28 C 315/2022-15 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 2. 8. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 4 370 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne 20. 2. 2021 smlouva o zápůjčce, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 2 400 Kč a to zasláním na jeho účet dne 10. 2. 2021. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 780 Kč s tím, že jistina a poplatek byly splatnými dne 12. 3. 2021. Žalovaný však na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalobkyně tak požadovala po žalovaném zaplacení částky 3 180 Kč představující poskytnuté peněžní prostředky a poplatek za poskytnutí zápůjčky a dále částku 1 190 Kč představující smluvní pokutu sjednanou ve smlouvě o zápůjčce ve výši 0,10 % denně z dlužné částky od 13. 3 2021 do 22. 7. 2022. Dále požadovala náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč. 2. K výzvě soudu ohledně prověření úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že k tomuto nedoplňuje žádná skutková tvrzení s tím, že si je vědoma toho, že s ohledem na tuto skutečnost bude soud posuzovat vztah mezi účastníky z titulu bezdůvodného obohacení. 3. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 4. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a žalobkyně a žalovaný s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. v rámci lhůty ve výzvě doručené jim do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli poučeni o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Z předložených listin (smlouva o zápůjčce včetně všeobecných obchodních podmínek, potvrzení o platbě, upomínky, předžalobní upomínka včetně podacího lístku) má soud za prokázaný skutkový stav, který koresponduje s tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě, když žalovaný netvrdil, tudíž ani neprokazoval opak. 6. Podle ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. V daném případě soud dospěl k závěru, že na předmětnou smlouvu je nutno nahlížet jako na absolutně neplatnou, kdy žalobkyně nesplnila svoji povinnost dle ustanovení § 86 a následujících zákona o spotřebitelském úvěru řádně ověřit úvěruschopnost žalovaného hradit poskytnutý úvěr. V souvislosti s tímto soud poukazuje například na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Pokud žalobkyně tvrdila, že si od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech, tuto tvrzenou skutečnost nijak neprokázala ani poté, co byla ze strany soudu k tomuto vyzývána. O tom, že schopnost žalovaného řádně splácet úvěr nebyla dostatečně vyhodnocena, ostatně svědčí i to, že žalovaný neuradil ničeho. Smlouva tak byla posouzena jako absolutně neplatné právní jednání a nárok žalobkyně byl posouzen pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta jistina 2 400 Kč, kterou žalovaný dosud neuhradil. Soud tak žalobě vyhověl co do částky 2 400 Kč s tím, že žalobkyni přiznal i úrok z prodlení od data následujícího po uplynutí lhůty, která byla žalovanému po výzvě k úhradě stanovena tedy od 12. 6. 2022, kdy z podacího archu vyplynulo, že výzva k úhradě do 3 dnů byla zaslána dne 3. 6. 2022, domněnka dojití pak nastala dne 8.6.2022 v souladu s ust. § 573 obč. zák., nejpozději do 11.6. 2022 měl žalovaný plnit, pokud tak neučinil, dostal se od 12. 6. 2022 do prodlení (§ 1970 občanského zákoníku). 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznal. Žalovaný byl ve věci převážně úspěšný, nebylo však prokázáno, že by žalovanému nějaké náklady vznikly. 10. O lhůtě k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.