25 C 442/2022-40 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil první žalované povinnost zaplatit jí shora uvedenou částku s úrokem z prodlení v zákonné sazbě. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná jako cestující použila dopravní prostředek městské dopravy provozované žalobkyní a na výzvu pověřené osoby se dne [datum] na lince [číslo] ([anonymizováno]) a dne [datum] na lince [číslo] ([anonymizováno]) neprokázala platným jízdním dokladem či [anonymizováno] kartou. První žalované tak vznikla povinnost zaplatit žalobkyni 2x přirážku k jízdnému v částce á 1 500 Kč, 1x jízdné 20 Kč a 1x jízdné 10 Kč. Žalovaná dlužnou částku dosud nezaplatila. 2. Vzhledem k aktuální judikatuře Ústavního soudu ČR nebyl v dané věci vydáván platební rozkaz. 3. Podáním ze dne [datum] žalobkyně navrhla přistoupení dalšího účastníka do řízení, a to na straně žalované matku a otce první žalované, o čemž bylo rozhodnuto usnesením zdejšího soudu ze dne 23. 2. 2023 č.j. 25 C 442/2022-28. Návrh odůvodnila nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1775/14 s tím, že zákonní zástupci první žalované za ni nesou finanční odpovědnost a jsou tak spoluodpovědni za její dluh vůči žalobkyni. 4. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili. Listiny jim byly doručovány v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na adresu zapsanou v Centrální evidenci obyvatel ČR a na další soudem zjištěné adresy. K jednání soudu, k němuž byli účastníci řádně předvoláni, se žalovaní bez omluvy nedostavili, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. 5. Z listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které korespondují se skutkovými tvrzeními žalobkyně. Ze záznamů o provedené přepravní kontrole [číslo] bylo ověřeno, že první žalovaná byla dne [datum] v 8:00 hodin zachycena v tramvaji [číslo] dne [datum] v 17:31 hodin v tramvaji [číslo] bez platného jízdního dokladu. Její osobní údaje byly ověřeny dle [číslo obč. průkazu]. Záznamy o provedené přepravní kontrole podepsala. Dopisem ze dne [datum], který byl zasílán první žalované na adresu, jež při záchytu označila, byla jmenovaná vyzvána k zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému (zmíněný dopis včetně dodejky). Výslech nezletilé ani jejích rodičů nemohl být proveden, neboť se k jednání soudu, k němuž byli řádně předvoláni, nedostavili. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly. 6. Podle § 37 odst. 4 písm. d) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách průvodčí drážního vozidla, osoba, která řídí drážní vozidlo, nebo jiná osoba ve veřejné drážní osobní dopravě pověřená dopravcem a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce (dále jen "pověřená osoba") je oprávněna dávat cestujícím pokyny a příkazy k zajištění jejich bezpečnosti, bezpečnosti ostatních cestujících a bezpečnosti a plynulosti dopravy. Pověřená osoba je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě; osobními údaji potřebnými k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému se rozumí jméno, příjmení a datum a místo narození, adresa pro doručování a číslo osobního dokladu. 7. Podle § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. výše přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 500 Kč. 8. Podle článku 10 písm. a) smluvní přepravních podmínek, účinných od [datum], za jízdu bez platného jízdního dokladu se stanovují přirážky, a to ve výši 1 500 Kč za jízdu bez platného jízdního dokladu. 9. Podle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 10. Podle § 858 o.z., rodičovská odpovědnost zahrnuje povinnosti a práva rodičů, které spočívají v péči o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj v ochraně dítěte, v udržování osobního styku s dítětem, v zajišťování jeho výchovy a vzdělání, v určení místa jeho bydliště, v jeho zastupování a spravování jeho jmění; vzniká narozením dítětem a zaniká, jakmile dítě nabude plné svéprávnosti. Trvání rodičovské zodpovědnosti může změnit pouze soud. 11. Soud s ohledem na výše zjištěné skutečnosti posoudil nárok žalobkyně s přihlédnutím k § 2550 a násl. o. z. jako důvodný, neboť žalovaná tím, že využila ke své přepravě dopravní prostředek žalobkyně, konkludentně uzavřela dvě jednotlivé smlouvy o přepravě ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2550 a násl. o. z., její povinností je zaplatit jízdné upravené v přepravním řádu žalobkyně a dále za porušení své povinnosti i přirážku stanovenou v přepravním řádu žalobkyně, jež nepřevyšuje výši určenou v ust. § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. Ze záznamů o provedené přepravní kontrole vyplývá, že první žalovaná, jako cestující v MHD, se neprokázala platným jízdním dokladem podle § 37 odst. 4 písm. d) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, čímž jí vznikla povinnost zaplatit žalobkyni 2x jízdné a 2x přirážku k jízdnému, jejíž výše nepřesahuje zákonem stanovenou částku. Vedle dlužné jistiny má žalobkyně nárok na zaplacení úroku z prodlení podle ust. § 1970 o. z. ve výši určené dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 12. V řízení nebylo zjištěno, že by první žalovaná nebyla dostatečně rozumově vyspělá k uzavření přepravní smlouvy, kdy jí bylo v době jízd více než 17 let. V současné době je již osobou zletilou, plně svéprávnou. Na výzvy soudu nereagovala, k jednání se nedostavila, nevysvětlila důvod svého jednání. Soud se za zjištěného stavu domnívá, že první žalovaná si měla být plně vědoma, že porušuje svoji povinnost, když neuhradila stanovené jízdné, ač využila dopravní prostředek žalobkyně, do něhož nastoupila, a to zvlášť za situace, kdy byla ve věku blízkém zletilosti. Pro úplnost soud dodává, že žalobkyní zmíněné rozhodnutí Ústavního soudu ČR vycházelo z jiných skutkových okolností, a to jak ve vztahu k věku (12 let v době zahájení soudních řízení), tak i chybějícímu rodinnému zázemí (probíhající řízení o svěření do péče), je tak nepřiléhavé na posuzovanou věc. Nebylo tak na místě stanovit povinnost k úhradě i rodičům první žalované s odůvodněním na zanedbanou rodičovskou odpovědnost, neboť taková skutečnost z provedeného řízení nevyplynula. Soud z výše rozebraných důvodů žalobě vůči první žalované vyhověl, přičemž lhůtu k plnění stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako běžnou třídenní (výrok I. tohoto rozsudku). Současně výrokem III. tohoto rozsudku určil, že druhé žalované a třetímu žalovanému se žádná povinnost nestanoví, když žalobkyně původně požadovala přiznání dlužné částky pouze oproti první žalované, aniž by navrhla změnu původního petitu, o níž by bylo pravomocně rozhodnuto. 13. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. Žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, náleží právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které se sestávají toliko ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a dále z náhrady hotových výdajů žalobkyně v paušální výši ve smyslu ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. za 3 úkony (výzva k plnění, sepis žaloby a účast u jednání soudu) po 100 Kč dle ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu Celkem tedy žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 1 300 Kč. I tato uložená povinnost je splatná v zákonné třídenní lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a byla stanovena toliko vůči první žalované (výrok II. tohoto rozsudku). 14. Zároveň soud výrokem IV. tohoto rozsudku v souladu s výše zmíněným § 142 odst. 1 o.s.ř. rozhodl, že druhá žalovaná a třetí žalovaný nemají vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve vztahu k nim žalobkyně úspěšná nebyla, přičemž z obsahu spisu vyplývá, že těmto žalovaným žádné náklady dosud nevznikly.