25 C 42/2023-28 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku 53 010 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě. Žalobu odůvodnila tím, že syn žalované [jméno] [příjmení] [jméno], [datum narození], byl umístěn do [příjmení] centra [obec] na základě rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 2. 1. 2020 č.j. 99 Nc 3602/2020-8 Nezletilý byl do [příjmení] centra přijat dne 3. 1. 2020 a v centru stále pobývá. Příspěvek na úhradu zaopatření dítěte byl vyměřen jen matce a vyčíslená částka 53 010 Kč je za období od 3. 1. 2020 (ode dne přijetí dítěte do [příjmení] centra [obec]) do 31. 12. 2022. Tato dlužná částka každým dnem narůstá. Výše příspěvku činí 45 Kč/den do 18. 12. 2020, od 19. 12. 2021 do 18. 12. 2022 částku 50 Kč/den a od 19. 12. 2022 částku 55 Kč/den. Žalovaná jakožto osoba povinná výživou, je povinná dle § 44 zákona č 372/2011 Sb., o zdravotních službách, hradit příspěvek na úhradu zaopatření dítěte, předpisy plateb žalobce konkretizoval v žalobě. Ani přes předžalobní upomínku žalovaná svoji povinnost nesplnila. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Listiny jí byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na její adresu zapsanou v Centrální evidenci obyvatel ČR a na další soudem zjištěné adresy. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. ve spojení s ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. soud nenařizoval jednání a rozhodl na základě listinných důkazů předložených žalobcem, ze kterých vyplývají skutečnosti tvrzené žalobcem, přičemž žalobce s tímto postupem souhlasil a žalovaná ve stanovené lhůtě nevyjádřila svůj nesouhlas, čímž došlo v souladu s výše citovaným ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. k fikci takového souhlasu. 3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. [územní celek] vydalo zřizovací listinu ohledně Kojeneckého ústavu s dětským domovem [obec], příspěvková organizace, jakožto samostatné právnické osoby, oprávněné jednat a zavazovat se vlastním jménem (zřizovací listina ze dne 29. 3. 2007 včetně dodatku [číslo] ke zřizovací listině z 22. 5. 2015). Usnesením Zastupitelstva [územní celek] ze dne 26. 4. 2012 došlo ke schválení změny zřizovací listiny Kojeneckého ústavu s dětským domovem [obec], příspěvková organizace (zmíněné usnesení č. ZMP: 019). Usnesením Okresního soudu Plzeň-město ze dne 2. 1. 2020 č.j. 99 Nc 3602/2020-8, jež nabylo právní moci dnem 2. 1. 2020, byl nezletilý [jméno] [příjmení] [jméno], [datum narození], dítě žalované a otce [příjmení] [příjmení] [jméno], předán za základě návrhu na vydání předběžného opatření do [příjmení] centra [obec] (citované usnesení, rodný list nezletilého). Dopisem ze dne 11. 1. 2023 žalobce upomenul žalovanou o zaplacení částky 53 010 Kč, neboť nedošlo k zaplacení příspěvku za úhradu zaopatření dítěte umístěného v Dětském domově pro děti do tří let za období od 3. 1. 2020 do 31. 12. 2022 (předžalobní upomínka z uvedeného dne včetně dodejky). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaná dlužnou částku žalobci zaplatila. 4. Podle ustanovení § 44 odst. 1 zákona č. 372/2011, o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), osoby oprávněné výživou jsou povinny přispívat poskytovateli na úhradu zaopatření dítěte umístěného v dětském domově pro děti do 3 let věku a popřípadě též jeho průvodce. Nežijí-li osoby povinné výživou ve společné domácnosti, je povinna hradit příspěvek na úhradu zaopatření dítěte osoba, jíž je dítě svěřeno do výchovy. 5. Podle § 44 odst. 4 téhož zákona při stanovení výše příspěvku na úhradu zaopatření dítěte se zohlední jeho věk s přihlédnutím k jeho specifickým potřebám a s tím související náročnost poskytovaného zaopatření. Prováděcí právní předpis stanoví výši příspěvku na úhradu zaopatření dítěte a jeho průvodce a způsob jeho úhrady. Podle § 1 vyhlášky č. 56/2012 Sb., o příspěvku na úhradu zaopatření dítěte a jeho průvodce v dětském domově pro děti do tří let věku výše příspěvku na úhradu zaopatření dítěte umístěného v dětském domově pro děti do tří let věku (dále jen„ dětský domov“) a jeho průvodce za den pobytu činí, jde-li o a) dítě - 1. do jednoho roku věku 45 Kč, 2. od jednoho roku do tří let věku 50 Kč, 3. od tří let věku 55 Kč, b) průvodce dítěte 150 Kč. 6. Podle § 2 odst. 1, 2 téže vyhlášky příspěvek se hradí za kalendářní měsíc podle počtu dnů pobytu dítěte a jeho průvodce v dětském domově. Den propuštění z dětského domova se nezapočítává. Příspěvek za kalendářní měsíc uhradí osoba povinná výživou do 8 dnů po uplynutí kalendářního měsíce, v němž dítě nebo průvodce v dětském domově pobývali. Dojde-li k propuštění z dětského domova v průběhu kalendářního měsíce, příspěvek uhradí tato osoba do 8 dnů po propuštění. 7. Soud po právním zhodnocení důkazů dospěl k závěru, že nárok žalobce je dán. Na základě usnesení zdejšího soudu, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na vydání předběžného opatření, došlo k umístění nezletilého syna žalované [jméno] [příjmení] [jméno] do [příjmení] centra [obec], přičemž z tvrzení žalobce, proti němuž žalovaná žádným způsobem nebrojila, vyplynulo, že žalovaná svoji povinnost uloženou v § 44 odst. 1 zákona o zdravotních službách nesplnila, když za období od 3. 1. 2020 do 31. 12. 2022 nezaplatila žalobci úhradu zaopatření dítěte umístěného v dětském domově. Výše příspěvku vyplývá z vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 56/2012 Sb., v daném případě se jedná o částku 45 denně (do dovršení jednoho roku nezletilého), později 50 Kč denně (od 1 roku do 3 let věku nezletilého), následně 55 Kč (od 3 let věku nezletilého) dle § 1 písm. a) bod 1, 2 citované vyhlášky. Žalovaná svoji povinnost zaplatit žalobci příspěvek v celkové výši 53 010 Kč nesplnila ani přes výzvu žalobce, čímž se dostala do prodlení. Žalobce má dále v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, právo vedle plnění i na přiznání úroku z prodlení, jehož výše je stanovena v souladu s prováděcím předpisem (§ 2 nařízení č. 351/2013 Sb.). Protože žalobce požadoval u části tohoto příslušenství vyšší úrok z prodlení, než je stanoven ve výše konkretizovaném prováděcím předpise, soud žalobu částečně zamítl (výrok II. tohoto rozsudku). Ve zbývající části soud žalobě vyhověl, přičemž lhůtu k plnění určil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. jako běžnou třídenní (výrok I. tohoto rozsudku). 8. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o.s.ř. Žalobci, který byl ve věci z převážné části úspěšný (jeho neúspěch spočíval toliko v nepatrné části příslušenství), soud přiznal právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které se sestávají toliko ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 651 Kč a dále z náhrady hotových výdajů žalobce v paušální výši ve smyslu ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. za 2 úkony (sepis žaloby a výzva k plnění) po 300 Kč dle ust. § 2 odst. 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu Celkem tedy žalobci náleží náhrada nákladů řízení ve výši 3 251 Kč. I tato uložená povinnost je splatná v zákonné třídenní lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.