28 C 378/2022-31 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 22. 8. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 13 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdce žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou došlo dne 23. 9. 2019 k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobkyně uhradit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 600 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 600 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč. To vše se zavázala uhradit v 60-ti týdenních splátkách po 390 Kč počínaje od 30. 9. 2019, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 16. 11. 2020. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, v souladu se smluvním ujednáním se tak neuhrazená jistina začala od 17. 11. 2020 až do zaplacení úročit ve výši 25,35 % ročně. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 byla pohledávka postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována. Žalovaná v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky uhradila toliko částku 4 870 Kč. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 3. Soud ve věci nařídil jednání, z jehož účasti se žalobkyně a její právní zástupce řádně omluvili, žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků. 4. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 23. 9. 2019 s tím, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 13 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 2 600 Kč, administrativním poplatkem ve výši 2 600 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč Celkem se tak zavázala vrátit zpět částku 23 400 Kč formou 60 týdenních splátek po 390 Kč RPSN byla uvedena ve výši 206,15 %. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí této částky v hotovosti. K této smlouvě jsou taktéž uvedeny smluvní podmínky smlouvy, kde je ujednáno, jakým způsobem bude dluh umořován a sankce v případě jeho včasného neuhrazení. Z karty zákazníka, žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalovaná ke svým majetkovým poměrům uvedla, že žije v nájmu, má jedno nezaopatřené dítě, jako zdroj hlavních příjmů byla uvedena mateřská od října 2018. Dále v kartě bylo uvedeno, že žalovaná již čerpala úvěr ve výši 31 000 Kč s celkovou měsíční splátkou 4 100 Kč. V kartě bylo taktéž uvedeno, že partner žalované má příjmy ve výši 19 575 Kč, žalovaná má příjem z mateřské ve výši 8 546 Kč Celkem tak příjmy byly vyčísleny ve výši 28 121 Kč s tím, že celkové výdaje byly uvedeny ve výši 26 100 Kč (bydlení 8 000 Kč, osobní výdaje 14 000 Kč, splátky úvěru 4 100 Kč). Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022 soud zjistil, že žalovaná byla informována o postoupení pohledávky žalobkyni a současně byla vyzvána k uhrazení dlužné částky. Dopisem ze dne 14. 4. 2022 pak byla v rámci předžalobní upomínky opětovně vyzývána k úhradě s upozorněním, že v případě neuhrazení pohledávky se bude žalobkyně nároku domáhat soudní cestou. Ze smlouvy o postoupení pohledávky byla osvědčena aktivní legitimace žalobkyně. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaná uhradila v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků toliko částku 4 870 Kč, když bylo případně na žalované, aby prokázala opak, ale nestalo se tak. 5. Podle ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. V daném případě soud dospěl k závěru, že na předmětnou smlouvu je nutno nahlížet jako na absolutně neplatnou, kdy právní předchůdce žalobkyně nesplnil svoji povinnost dle ustanovení § 86 a následujících zákona o spotřebitelském úvěru řádně ověřit úvěruschopnost žalované hradit poskytnutý úvěr. V souvislosti s tímto soud poukazuje například na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Právní předchůdce žalobkyně nedostál povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, pokud žalovanou vyhodnotil jako osobu, která je schopná splácet částku 390 Kč týdně za situace, kdy byl tvrzený příjem žalované (nikoliv doložený) ve výši 8 546 Kč měsíčně s tím, že pokud byl v kartě zákazníka uveden další příjem jejího partnera ve výši 19 575 Kč, tento příjem taktéž nebyl nijak doložen, stejně tak nebyly doloženy jistiny, které by osvědčovaly výdaje žalované. Nad rámec soud uvádí, že i pokud by soud vycházel z tvrzených příjmů žalované a jejího partnera a jejich výdajů, pokud osoba uzavírající předmětnou smlouvu došla k závěru, že použitelný příjem ve výši 2 021 Kč měsíčně je dostačující, je zřejmé, že finanční situaci žalované nevyhodnotila řádně. O tom, že schopnost žalované řádně splácet úvěr nebyla dostatečně vyhodnocena, ostatně svědčí i to, že žalovaná uhradila pouze částku 4 870 Kč a od 22. 9. 2020 již neuhradila ničeho. Skutečnost, že právní předchůdce žalobkyně prověřil dostupné registry ať bankovních či nebankovních institucí, nemohla mít na shora uvedený závěr žádný vliv. Smlouva tak byla posouzena jako absolutně neplatné jednání a nárok žalobkyně byl posouzen pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku. V řízení bylo prokázáno, že žalované byla poskytnuta jistina 13 000 Kč, žalovaná uhradila částku 4 870 Kč, k uhrazení tak stále zbývá částka 8 130 Kč. Soud tak vyhověl žalobě co do částky 8 130 Kč s tím, že žalobkyni přiznal i úrok z prodlení od data následujícího od uplynutí lhůty, která byla žalované po výzvě k úhradě stanovena tedy od 20. 2. 2022, kdy z podacího archu vyplynulo, že výzva k úhradě do 10-ti dnů byla zaslána dne 4. 2. 2022, domněnka dojití pak nastala dne 8.2.2022 v souladu s ust. § 573 obč. zák. dne, nejpozději do 19. 2. 2022 měla žalovaná plnit, pokud tak neučinila, dostala se od 20.2.2022 do prodlení (§ 1970 občanského zákoníku). 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznal. Žalovaná byla ve věci převážně úspěšná, nebylo však prokázáno, že by žalované nějaké náklady vznikly. 9. O lhůtě k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.