, která je poskytována pacientovi v případech náhlého selhávání nebo náhlého ohrožení základních životních funkcí nebo v případech, kdy lze tyto stavy důvodně předpokládat, b) akutní lůžková péče standardní, která je poskytována pacientovi 1. s náhlým onemocněním nebo náhlým zhoršením chronické nemoci, které vážně ohrožují jeho zdraví, ale nevedou bezprostředně k selhávání životních funkcí, nebo 2. za účelem provedení zdravotních výkonů, které nelze provést ambulantně; v rámci akutní lůžkové péče je poskytována též včasná léčebná rehabilitace, c) následná lůžková péče, která je poskytována pacientovi, u kterého byla stanovena základní diagnóza a došlo ke stabilizaci jeho zdravotního stavu, zvládnutí náhlé nemoci nebo náhlého zhoršení chronické nemoci, a jehož zdravotní stav vyžaduje doléčení nebo poskytnutí zejména léčebně rehabilitační péče; v rámci této lůžkové péče může být poskytována též následná intenzivní péče pacientům, kteří jsou částečně nebo úplně závislí na podpoře základních životních funkcí, d) dlouhodobá lůžková péče, která je poskytována pacientovi, jehož zdravotní stav nelze léčebnou péčí podstatně zlepšit a bez soustavného poskytování ošetřovatelské péče se zhoršuje; v rámci této lůžkové péče může být poskytována též intenzivní ošetřovatelská péče pacientům s poruchou základních životních funkcí. 4. Podle ust § 41 písm. c) ZoZS je pacient při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem. 5. Soud z listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaná využila služeb žalobkyně při hospitalizaci svého syna, kdy byla společně se synem ubytována na nadstandardním pokoji za předem dohodnutou cenu 300 Kč/noc, čímž jí vznikla dle § 41 písm. c) povinnost zaplatit žalobkyni za využití sjednaného nadstandardního pokoje neuhrazeného prostřednictvím veřejného zdravotního pojištění dohodnutou cenu 300 Kč/noc, celkem tedy částku 600 Kč. Z tvrzení žalobkyně, proti nimž žalovaná nebrojila, vyplývá, že účastníci sjednali poskytnutí pokoje, který není hrazen z prostředků veřejného zdravotnictví ve smyslu ust. § 9 ZoZS, což žalobkyně prokázala předloženou žádostí o ubytování ze dne 31. 12. 2019, z níž soud ověřil, že datum přijetí bylo dne 31. 12. 2019 a datum propuštění dne 2. 1. 2020, cena za dvoulůžkový pokoj činila 300 Kč/noc. Z výpisu z interního systému žalobkyně má soud za prokázané, že nezletilý syn žalované byl hospitalizovaná v daném období na [anonymizována dvě slova] žalobkyně. [jméno] částku žalobkyně žalované vyúčtovala fakturou ze dne 2. 1. 2020, jež byla splatná dne 10. 1. 2020. Protože žalovaná svoji povinnost nesplnila, a to ani přes upomínku žalobkyně ze dne 28. 7. 2020 (zmíněná upomínka), přičemž nárok žalobkyně ani jeho výši nerozporovala, soud jí tuto povinnost uložil ve výroku I. tohoto rozsudku. Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou svého závazku, má žalobkyně v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, právo vedle plnění i na přiznání úroků z prodlení, jejichž výše je stanovena v souladu s prováděcím předpisem (§ 2 nařízení č. 351/2013 Sb.). Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl, přičemž lhůtu k plnění určil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako běžnou třídenní. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. a § 151 odst. 2 část věty první za středníkem o. s. ř. Žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, náleží právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a dále náhrada hotových výdajů žalobkyně v paušální výši ve smyslu ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. za 2 úkony (výzva k plnění a sepis žaloby) po 100 Kč dle ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu Celkem tedy žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 1 200 Kč, splatná rovněž v zákonné třídenní lhůtě dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.