28 C 379/2022-19 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 24. 8. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 18 250 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela dne 11. 2. 2021 s žalobcem smlouvu o zápůjčce, na základě které jí byla poskytnuta jistina ve výši 10 000 Kč na její bankovní účet. Žalovaná se zavázala uhradit za poskytnutí půjčky poplatek ve výši 3 250 Kč. Žalovaná však poskytnout zápůjčku řádně a včas nehradila s tím, že neuhradila do podání žaloby ničeho. Žalobkyně uvedla, že v důsledku prodlení žalované jí vznikla taktéž povinnost uhradit zákonné úroky z prodlení a dále účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením v celkové výši 2 500 Kč. Žalobkyně dále požadovala uhrazení částky 5 000 Kč představující sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 10 000 Kč jdoucím od 14. 3. 2021 do 23. 8. 2022. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 3. K výzvě soudu žalovaná uvedla, že prověření úvěruschopnosti není schopna doplnit žádná další skutková tvrzení mimo tvrzeních obsažených v žalobě. K žalobě toliko uvedla obecná tvrzení o tom, jakým způsobem mělo dojít k ověřování úvěruschopnosti žalované, avšak žádné konkrétní listiny k tomuto neoznačila. 4. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. v rámci lhůty ve výzvě doručené jim do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli poučeni o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Z předložených listin (smlouva o zápůjčce včetně všeobecných obchodních podmínek, potvrzení o platbě, upomínky, předžalobní výzva) má soud za prokázaný skutkový stav, který zcela koresponduje s tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě, když bylo případně na žalované, aby prokázala opak, ale nestalo se tak. 6. Soud po zhodnocení předložených listin dospěl k závěru, že na předmětnou smlouvu je nutno nahlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou. Důvodem je to, že právní předchůdce žalobkyně nedodržel povinnost poskytovatele zápůjček prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr či zápůjčku. Soud pro zjednodušení ohledně posuzování úvěruschopnosti odkazuje na závěry plynoucí z rozhodnutí vyšších soudů, a to z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 z 26. 2. 2019, rozsudků Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 z 25. 7. 2018, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015, Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a dále pak z rozhodnutí Soudního dvora EU, sp. zn. C -679/18. Ze zákonných ustanovení a citovaných rozhodnutí plyne, že obecně je povinností poskytovatele úvěru při prověřování schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr prověření, zda tento úvěr v budoucnu bude žadatel schopen splácet. Při tom musí vycházet především z porovnání příjmů žadatele o úvěr a jeho výdajů, ale také z plnění dosavadních dluhů žadatelem. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že žalobkyně tuto povinnost nesplnila, byla žalobkyně vyzvána, aby prokázala, jakým způsobem byla úvěruschopnost žalované prokazována, k tomuto žalobkyně ničeho nepředložila. Je zcela zřejmé s ohledem na shora uvedené, že žalobkyně nemohla dostát své zákonné povinnosti, což vede k důsledku spočívajícím v neplatnosti smlouvy dle ustanovení § 588 občanského zákoníku. Žalované tudíž nevznikla jiná povinnost než žalobkyni vrátit zapůjčenou jistinu ve výši 10 000 Kč, kdy soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaná neuhradila ničeho. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako celku představovalo všechno plnění předchůdce žalobkyně žalované plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila. Z hlediska právního posouzení se tu jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 obč. zák. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaná se bezdůvodně obohatila o částku 10 000 Kč. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil jí soud povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku, jehož výše vychází z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení, pak k tomuto soud uvádí, že z obsahu spisu bylo zjištěno, že poprvé byla žalovaná vyzvána žalobkyní k vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky ze dne 27. 7. 2022, kterým byla vyzvána k vrácení dlužné částky do 3 dnů od obdržení dopisu. Podle § 573 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., se oznámení dostalo do sféry žalovaného dnem 1. 8.. 2022 (poštovní podací arch ze dne 27. 7. 2022) a ode dne 5. 8. 2022 se tak dostala žalovaná do prodlení s plněním svého peněžitého závazku. Obrátila-li se žalobkyně na soud s nárokem převyšujícím částku bezdůvodného obohacení, neučinila tak po právu, jak vyplývá ze shora uvedeného odůvodnění a soud proto žalobu ve zbytku pod výrokem II. tohoto rozsudku zamítl. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznal s ohledem na výsledek řízení, kdy nebylo prokázáno, že by převážně úspěšnější žalované nějaké náklady vznikly. 8. O lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. a žalovanému stanovil běžnou třídenní lhůtu po právní moci tohoto rozsudku.